ta druhá mi jasně připomněla dětství a "lesního policajta", a taky jakékoli vniknutí na cizí území a taky babičku...no a první, prostě šálek čaje s dobrou kamarádkou a je v ní všechno to ryzí :-)

Stin: Hlasitě!

Moc se mi to libi. Vzlina z hliny je krasne vyjadrena nedokonalost neglazovaneho nadobi. Za me je to v obem bezchybne a ma to krasny hluboky smysl.

U toho prvního trochu nevycházejí slabiky, ale jinak se mi obě líbí. Jak vlastně křičí sojka? :D

Možná ti bude připadat moje interpretace přízemní a moje fantazie nedostatečná, ale:

Při čtení první básně si představuji sáček čaje pokojně plovoucí v teplé vodě v kulaté keramické misce, kterou držím v dlaních a hřeje mě.

Při čtení druhé básně si představuji listnatý les na podzim, jehož země je pokryta hustou vrstvou žlutých a žlutohnědých listů, a pak něco mezí pípnutím a výkřikem. Následně mi vrtá hlavou, co dělá pták pod listím. Napadá mě, že třeba umírá.

Yana: ale ne, moje chytrost jsou z 90% kecy. díky za komentář - napiš třeba proč se ti to líbí, nebo co ti to připomnělo. pro mě báseň nemá ani tak cenu, když je líbivá, jako když je sugestivní.

Zamila: Haiku nemá hluboký a plytký smysl, haiku je zachycení údivu nad prchavým světem, jehož význam je nepostihnutelný a zároveň všudypřítomný. Haiku nemluví o věčnosti, lásce, smrtelnosti nebo smutku přímo - nepopisuje básníkovy emoce, ale prostředí či obraz, který v něm emoce vyvolal.
Samozřejmě že má 'haiku' se asi za haiku považovat nedají (je tady věčná otázka toho, dá-li se útvar napsaný v jiném jazyku než v japonštině za haiku vůbec považovat), nicméně nemyslím si, že na každé haiku má to, co je ze západního pohledu považováno za 'hlubší smysl' - postavíme li např. umyla jsem si hlavu/kamkoli přijdu budou teď/loužičky vody nebo bílé svítání/nahoře na šódži/sedí můra (myslím že od hegikóta) oproti zcela zjevnému na holém kopci/ani koutku který by/zbarvil podzim od sonodžo, vidíme, že 'hlubší smysl' není jedním ze základních faktorů, který haiku definuje. (Ovšem co je to taky hlubší smysl - dá se najít ve všem. Můžu například říct, že mé druhé haiku symbolizuje to, jak člověk svou přítomností znemožňuje existenci míru a klidu v přírodě, který tak často oslavuje a tedy odsuzuju tyto ódy jako neautentické a ejhle, vyloupl se.)
((Další otázka je kolika způsoby se dá interpretovat báseň a záleží-li vůbec na autorově záměru, což celé hledání hlubšího smyslu zpochybňuje.))
Nicméně děkuji za komentář - spojení vzlíná - z hlíny je tam záměrně, jde o pokus o zvukomalbu, která do haiku formálně patří a má se přenášet i do druhého verše. (To ovšem neomlouvá to, že zvukomalba je to mizerná.)

když se mi něco nelíbí nepíšu nic, ale když se mi to líbí tak chci něco napsat a u tebe bych chtěla napsat něco chytrýho, ale nikdy nevím co, protože tvoje chytrost je nejvíc, tak promiň, napíšu jen líbí a připadám si jako blbec

taky se mi obě líbí

Líbí se mi obě, ač bych byla radši ještě za hlubší smysl (jak už u haiku bývá) :-) Ale jsou barvitá a originální. I když podobnost slov "vzlíná" a "z hlíny" mě vcelku ruší.

casa.de.locos: Povedlo se, opravdu. ;)

tvá mysl je úd-
plná jarních chybiček
bezdomovců ráj

Pěkná - opatrně, neudělat chybu a bude sladká odměna?!

Já myslím, že není, proč tě za něco tepat. Parafráze je to přeci výborná a českou podobu haiku to naplňuje bez výjimky :)

Ani já nejsem matematik. Ale někde jsem slyšel, že umění a matematika jdou ruka v ruce. Věřím tomu a tohle je prostě dobrý!

To je chytré :-) Líbí se mi :-) A matiku a fyziku jsem nesnášela, jsem humanitní tak moc, jak to jen jde :-) ;-)

Medzi tých ja nepatrím, takže Ti zaželám akurát tak pekný večer. ;)

Líbí se mi ta představa. Matematika je určitý druh pohledu na svět, který je pro mě lákavý (jako medová plástev), i když blízké jsou mi jen některé jeho části (zvláště výroková logika, binární relace a konečné množiny). Některé hodně složité a abstraktní věci už jsou nad moji představivost. Lákavé, ale dvě na nekonečno žihadel je už opravdu moc...

Homér: Jo, jsem v Anglii, je tady zima jako v psírně a se vším se jedí fazole. Název se mi povedl víc než básnička, řekla bych.

casa.de.locos: Mně chybí lesy.
vlhké, vonící a plné hub,
pod nohama mech
a zlatá tráva na pasekách.
A vzpomínky...