vanovaso: Ale, milá S., Ty tu jsi přeci jsi především kvůli sobě a pak snad trochu i kvůli nám, co Tě máme rádi takovou, jaká jsi, ne kvůli věčně nespokojeným kritikům! Zamysli se, příp. přiznej chybu a zkus se z ní poučit, ale jinak zůstaň svá! Tvé kouzlo spočívá právě v této jedinečnosti a nikoli v kopírování druhých!
$ Budiž Ti tedy útěchou, že:
*Pomlouvání druhých patří k duševní hygieně lidstva!
*A člověk, na něhož nadávají blbci, je hoden důvěry!#
;-*

vanovaso:
Víš, jsem na tom podobně, ale mnohem déle...Poezie mi taky pomáhá, protože mi dává pocit tvůrčího uspokojení a vzájemné interakce se spoustou prima človíčků, i když být mezi lidmi, jen když jsem na nettu, je zrádné a vede k jistému odtržení od reality směrem k světu marných představ a nesplněných snů.;-(
A nevinné virtuální flirtování sice tříbí mé vyjadřovací schopnosti a moji veršotepeckou pohotovost, ale pořád je to jen placebo, které mi nenahradí skutečný reálný život, i když i ono se může stát nebezpečnou drogou...;-*

****
Je to krásný, něžný tuze,
čtu to znovu, zas a zas,
touha má, podobna duze
moje srdce halí zas...
####################
Blázním, toužím, verše skládám
myšlenkou tou zmámen jsem,
k vašim nohám, drahá madam,
sny své zas rozložil jsem.
Našlapujte opatrně,
s lehkostí, jež bere dech,
podobna půvabné srně,
vždyť šlapete po mých snech!
%%%%%%%%%%%%%%%%%
Též chtěl bych zastavit svět,
nevnímat plynoucí čas,
v náruči sevřít Tě hned,
bláznivě líbat se zas...

Vzít si Tě tady a teď,
vychutnat si lásky kvas,
pár srdcí bušil by hned
v stakatu touhy tu v ráz...
;-)

vanovaso: vanovaso:
Toť zpráva hodná oslavy,
za ni jsem vážně rád,
než opička se dostaví,
chci si to vychutnat...
;-*

vanovaso: Tuším, co je asi haiku, renga mi nic neříká, literární teorie se při dálkovém studiu neprobírá, alespoň ne na průmyslovce, a má snaha proniknout do literární teorie vlastní pílí skončila u poznání, že jamby a trocheje nejsou slova pejorativního významu a že pterodaktyl není jen podčeleď daktyla! Měl jsem rozečteno paralelně hned několik knih na tohle téma, ale záhy jsem zjistil, že každý z autorů zřejmě píše o něčem jiném, ač používá stejné termity a tak jsem s tím praštil. Možná se k tomu vrátím, ale zatím netoužím psát symetricky dokonalé, leč nudné balady, jako je ta Vrchlického o zubru a svatém Prokopovi. Veršohraní je pro mne zábava a tak si i u Tebe vychutnávám obsah i bez teoretických znalostí versologie a čerta se starám o formu. Snad pouhé "líbí se mi to!" taky postačí...;-)

Maně na rety mé se vkrádá myšlenka, a to ta, že už běžím. 1*

Půvabné! Jen jsem si, já blázen, myslel, že jsi podlehla lesbickému vábení, což mi k Tobě ale vůbec nepasovalo...
;-)

vanovaso: To zní nadějně i lákavě!;-)
Když láska srdce zradí,
tělo se nevzdává
a s touhou svou se radí,
pak všanc se vydává..n

Slziček perly
matku zemi smáčí,
ze smutku berly
srdce Tvé si vláčí,

smutně se plíží
okoralým bytím,
když ke mně vzhlíží,
z pohledu to cítím.

Kvůli té soli
v perličkové kráse
srdce mne bolí,
ač tvrdé být zdá se...

Láska, já a Ty
a vysoké cíle,
denní trampoty,
přání pošetilé,
co jak kontraband
v srdci ukrývám,
oběť citů band
a navěky sám...
;-(

vanovaso: vanovaso:
Je to vážně nádhera:
Tvá báseň i ta představa!
Je to tak krásně a s citem napsáno! Jsi zřejmě hodně citově založená, něžná i toužící, každičkým coulem žena...;-)

vanovaso: vanovaso:
Vzdát chtěla by ses komukoli?
Být já to - krásná představa!
Však z pomyšlení srdce bolí,
že nebyl bych to já!

vanovaso: Ta je tak krásná, že bych si skoro přál být tím nebožtíkem!;-(

Čas dozrál a já musím jít,
ač zůstat bych si přál,
srdce Tvé žalu zůstavit,
nechat Tě samu dál...

Měl jsem Tě, lásko, tolik rád!
Pak zazněl shůry hlas,
ze světa se pryč že mám brát,
již nadešel můj čas.

Já tělo červům tělo zanechal,
Tobě vzpomínky jen,
jak moc jsem Tebe miloval,
teď sním už věčný sen...

Však neplač, shledáme se zas,
já počkám na Tebe,
až naplní se i Tvůj čas
a přijdeš do nebe!

Prozatím šťastna zkus tu být,
ať úsměv je Tvůj druh,
já nad Tvým štěstím chci tu bdít,
jak jenom může duch...
;-*

vanovaso: Ta je tak krásná, že bych si skoro přál být tím nebožtíkem!;-(

Čas dozrál a já musím jít,
9ač zůstat bych si přál,
srdce Tvé žalu zůstavit,
nechat Tě samu dál...

Měl jsem Tě, lásko, tolik rád!
Pak zazněl shůry hlas,
ze světa se pryč že mám brát,
již nadešel můj čas.

Já tělo červům tělo zanechal,
Tobě vzpomínky jen,
jak moc jsem Tebe miloval,
teď sním už věčný sen...

Však neplač, shledáme se zas,
já počkám na Tebe,
až naplní se i Tvůj čas
a přijdeš do nebe!

Prozatím šťastna zkus tu být,
ať úsměv je Tvůj druh,
já nad Tvým štěstím chci tu bdít,
jak jenom může duch...
;-*

Čím to, že cítím se jak pták
s hladovým srdcem /je to tak!/,
chtěl bych se vznésti do oblak,
leč mám jen křídla bez peří
a slabý jsem jak pápěří -
kdo znal mne, ztěží uvěří!;-(

vanovaso: Budu raději, když budeš ještě dlouho tady a rozplývat se budeš jen ve svých básních nebo nad těmi mými, případně i nad těmi od konkurence.
/Nebo i nad mými komentíky! ;-) / ;-*

vanovaso: Tak trochu se měníme i při čtení Tvého dílka...;-*

vanovaso: Nahlížíš snad do mých snů? ;-)

vanovaso: Tohle se mi taky moc líbí!;-)

vanovaso: Ano, to se mi líbí!;-)