Mlčeti Zlato: Miňko: Priority se tak skládají samy, i když by člověk třeba ani nechtěl, asi je to přirozená věc.

puero: Čím dál divnější. Dík za zastavení.

Co naděláme.

Jo a tak to má být, nehodlám řešit to co neovlivním, hrůz je na tom světě dost, ale já a ty zůstává ve všech hrůzách to nej...

Ju

Sympaticky poskládané priority...

A to jsou ty priority...Dobrý, líbí..

Divná doba. Mám to nějak podobně.

Orionka: Sci-fi už jsem taky pěkně dlouho nečetl, ale poslední dobou mám pocit jistého dejá-vu. Nadnárodní korporace přebírající roli států, masivní rozšíření dronů, odmlouvající kuchyňské spotřebiče, oživování mrtvých celebrit pomocí umělé inteligence... Zrovna tyhle motivy se opakovaně objevovaly v kyberpunkových dílech Williama Gibsona, Neala Stephensona i P. K. Dicka. Asi bych měl nějaké z nich čas od času oprášit. Možná už to teď nejsou sci-fi romány :-)

hototo: To je dobrá asociace a další úhel pohledu, opět docela děsivý. Sci-fi nečtu a ten příběh neznám, ale něco na té podobnosti bude.

Singularis: Díky, tohle je opravdu domyšleno ještě o kus dál, ale je to logické pokračování. Kdo ví, co nás v tonhle směru ještě čeká, asi nic moc.

Orionka: Je to silné a znepokojivé. Přemýšlel jsem, co mi ta situace připomíná a pak mi to došlo:

Ubik od Philipa K. Dicka popisuje svět, ve kterém se vyskytují "položiví" - lidé po fyzické smrti, kteří jsou zapojeni v jakési síti (Richard Podaný o ni psal jako o "nekronetu") a udržuje se u zbývající mozková aktivita, takže je možné s nimi se s tu a tam spojit a pohovořit (v technologicky uzpůsobených ledárnách), dokud se nevyčerpá baterie (je třeba ji šetřit).
Rozhovory jsou kusé a občas se zničeho v nějakém technologickém udělátku objeví nesrozumitelný vzkaz od zesnulého. Na to že je to napsané v roce 1969 to dost připomíná situaci s živými-neživými profily na Facebooku (včetně toho, že mohou čas od času třeba automaticky odpovědět...)

Myšlenka mě oslovuje, i když už myslím o krok dál – co se z těch profilů stane, až je oživí umělá inteligence a z Facebooku tak bude nekromant... Nezávidím konformním lidem jejich vyhlídky do budoucna. Časem už je snad Facebook ani nebude potřebovat.

hototo: Děkuji za zajímavý komentář. Tohle by asi bylo logické vyústění, kdybych zůstala jenom u jedné představy, ale já tam smíchala dvě. Navíc v podstatě protichůdné, do skály přece řezat nejde. Naštěstí to poezie unese...

Orionka: Povedené, silné a podnětné. Představoval jsem si při čtení ještě opačné vyústění s erozí skály - drolí se, drolí se zevnitř a pak se najednou pevný, chladný povrch zhroutí a rozsype na prach...

Hledač 01: Myslíš hraniční poruchu osobnosti a sebepoškozování? To fakt ne, ten skalpel a řezání jsou jenom metafora. Ale děkuju, žes tomu přidal další rozměr, tohle by mě vůbec nenapadlo.

Pro mě je to naprosto srozumitelné hraničářské myšlení, ovšem moc hezky básnicky ztvárněné.

Neu: Děkuji za vzácný komentář, mám radost :-)

Homér: Díky, potěšilo!

kmotrov: Jsem moc ráda, že se ti tak líbila. Děkuji i za ty postřehy, asi je to tak, že každá věc má svůj stín. Akorát o sebepoznání to není, i když výklad je to zajímavý. Ale jak píšeš, každý si tam může dosadit to svoje, to je čtenářská svoboda.