Zlato, já jsem přeci vždycky s Tebou. Vím, že to je málo, ale je to alespoň něco ..

tahle povídka mě fakt vtáhla do děje

keep smiling...já bych ji namalovala oranžovožlutou...kdybych měla použít jen 2 barvy:)

můžem si podat ruce....já si taky připadám jako polomagor:)

:)

:)

nevim čim to je, ale libi se mi to.

zvláštní zážitek...;)

:)

pěkné :)

:) Děkuji, chvála vždy potěší.. Uvažuji, že budu tuto povídku psát ještě dále, ale zatím nevím,.. uvidíme.. :)

Přečetla jsme ji jedním dechem :-)

A já myslel, že to psal nějaký kluk! Jen věk jsem odhadoval správně...Ale jinak je to moc něžné i když z toho trochu čiší smutek!
;o)

Když tanec lesních vil
se do vzpomínek skryl,
jezero je vyschlou louží,
nad ním smutek jak pták krouží,

z nitek jasu měsíčního
dál pohřební věnec vij,
smutno bez zpěvu vílího...
V srdci svém ten pocit skryj!

Možná, když si budeš přáti,
(srdce čisté budeš mít!)
vílí zpěv se sem zas vrátí,
zas budeš mít pro co žít!
;o)

je to krásně milé :-)

Tak to vše nejlepší, ber to jako dárek k narozeninám =) já je mám až ve středu =)

Krásně romantický sen, který může být i realitou.. Zaujalo mě to snad i proto,že dnes mám také narozeniny... Přeji hodně inspirace do další práce.

...cesta do nebe bývá mnohdy trnitá...
...ale silná vůle a láska zmůže vše...;)

takový pocit znám....

vnímám, že je to hluboké jako propast...vnímám, že už radši vnímat nechci...hodně sil;)