Lenča: Ano... u některých lidí se krása těla přetaví v krásu duše - a září ven tak, že to nelze přehlédnout. Díky :)

Úplně tu paní vidím :)
Za některými starými lidmi se člověk otočí, protože z nich sálá úžasná vnitřní síla a moudrost, kterou ve svém životě posbírali, anebo taky smíření a takové to pochopení života... Jakože už tolik viděli, zažili a nesou si s sebou všechna ta tajemství, aniž by je stáří zlomilo.
No, to jsem se trochu moc zasnila :D
Krásně vyjádřená báseň, opravdu :)

Yana: Děkuju... červenám se... ale spíš bych řekla, že jsme něco velmi podobného vyjádřily každá svým způsobem - a je fajn, když tomu někdo porozumí (ať už u Tebe, nebo u mě). (Mimochodem, můj "domácí kritik" moji báseň okomentoval lakonicky: "Dostatečně temné." :-D )

Nedávno jsem napsala básničku Tvář, není zdaleka psána tak lehkou rukou jako dnešní tvoje dílko, ale myslím že by mohla být dána jako protiklad, jako: ujde x jak je to nádherné, bez zbytečných slov, bez patosu, moc se mi líbí a je zajímavé co vše poetu inspiruje k napsání básně

Ailin: já s tebou souhlasím, jen jsem trochu skeptická...ale třeba to bude jeden z těch kroků , které mě povedou k většímu optimismu...

vanovaso: Díky. Jsem ráda, že jí rozumíš... napsala jsi to moc krásně.

vanovaso: Proč by nás skupiny měly rozdělovat? Maximálně tak ne víc, než dělení na básně smutné, veselé, o lásce apod... To, jestli se chceme od ostatních oddělovat, nebo naopak směřovat k propojování, je jen naše rozhodnutí, každého z nás... Já se nechci oddělovat - chci jen být sama sebou a vážit si ostatních takových, jací jsou.

DDD: Souhlasím s Tebou, že by nás měla spojovat láska ke kráse slova - a za mě i radost ze psaní. Ale mě nic od ostatních nedělí... čtu pořád všechno, komentuju pořád stejně a jsou mi blízcí pořád stejní lidé (a jejich díla), i když mají třeba úplně opačné názory než já... Skupinu jsem založila jen jako pokus... jako reakci na tlaky, které se tu objevily. Já nechci nic víc, než být sama sebou - a psát i komentovat tak, jak to cítím. Ostatní ať si dělají, co vyhovuje jim. Ohledně komentářů: vyžádanou míru kritiky tu přece už dávno určují "smajlíci", ne? Ti by se, podle mě, měli respektovat, když už tu jsou... (Ale zrovna Ty píšeš tak krásné a laskavé komentáře... určitě se nijak neomezuj, ty ne...) Já skupiny beru jen jako pokus o jakousi "katalogizaci" - když budu chtít poznat, co je typické pro jednotlivé autory, podívám se do "Créme de la créme", když budu mít "chuť" na erotiku, tak do "Psanci donaha" apod. - a "Srdce nesoudí..." je tu právě jenom proto, aby mezi námi žádné dělící čáry nebyly a každý mohl být sám sebou.

Co dodat? k básni - jsi moje krevní skupina, to víš a ten konec je nádherný, souhlasím s DDD, vůbec sem zmatená, co se tu zase rozvířílo, vždyť není tak dávno, co se řešilo srdcem nebo technicky, a psanci , co tenkrát řekli srdcem , dnes píši technicky, je to samozřejmě jen jejich věc, jen mě překvapilo a odmítla jsem se těch diskuzí zúčastnit , do žádné skupiny jsem se začleňovat nechtěla , ale taky mi bylo líto to všechno tady opustit, ale tahle tvoje se mi líbí, nevím , co to vše přinese , jako to nikdo neví, asi DDD má pravdu, spíš nás to rozdělí ještě víc, a tak chvíli počkat, porozhlídnu se a uvidím, třeba si začnu zase psát jen do svého soukromého šuplíku...
ten výběr kritiky asi ztrácí smysl, vidím to teď i tvé básně,... a nebo to povede k tomu, že se bude číst jen něco,ale to vlastně není úplně novinka...

Až mě zamrazilo... mnohokrát si říkám, jak lehce lidé odsuzují člověka, přestože o něm nic neví, o jeho osudu, duši, citech, bolestech, zklamáních , beznaději a touhy zvrátit běh života, byt to nejde...
Nebudu tě šetřit - je prostě krásná, má příběh i když ho neznáme, má hloubku , i když je možná bezedná...

Krásná myšlenka...
Co se skupin týče, stalo se mi přesně to, čeho jsem se při tom jejich překotném zakládání nejvíc bál. Že nás to rozdělí. Přečetl jsem si včera jednu báseň a když jsem u ní chtěl zanechat pár slov, všiml jsem si skupiny. Nenapsal jsem nakonec nic, byť bych ji především pochválil. Ale nerad říkám polopravdy. Nemůžu pak se sebou vydržet.
Došlo mi, že do žádné skupiny patřit nechci. Mám za to, že Psance by měla jako jednu velkou skupinu spojovat především láska ke kráse slova. Kvůli tomu tady přece jsme, ne?

Orionka: Díky za odkaz... zajímavá úvaha, zajímavá diskuse... A vidím, že je to tu věčné téma :-D . Neviděla bych to tak vyhroceně. Každý jsme jedinečný - a každý si tedy podle své libosti namíchejme svůj vlastní koktejl z rozumu i emocí, a klidně ještě i ze spousty dalších věcí... jsou tu i další věci, které přesahují i hlavu, i srdce.

Lenča: Lenčo... já bych to taky moc chtěla umět. Vlastně jsem to úplně naplno dokázala cítit zatím jen u jednoho jediného člověka, kterého jsem moc milovala. Ale všechno začíná od nějakého "poprvé"... :-)

štiler: Děkuju Ti za tak krásný komentář... tohle je jazyk, kterému já rozumím: a vystihl jsi to skvěle.

zdá se mi
že je jak výtah v přízemí
co níž pak nedojel
že je jak střepy
plná duše skel
tíživá smutná nálada
když všechno se
kolem rozpadá

Ta je prostě nádherně dokonalá :)
"Já vím, že tohle nejsi Ty.
To jsou jen Tvoje temnoty..."
Tohle si tak opakovat vždycky, když nám někdo ublíží.
"Láska je, když už všechno znáš,
když mlčíš, a jen nasloucháš -
když už víš, co je skutečné -
a nemáš strach..."
Tohle jednou dokázat.

Lenora: Díky... :)

Lenča: Těším se... :)

Krásně vyjádřené. Ráda něco přidám, až zas pocítím nějaké klíčení, které se mi povede dát do veršů .)
Díky za pozvání :)