Amelie M.:
Tohle je vskutku půvabné...:-)

Tak takhle se mi líbíš,
když srdce Tvoje zpívá,
pohodu, hravost slíbíš,
hříšná i důvěřivá.

To člověku hned zdá se,
že jaro už je tady,
na okno tluče zase,
přijmout chceš bez výhrady

vše, co Ti může dáti
(byť prosté štěstí pouze!),
na lásku chceš si hráti
a líbati se dlouze...

vzal sebou její duši a jestli má svědomí i svoji

slova hřejivá a krásná,
z úst krále jeví se,
jako věc jasná!

děkuji za návštěvu, milý žblabuňko :)

Lenča: to mě těší, díky ti :)

hladká slova, city něžné,
vše co patří ke královně
věř mně

DDD: máš naprosto pravdu, lži ve výsledku svazují - kdo si to má pamatovat, co kde nakecal, že jo? :) no a s tím svědomím.. každý to má postavené jinak.. někdo jím netrpí..

díky

Orionka: mám pocit, že mluvíme pořád ještě o něčem trošku jiném.. v okovech byl slib lásky, který dal.. a kterému ona věřila, protože on se tvářil, jako, že je to pravda a přitom dělal naprosto něco jiného.. nebyla tam (v okovech) pravda, ani lež.. prostě jen láska, které věřila :)) tý jo, to je rozbor toto, prý se básně nemají vykládat :D

Ignácius J. Reilly: tak hlavně, že už je to minulost :-)

Lenča: díky :-)

DDD: Rozumím, jak to myslíš, a souhlasím.
Ale pořád myslím, že tvůj lhář se svědomím je někdo jiný než lhář z Améliiny básničky, který naslibuje cokoliv, a když už ho to začne svazovat, klidně odejde. Prostě svobodu si vzít nedá, žádné okovy nepřipouští. Aspoň tak jsem to pochopila.
Jinak je to moc pěkné téma k debatě, kterou doufám ještě rozvířím svou krátkou provokativní úvahou, jmenuje se Chvála lži :))

Orionka: Myslím, že, pokud nejde vyloženě o nemoc, si lhář své lži uvědomuje a uvnitř jimi trpí. Myslím, že vidí rozdíl mezi tím, co dělá a co by dělat měl. Lhář si možná na začátku chvíli říká co chce, ale pak už přece nemůže. Pak už může jenom dál a dál lhát. A musí sakra čím dál víc přemýšlet jak, komu a co vlastně může říct. Vážně ti to připadá svobodné?

DDD: Tak to jsi potkal jenom amatéry, ne skutečné lháře :))
Ale vážně. Myslela jsem to tak, že lhář si říká a dělá co chce, neuznává žádné morální ani jiné hranice, proto mi ty okovy k němu nesedí.

Orionka: Amelie M.: S tou svobodou lži tomu moc nevěřím. Viděl jsem většinou jen takové lháře, kteří se postupně do svých lží tak zamotali, že nakonec nevěděli kudy kam. V tom žádnou svobodu nespatřuju. Spíš bych polemizoval o tom, nakolik v klidu šel potom dál :-)

to jsem prožil, jenom naopak .... drtiLA v okovech .... :(

Tak to fakt můžu. Super :)

korálek: díky.. jsou to jen taková roztříštěná slovíčka, která mi bylo líto vyhodit :))

Klasika :) Krásně vyjádřeno.

hezká,pohodová :-)

Orionka: to je právě ta lež.. že drtí to, co slíbil.. ale pěkně jsi mi zamotala hlavu :)))

Amelie M.: Jo, to celkem dává smysl. Já akorát chápu lež trochu jinak, ne jako pouto, ale jako něco, co se veškerému svazování vymyká, uniká z něj a dělá si, co chce, naprosto svobodně. Jako svazující pouto s jasně vymezenými hranicemi mi připadá spíš pravda. Ale možná je to jen můj pocit, nevím :).

korálek: díky :-)