Jak rychle rosteme z velkých ideálů a jak pomalu z velkých slov...

kdo jednou okusil nebe
a byl jím sveden
nemusí prosit
a touhu v kapse nosit

kdo jednou ochutnal slunce a jeho zář
neměl by strkat srdce pod polštář
kdo jednou viděl barvy nebe na mořské hladině
bude navždy připoután k pevnině

still wondering why love always has to be so painful amd stubborn.. and why we keep diving into this ocean..

PS: heaven seems a little closer when you are sitting on the beach.. hmm, maybe?

Od dřezu dál.

Vtipný až excentrický návod nejen pro umývače /čku/ nádobí... moc složitých slov - i když smysl dílka asi chápu...
ha, nemá být ubliNknutí??

Je dobrá.

Poslední roky skoro pravidlo.

Moc nerozumím, oč ti vlastně jde.

Nešlo by nepřítomnost hosta naznačit nepřímo - takhle to totiž vypadá, že lyrický subjekt uvažuje do budoucnosti a o minulosti. Co takhle:

z šálku se kouří
a druhá židle prázdná ---
květiny vadnou

Situaci s kotětem si lze dobře představit, dobrý krok k haiku...

Singularis: dekuji za komentář! sama take nevim jak ten pocit popsat, proto jsem o tom napsala basen - a zda se, ze dobre komunikuje to co jsem se komunikovat snazila. ten vers ktery zminujes je vlastne hromada specifikaci k te lasce, ktera je bolava, ale uz ne nebezpecna protoze je nemozne se do toho prostoru (domu) vratit, to ze se stala nedosazitelnou a nemoznou ji ucinilo prijatelnou a prezitelnou a moznou

Tato báseň mi připomněla, že bych měl/a napsat něco podobného jako https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=40125-praha-hlavni-nadraz
i-stvoridla-brno-hlavni-nadrazi , ale kde by byl Přerov, Studénka a Bohumín. Zvláštní, jaké asociace mi vyvolává...

Místy mám potíže textu porozumět, nejvíc v části „maybe this love
this yearning love made safe by impossibility is forgiveness“, to mi ani nejde rozložit na věty. Ale celkově na mě text působí živým a konzistentním dojmem a dovedu si podle něj utvořit působivou představu, jen si nejsem jistý/á, jak nazvat ten pocit, který evokuje; je to trocha stesku po domově, trocha smutku a trocha trpkosti.

kvaj: Tak v prvé řadě je jazyk organická věc, která se neustále vyvíjí. Pokud však chceme setrvávat v tradicích a pravidlech, tak tento výraz původně není naboso, ale na boso. S mezerou. Osobně jsem toho názoru, že casa.de.locos zde úplně po právu sahá po určité stylistické volbě. To, že nechutí osobním preferencím, bych nepovažoval za zdárnou kritiku.

Boso nic není, akorát se říká - chodit naboso.

kvaj: protože boso a bosá jsou dvě různá slova s různým významem.

Bittersweet. Beautiful too. You're still my favourite poet

Spousta silných míst, asi by se dalo ještě něčeho ubrat, ale to je na autorovi.

Výluka je dočasné přerušení spojení, časem se vše vrátí do normálu. Jsou vztahy které mívají výluky, ať citové, fyzické či jiné. Jako celek to je skvělá metafora pro takovou situaci. V detailech by se s tím dalo ještě pracovat, ale je to působivá báseň, emočně silná, naléhavá.

Velmi pěkná báseň, až na výraz "boso". Proč ne bosá?

Závěr se zprávami je dokonalý...