Amelie M.:Díky! ;-)
@Myslíš, že jsem jako chodící encyklopedie? Že mám v hlavě pomyslné přihrádky pro každou příležitost?
*Děvče, já bych si ztěží vybavil i pár svých hlavních dílek, a kdybych jel do Dvorů na to čtení, vzal bych s sebou knihu, co jsme si vydali na saspi! Mám tam asi 8 nebo 9 básní!;-)
*Takže ty mé veršovánky jsou zpravidla dítka okamžité inspirace tím, co čtu i co se mi vybaví /obraz, slova písně, pouhá neznámá melodie/ a samozřejmě je to i otázka slovní zásoby a kombinačních schopností - rád hraju šachy, luštím, mám už jistý gryf...A pak už se to skládá samo, zvlášť, když si k tomu něco broukáš...;-)
I když nevylučuju, že člověku se může vybavit i něco, co ho napadlo dříve a pak to pozapomněl...;-)
Konkrétně ty 3 sloky tady vznikly bez dlouhého přemýšlení - žádný časový odstup, koukal jsem na fotku, asi 3x si přečetl tu báseň a už jsem psal...;-)
$Tolik podrobný referát!###

Olivka: to potěší, viď? :))) díky!!

Zamila: ty nekastrůlkuješ?? škandáááál! díky čajíčku ;) PS: taky ráda čtu s čajem v ruce.. a kdyby k tomu ještě za okny padal sníh, asi bych byla na vrcholu blaha :)

pěkný, ale smutný

Diky, dobry povzbuzeni. Nejsem v tom sama. :-D

:-D Ty seš taky dobrej cvok :-) Připomínáš mi mě :-) Až na kastrůlky a pytlíčky :-) Ale jinak chápu, jsem taky maximální úchyl na pořádek. Jak poučné vyprávění :-) Já chci další :-D Ty jsi vždycky takovej muj zákusek tady :-) Vždycky si řikam - tohle si přečtu, tohle, tohle, ááá Amálka a fejeton, to si necham na pak, až si udělam čajík :-) :-)

Amelie M.: Nebo ti naši mužští jestli nejsou dvojčata :-D

Máta: tvůj koment je dokonalej.. nejsi ty moje dvojče? :)) díky

shane: to je hezké.. mám jeden dotaz, který mi vrtá hlavou už dlouho.. ty veršovačky, co používáš v komentářích, jsou nahodilé, či jsou to nějaké tvé básně již dávno složené?

Díky za komentář :)

Amelie M.: Amelie M.:
Žena se houslím podobá,
kdo struny rozezníti zná,
jistě je skvělý houslista
a flétnista též, dojista!

Jemný gryf ve svých prstech má,
rád krček "houslí" hladívá
i struny srdce rukou svou
rozezní písní mámivou...

A prsty touhou zjemnělé
v akordech lásky po těle
bloudí a nápěv vášnivý
v dvou srdcích zní,
tak krásně zní...
;-)

s tímhle jsem už dlouho neměl problém, vždy spolehlivě vybloudím v podstatě odkudkoliv

Aaaano, co mi to jen připomíná... Taky se tomu směju, jinak by mi z toho šiblo.
A jak říká moje skvělá kamarádka, chlapů jsou dva druhy, s jedním se žít dá a s druhým ne, jinak jsou všichni stejní. Vždyť bychom jinak ani nevěděly že je máme. Hlavně že nás mají rádi, to ostatní se nějak ustojí... občas... ztěží... kdo tu sakra zase nechal na stole to prkýnko, špinavej talíř, hrnek, nůž a hromadu drobků?! :-D

Tak to byla povedená akce. Skvěle napsáno. Snad to nezakřiknu, ale zatím jem vždycky došla kam jsem chtěla, vymotat se z lesa mi nedělá problém ani v noci, a že jsem se po nocích v lese natoulala. Ale jednou jsme se s kamarádem "ztratili" šli jsme někudy, došli do cíle a já dodneška netušim kudy a to to tam znám jak vlastní boty :-D

:-D Desítky kilometrů ušláplý kolem domova, tomu řikam adrenalin !! :-D Neboj, já tohle znam - a ještě lepší je to ve sněhu na území, kde je vyhlášen kalamitní stav :-) PS: No, a trochu mi to taky připomíná tu mojí rybníkovou příhodu, kterou určitě bojkotuješ, pááááč je moc dlouhá :-D ;-)

taky se mi stal podobný příběh, kdysi dávno ještě zasvobodna, kdy jsme nad ránem šli domů ze zábavy ,a mělo to být jen přes les, po pár hodinách, kdy už svítalo, jsme se ocitli, tam odkud jsme vyšli a taky našli láhev, kterou jsme původně odložili, že už jí nedopijem... a přesto je to smutné vzpomínání, jednoduše proto, že už vzpomínám sama a ten příbeh je jen můj...
to ten tvůj je veselejší...

puero: čéče, to bych snad ani nevnímala, jako horor, ale spíš jako nějakej trapně sladkej americkej film :)) a máš pravdu.. s tou otázkou nakonec.. takhle nám zbývá jen otázka.. "proč ho ta baba zabila??" :)) díky

Olivka: to byl fakt extrémní den, samozřejmě to tak není denně.. pěkně si to rozkládá do více dnů :D

taron: hmm, to by bylo asi jiný tóčo :)) ale tak, pokud by se mu zachtělo, je naštěstí dostatečně inteligentní, aby po sobě nezanechával stopy.. aspoň doufám, tedy :D díky :))

Zamila: nikdy neříkej nikdy :)

Pobavilo ale zároveň mi průběžně vstávaly vlasy hrůzou. Já už bych byla v blázinci. :-D