Klan renegátských buňek

Pozor, spoiler:
Jinak jsem byl relativně trefně upozorněn, že se toto dílo podobá části závěru mé knihy Wesmírný omyl, kde se také věnuji genetice a kritice určitých lidských vlastností. Jinak tam píšu ještě o vzniku života, evoluci či mnoholidském organismu, ale místy si tam dělám srandu v rámci humorného sci-fi.

Vypadá to jako průběžná snaha mladého člověka naučit se používat některé odborné pojmy. Rozhodně to není ani zcela mimo, ale ani úplně správně řečené. Každopádně si cením snahy o nějaké zamyšlení.

Je poněkud úsměvné, že slova „geneticky zakořeněná sobeckost“ odkazují na poznámku pod čarou o „sobeckém genu“. Pravděpodobně došlo k záměně významu pojmu „sobecký gen“, protože to neoznačuje nějaký určitý gen, který by vyvolával sobeckost člověka, nýbrž se tím myslí, že přirozený výběr probíhá nejen a úrovni jedinců, ale i na úrovni jejich genů. Metaforická sobeckost genů může klidně vést k tomu, že výsledný organismus bude altruistický, pokud přirozený výběr povede k upřednostnění genů zvyšujících pravděpodobnost altruismu jedince. Jinak u pojmu sobecký gen je otázkou mj., nakolik můžeme hovořit o „přirozeném výběru“, když geny neinteragují s okolním divokým světem přímo, nýbrž velmi zprostředkovaně skrze tělo, což nějakou měrou znamená něco jako „umělý výběr“.

Když už je řeč o sobeckém genu a vztahu mysli a těla, tak mě k jinému Dawkinsnově pojmu, přesněji „slepý hodinář“, resp. k metafoře na přirozený výběr, který Dawkins přisuzuje i genům, napadá, že tím implicitně vzniká pojem „slepý gen“, což značí neschopnost samotných genů přímo vidět své důsledky (fenotyp a rozšířený fenotyp), a pokud zůstaneme v Dawkinsnově paradigmatu (ať už skutečnosti odpovídá více či méně), tak se to velmi podobá pojmu „slepá vůle“ od Arthura Schopenhauera, který je vysvětlován metaforou, že vůle je jako statný slepý muž, který na ramenou nese chromého ale vidícího muže (vědomí). Takže podle mého to vypadá, jakoby „slepá vůle“ byla jedním z prekurzorů vzniku pojmů „sobecký gen“ a „slepý hodinář“, přičemž neodarwinismus se mi jeví kompatibilní s nejen Schopenhauerovým iracionalismem.

A když tvrdíš, že „inteligence je geneticky dědičná“ a v dětech zůstane „námi zvýšený potenciál“, tak to zní jako lamarckismus, který je převážně vyvrácený až na pár velmi specifických případů, které se týkají spíše jednobuněčných organismů. Mnohem pravděpodobnější je epigenetická dědičnost, ale momentálně neznám studii, která by to v případě inteligence vyvracela či potvrzovala. A možná nejpravděpodobnější je kulturní dědičnost, resp. když jsou inteligentní rodiče, tak na své dítě mluví o to inteligentněji než jiní rodiče, čímž spíše může dítě dosáhnout vyšší inteligence, než kdyby ho vychovali méně inteligentní rodiče.

Mohl bych toho namítnout víc, ale vybral jsem to, co mi přišlo nejzajímavější. A jak už jsem psal, každopádně si cením snahy o nějaké zamyšlení.

Eleanthir: Je to pro mě forma genderové prezentace na webu. Nezapadám dost dobře ani do ženské ani do mužské klasické genderové kategorie a myslím, že tolerantnějším lidem takové vyjádření pomůže vyhnout se podvědomým stereotypům a brát mě víc takovou/ého, jaký/á jsem.

Singularis: Souhlasím a díky za přečtení. Uznávám, že to není zrovna přehledný text.
Kéž by si tuto "trojjedinost" uvědomovali všichni, ale sebepoznání je běh na dlouhou a trnitou trať.. :-) Nerozváděj prosím nedostatky, uvědomuji si je, ale nehodlám je napravovat. Efektivnější mi už přijde zabývat se něčím jiným/podobným..
PS: Proč jsi použil/a "zamýšlel/a? Nejsi si jistý převahou svého pohlaví? :P (tím si ostatně nemůže být jistý nikdo..)

