Jáj potěšilo. Keby si skočil, možná by ťa z teho kleplo akurát :D

Není to fejeton, není to o lásce, není to česky... :))) Ale díky za radu a šťastný lov

Snad přijdou.

Obdivuju a děkuji každému, kdo dokáže soucítit i s někým tak "nicotným" jako je třeba ten hlemýžď, hmyz, rostliny... Najednou si nepřipadám až tak divná, že se dokážu vžít třeba do brouka, kterého omylem zašlápnu...
Prostě ryzí příběh...

Popisy snů mi často připadají zajímavé a tento k nim patří. Zpočátku mi to moc jako popis snu nezní, ale ke konci už ano. Zajímavý zážitek.

Ten boj s tím elementálem musel být náročný a jsem opravdu ráda, že jste to zvládli; nebýt vás, byla by tu teď nejspíš strašlivá zima.

Martin42: Ach Martine.. Dalo by se Ti odpovědět filosofováním o nekonečnu, ale spokojím se s citací hlášky ze ságy o Zaklínačovi: "Něco končí něco začíná."

Pokud se všechny bytosti reinkarnují
a neustále se vrací žít na Zemi co budou dělat
pak až Země zanikne? K čemuž za miliardy let
nevyhnutelně dojde až se Slunce začne rozpínat

Také jsem si to musel/a přečíst alespoň dvakrát, ale stálo mi to za to. To poselství je krásné. Škoda jen, že světelný smog mnohým ve městech tu možnost pozorovat hvězdy vzal. Teď mohu místo toho pozorovat stožár pouličního osvětlení, ale to rozhodně není ono. Dnes už je snazší raději přes den pozorovat mraky. Ale padající hvězdu (natož padající mrak) jsem na vlastní oči ještě neviděl/a.

Velmi zajímavé jazykové prostředky; tak zajímavé, že jsem si to musela přečíst asi třikrát, abych se nějak zorientovala. Uznávám ovšem, že jakožto něco, co je označeno jako "úvaha", má toto dílo nepopiratelné kouzlo. Jsem velký fanoušek hvězd, takže s poselstvím souzním :)

Eleanthir: Asi nachlazení.

Singularis: Copak?! :-((

Užíváš podzim? Je krásný, ale smutný.. Aj na zimu se těším, i když je o řád smutnější a neméně krásná.. Jako tato píseň: https://m.youtube.com/watch?v=fBoUQyIuiNQ

To je tedy hodně stručný scénář... :-D

Trochu mě trápí zdraví, ale zatím to přežívám.

Jde to...:)

Ta píseň se jmenuje Vyznání a nevím, jak moc je známá, ale já jsem ji dosud neznal/a.

Nicméně dnes mám nějakou kritickou náladu. Místo „na motivy“ by podle mě bylo přesnější napsat spíš „inspirovaná“, protože ta konstrukce „ty jsi“ je tak jednoduchá a obyčejná, že by stěží vydala za „motiv“ nějakého díla sama o sobě. A také bych to dílo označil/a spíš za miniaturu. Básně jsou sice někdy také tak krátké (např. haiku), ale připadne mi, že zrovna tento text je mnohem lepší miniatura než báseň.

Ale v každém případě jsem rád/a, že jsi zase něco napsal.

Pozor, spoiler:
Jinak jsem byl relativně trefně upozorněn, že se toto dílo podobá části závěru mé knihy Wesmírný omyl, kde se také věnuji genetice a kritice určitých lidských vlastností. Jinak tam píšu ještě o vzniku života, evoluci či mnoholidském organismu, ale místy si tam dělám srandu v rámci humorného sci-fi.

Vypadá to jako průběžná snaha mladého člověka naučit se používat některé odborné pojmy. Rozhodně to není ani zcela mimo, ale ani úplně správně řečené. Každopádně si cením snahy o nějaké zamyšlení.

Je poněkud úsměvné, že slova „geneticky zakořeněná sobeckost“ odkazují na poznámku pod čarou o „sobeckém genu“. Pravděpodobně došlo k záměně významu pojmu „sobecký gen“, protože to neoznačuje nějaký určitý gen, který by vyvolával sobeckost člověka, nýbrž se tím myslí, že přirozený výběr probíhá nejen a úrovni jedinců, ale i na úrovni jejich genů. Metaforická sobeckost genů může klidně vést k tomu, že výsledný organismus bude altruistický, pokud přirozený výběr povede k upřednostnění genů zvyšujících pravděpodobnost altruismu jedince. Jinak u pojmu sobecký gen je otázkou mj., nakolik můžeme hovořit o „přirozeném výběru“, když geny neinteragují s okolním divokým světem přímo, nýbrž velmi zprostředkovaně skrze tělo, což nějakou měrou znamená něco jako „umělý výběr“.

Když už je řeč o sobeckém genu a vztahu mysli a těla, tak mě k jinému Dawkinsnově pojmu, přesněji „slepý hodinář“, resp. k metafoře na přirozený výběr, který Dawkins přisuzuje i genům, napadá, že tím implicitně vzniká pojem „slepý gen“, což značí neschopnost samotných genů přímo vidět své důsledky (fenotyp a rozšířený fenotyp), a pokud zůstaneme v Dawkinsnově paradigmatu (ať už skutečnosti odpovídá více či méně), tak se to velmi podobá pojmu „slepá vůle“ od Arthura Schopenhauera, který je vysvětlován metaforou, že vůle je jako statný slepý muž, který na ramenou nese chromého ale vidícího muže (vědomí). Takže podle mého to vypadá, jakoby „slepá vůle“ byla jedním z prekurzorů vzniku pojmů „sobecký gen“ a „slepý hodinář“, přičemž neodarwinismus se mi jeví kompatibilní s nejen Schopenhauerovým iracionalismem.

A když tvrdíš, že „inteligence je geneticky dědičná“ a v dětech zůstane „námi zvýšený potenciál“, tak to zní jako lamarckismus, který je převážně vyvrácený až na pár velmi specifických případů, které se týkají spíše jednobuněčných organismů. Mnohem pravděpodobnější je epigenetická dědičnost, ale momentálně neznám studii, která by to v případě inteligence vyvracela či potvrzovala. A možná nejpravděpodobnější je kulturní dědičnost, resp. když jsou inteligentní rodiče, tak na své dítě mluví o to inteligentněji než jiní rodiče, čímž spíše může dítě dosáhnout vyšší inteligence, než kdyby ho vychovali méně inteligentní rodiče.

Mohl bych toho namítnout víc, ale vybral jsem to, co mi přišlo nejzajímavější. A jak už jsem psal, každopádně si cením snahy o nějaké zamyšlení.

Severak: Jů, copak jsem to našel.. :-)) https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/68556252_7613681
40932494_765256205986693120_n.jpg?_nc_cat=100&_nc_oc=AQl7Q7L1xOI
RfcLyddLyi6RpHJLBngRoTNPcDe9hOFLNXqHdg68CmRs8_EkfGLLUm_k&_nc_ht=s
content.fprg2-1.fna&oh=880bf0195084e007e5674760cc3f84d7&oe=5E12C
895

Eleanthir: Děkuji za vysvětlení, jsem s ním zcela spokojený/á. :-)