Tužby nás někdy tak drtí. Člověk by pro ně obětoval cokoli.
Vanu, krásně smutníš..

kroky každého z nás vedou stejným směrem
jen otázkou času je kdy se v jednom sejdem

Yana: tak je to celkem pravda, ale zase si přitom člověk uvědomuje, co ztratil a nikdy se nevrátí, a jakoby se to chvílemi ještě umocňovalo, ale pak přijdou chvílle , kdy je lépe... snad opravdu bude čas milosrdný... díky

Yana: děkuji za zastavení a máš naprostou pravdu, je to tak... a taky spoustu věcí nelze vyslovit nahlas , možná ani na ně pomyslet... vlastně se to vůbec nedá vyjádřit...díky

hm, v té je síla, chápu tyhle pocity, mísí se v nich strach a zároveň odvaha, zoufalství a naděje, bolest a štěstí a je to všechno o tom že toho máš spoustu za sebou a nemůže uvěřit tomu že ještě spoustu před sebou, je to kupa emocí a je to krásné, mám ráda tyhle tvoje básně

Jo to se mi moc líbí, tak jsem rychle projela tvé tituly, moc tu teď nejsem, už jen podle nich mám pocit že jsi šťastná

Lenča: děkuji, mám radost... v tomto směru od Tebe, Leni, obzvlášť...

Prostě nádherná, už tím svým smyslem...

ŽblaBuňka: děkuji

každý se zde rozepisuje, ale já si myslím, že nejvýstižnější je stejně slůvko:
- líbí -

korálek: děkuji, moc mě to těší...

Nádherná myšlenka , nádherná báseň , moc se mi líbí - ztotožňuji se s ní ))

koiška: jsem ráda , že mi rozumíš, a vidíš, jsou lidé, co to nedokáží pochopit...a přitom je to tak srozumitelné... díky za zastavení...

Moc hezká Vanu, růžové brýle jsou zavádějící s nimi se vznášíš v oblacích , však mimo realitu a pořád je tu nebezpečí pádu. Lépe je chodit po zemi( jak píšeš ve své básni) a do těch obláčků se jen dívat..:-)

shane: já ty brýle ale vlastně nechci víš, ? , chci vnímat a cítit ,ale nebýt zaslepená... o tom to je... nevidět zkresleně... ale jsi hodný... třeba se ti budou ještě hodit...

vanovaso: Šachům patří ve sportce číslo 39. Jedny růžové brýle tu pro Tebe mám, jen jak je poslat? Možná přes deníček, i s básničkou anebo to zkopírovat do galerie? :-)

Ailin: díky... to jsem ráda

"Chodím po zemi
Chodím po Zemi

A hledím k nebi
kde hledám kotvy
co mě více uzemní"... Tak s tímhle hodně souzním :)

kdo ví... jak často pochybujeme a přemýšlííme , která cesta je správná... hlavně si nedat vlastním tahem mat... díky

připomněla jsi mi mou oblíbenou píseň - nosím černý brejle, protože mi nejde.. chránit svojí duši, která něco tuší..

tvá báseň se mi líbí, jen k obsahu mě tak napadá - a co když ty meziprostory jsou právě to nej, na naší cestě? jo, kdo ví.. určitě se mi líbí ale název sbírky "šachy v nás", naprosto to sedí, řekla bych :)