Nad vztahem mysli a těla jsem se už zamýšlel/a několikrát a svoji představu čas od času vylepšuji. Rozhodně je to vztah velice komplikovaný, nejvíc asi připomíná vztah počítačového hardware a software. Co se týče ovlivňování, nejpraktičtější se mi jeví teorie, že existují tři oblasti: psychická (vědomí, podvědomí, nálada), somatická (kosterní svalstvo včetně dýchání) a vegetativní (hladké svalstvo, např. střeva) a všechny tři se navzájem ovlivňují. Proto člověk třeba při psychickém vypětí přestává dýchat, ale i naopak: uvolněné dýchání, i vynucené, uvolňuje psychické napětí.

Myslím, že mezi buňkami lidského těla nemusí být taková rovnost jako mezi lidmi. Většina buněk je totiž zpravidla bez problémů nahraditelná jinými buňkami téhož typu (na rozdíl od lidí). Navíc pro člověka jako celek jsou některé buňky důležitější než jiné - ztráta části buněk tukové tkáně bývá vyloženě vítána, ztráta buněk mozku způsobí bezmocné přežívání v závislosti na přístojích a ztráta buněk srdečního svalu vede zpravidla k celkem rychlé smrti. Proto si myslím, že je v pořádku, že některé buňky v těle člověka jsou nadřazeny jiným.

Co se týče formální stránky, úvaha je opravdu plná chyb a stylistických nedostatků (možná i myšlenkových, které ale mezi těmi stylistickými nejsou tak poznat), ale pokud nechceš, nebudu to rozvádět.

Pane Jiří, ptáte se proč jsem tyto buňky nazval právě "renegátskými" nebo vás spíš zajímá jejich faktická podstata?
Jsou ostatně vysvětleny v první hvězdičce - myslel jsem tím nadneseně část lidského těla (přesněji část mozku), která vytvořila agregát buněk tvořících onu uvažující Mysl - unikátnost v živočišné říši.
Odpadlické jsou proto, že se jejich "dílo" vymyká všem konvenčním instinktivním modelům "tělesné výbavy" tvorů (narozdíl třeba od díla agregace buňek tvořících zrakové ústrojí - dokonalý, byť instinktivní a v kontextu něčeho jako je mysl docela primitivní aparát).
Co se týče formální stránky mé úvahy, skromně žádám o vyňatí z literárních metrů, tuto úvahu jsem napsal pouze k zamyšlení (a jsem si plně vědom její nedokonalosti, přesto výtky pokorně respektuji a uznávám). Takže prosím všechny čtenáře - nezkoumejte formu, ale obsah, byť je možná kostrbatý a místy nadmíru rozvětvený, nestojím o hodnocení, ale o názory k danému tématu.
Když jsme u těch názorů..Smím se zeptat, jaké jsou Vaše základní principy? :)
AdamSeski: Trocha nadsázky tam je, ale v zásadě ano.

je to myšleno vážně?

Nejdříve musím podotknout, že jako biolog se s tebou neshodnu na zcela základních principech, přestože s tebou souhlasím v kritice různých lidských nešvarů. Ale to by nevadilo, s teology se také neshodnu v základních principech a přitom teologické úvahy rád čtu (mají často brilantní logiku a universální poselství).
Problémem je asi formální stránka tvé úvahy.
- v prvé řadě 11 řádků úvahy a skoro třicet vysvětlivek je masakr. Mate to. Do úvahy bych něco takového začlenil zcela výjimečně (pouze třeba životopisné údaje nějakého citovaného autora nebo překlad odborného pojmu). Paradoxně nevysvětluješ pojem "renegátských buněk". To by mě zrovna zajímalo.:)
- za druhé mícháš na malém prostoru dohromady kdeco. Makléře, delfíny a metafyziku... Obecně je takové prvoplánové spojování docela oblíbené, ale nese punc nevědeckosti a takové ezoterické "všežravosti".
Doporučoval bych vybrat si nějaký biologický, společenský nebo filozofický pojem a ten analyzovat (a pak se třeba pokusit dva různé spojit)