vanovaso: Je to krásné vyznání a já se přistihl, že závidím nebožtíkovi Tvoji neskutečnou lásku!;-)

vanovaso: vanovaso: U satana, to je ale láska!
Přemítám, je-li horší, odejde-li někdo milovaný z našeho života do nenávratna, nebo když se jen rozdělí naše životní cesty a zůstává byť jen teoretická naděje, že se třeba zase někdy spojí?
*Nu, nemyslím si, že zrovna pro mne bude někdo ještě truchlit.;-(

vanovaso: vanovaso: Zdá se mi, jako bys to psala o mně...;-(
Víš, člověk se může navenek změnit směrem k pozitivnímu myšlení, může psát optimistické básně, najít v sobě sílu a víru pro druhé, být jim vrbičkou i morální oporou, má pro ně spoustu dobrých a funkčních rad, ale v sobě si nosí stigma vlastního selhání, dovede být toletantní k druhým a zná kouzelnou sílu odpuštění, jen odpustit sám sobě nedokáže a má strach, že by mohl rozmnožit počet nešťastných, kdyby se pokusil znovu někoho vpustit do svého života...Prostě chybí ta víra v sebe...;-(

vanovaso: Máš pravdu, ale někdy je to zatraceně těžké odpustit sám sobě, že se něco nepovedlo! Člověk si vleče kříž svého selhání, ono stigma toho, kdo neuspěl a zpackal si svůj život vlastní nevírou i přílišným pesimismem, srovnává se s těmi, kdož, ač hloupější než on, jsou nakonec úspěšní ve všem, na co sáhnou a říká si: K čemu mi byla inteligence i talent na mnohé, když jsem to neuměl využít a dotáhnout k úspěchu? A tak tiše rezignuje a stáhne se do ústraní...Proč by měl ještě rozmnožovat počet nešťastných? ;-(

ŽblaBuňka: diky

zkoušel všechno pokus omyl,
nakonec se řádně opil
;o))

Dozor: jen to vždy umět... díky

misháá: díky

To je pravda, tak by to mělo být..
CARPE DIEM!

Úžasná.

Midem: díky

Mně se to líbí tak, jak to je 1*

Yana: diky

ale ano sluší, sluší
pro náš klid v duši
k času buďme hluší
vždyť dnes je stále dnes
co ještě přát si více
snad jenom ať dlouho
hoří naše svíce...
líbí se mi tvoje úvaha

taron: díky

Souhlasím s Amelií a PrimaDnem...

krásná, smutná...plná naděje.

taron: díky za komentář, a je to tak, každý si hledáme ,co chceme , co potřebujeme i u těch druhých... ale máš pravdu, že minulost někdy svazuje a sami se z ní nevymotáme... taky to tak cítím, a když jsem dlouho sama ,je mi hůř... jestli se sluší omládnout v duši tě ruší? chtěla jsem to tak odlehčit, lidé si vesměs myslí, že by člověk měl zachovat dekorum, když už mu není 17...

vzpomínkami můžeme i sakra zestárnout...ne, to mládí je v nás, buď se ze vzpomínek vymotáme a zmoudříme...nebo zestárneme...ale kolikrát člověk by chtěl zastavit ty vzpomínky, vymotat se z nich, ale bez pomoci jiných to nedokáže...
jo, máš krásnou poetickou úvahu, ale nevím, ty poslední dva řádky jsou tam možná nadbytečné (ale jen pro taron)...ruší to, to, jestli se to sluši ? No..hlavně, jestli chceme!!!

shane:ne je to víc než dost, a než možná dokážeme...

vanovaso: "když my si dovolíme jít dál".. a o tom to je