04.09.2014
46, žena, neměsto
|
komentáře k dílům uživatele :
28.02.2018 - 23:21
13
Chci něco napsat, ale není co, vše bylo řečeno. Jsem zasažen.
28.02.2018 - 20:34
13
Chm, to je báseň o zradě? A o jejích následcích? Ten závěr to možná posouvá zas jinam, ale líbí se mi nejvíc.
28.02.2018 - 18:17
13
Líbí se mi to závěrečné vyjádření sebedestruktivní stránky lidství :-)
02.02.2018 - 16:56
96
Já osobně sem nepřispívám s vidinou oblíbenosti nebo ohromení kohokoliv. To se jednoduše nestane, na kvalitě díla nezáleží (tím neříkám že má jsou lepší nebo hodná uznání). Přispívám spíš kvůli tomu, aby to "někde bylo", anglicky mě napadá výstižné "for the record" :D Možná jsem cynik, ale ve zdejším prostředí moc lidí, kteří někoho někam chtějí posunout, nevidím. Na druhou stranu, IMHO například Liter.cz je ještě horší místo.
Souhlasím s těmi pokusy, které pak vlastně mají větší úspěch než autorova srdcovka, která by si dle něho zasloužila větší pozornost.
Souhlasím s těmi pokusy, které pak vlastně mají větší úspěch než autorova srdcovka, která by si dle něho zasloužila větší pozornost.
08.01.2018 - 20:17
18
Moc hezká, užila jsem si ji i s diskuzí... Vnímám to s tou nadějí stejně, Am. A nejlépe to asi vystihl kmotrov:)
08.01.2018 - 18:46
18
Tvé sny Tě dělají krásnou, ale není dobré se k nim upínat, protože skutečně můžeš prošvihnout to, co Ti život doopravdy nachystal, může se stát, že pro sny neuvidíš to co je teď. Ale není dobré se jich úplně vzdávat, nemusí se nutně proměnit ve skutečnost, lze mít radost i ze snění. Můžeš si jimi rozšířit realitu.
Moc hezká básnička.
:-)
Moc hezká básnička.
:-)
06.01.2018 - 22:27
18
pilgrim: pestrost názorů je vždy zajímavá.. děkuju za komentář :)
06.01.2018 - 22:17
18
Miro Sparkus: tak to mě opravdu těší, já tu báseň osobně asi dost podcenila :-) díky za komentář..
06.01.2018 - 22:16
18
Orionka: Amelie M.: Já vidím naději, dokonce i tu falešnou (A co je to vlastně falešná naděje že ? ) veskrze pozitivně. Umožňuje nám prožívat a číst sami v sobě, navíc nám vždy dává sílu popojít o kus dál a nezůstávat stát na jednom místě. A jak píše Orionka i když ta naděje není naplněna a zpětně někdy bolí, zanechá v nás, ať tak či tak, něco pozitivního a hezkého, to je nesporné. Když si tak čtu ty básně tady na psancích, některé by bez naděje (byť i nenaplněné) vůbec nevznikly. A už to samo o sobě stojí za to ne ?
06.01.2018 - 22:03
18
Tak ta je hodně pěkná :-), i když kratší, tak moc povedená. Až jsem ji přečetl hned třikrát a to vážně málokdy dělám :-)
06.01.2018 - 21:13
18
Orionka: no.. to už je na diskusi, která by se dokázala asi pěkně zamotat :) .. já myslím, že trpět nadějí se dá i v přítomném čase, zvlášť, pokud se k ní upínáš a přesto vnitřně cítíš, že v tomto případě je to stejně k ničemu.. ale říká se přece - neztrácej naději, tak to tedy děláme, neztrácíme naději, protože, co by, kdyby.. :)
06.01.2018 - 21:09
18
Amelie M.: Tomu rozumím, špatně jsem se vyjádřila. I když je naděje jenom falešná a vlastně ti ubližuje, v té chvíli jí netrpíš, to až ze zpětného pohledu.
06.01.2018 - 21:04
18
Orionka: no jasně, je to o snech :) jinak nesouhlasím s názorem, že naděje je jen pozitivní věc.. někdy se natolik utápíme ve falešných nadějích, že prošvihneme to podstatné, co se děje v nás nebo kolem nás..
06.01.2018 - 20:50
18
Jestli to dobře chápu, pak i druhá sloka je o snech. A zní to, jako bys na ně byla naštvaná, že ti nedaly to, co sis od nich slibovala. Ale trpět nadějí se mi tam potom nehodí, naděje je pozitivní. Když jsi sny poslala někam daleko, možná trpíš spíš teď než dřív... jsem zmatená a uvažuju asi zmateně, promiň.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)