Pekne, libi se mi to.

Amelie M.: Moc děkuji. Ale šuplíček je prázdný, ani tohle jsem z něj netahala... zdálo se mi to dneska ve snu :)

ano, ti, kterých se to netýká, vědí vždy vše nejlépe.. závěr je naprosto super.. vidím v něm vícero poselství.. ale i to vítězství sama nad sebou, se mi moc líbí..

jestli máš ještě něco v šuplíčku, těším se na další ;)

Orionka: Romanopisectví jsou galeje, próza je nelítosná otrokářka, ale stojí to za to. A ten pocit, když to pak dopíšeš... to se nedá popsat ;-)
A jop ještě jsem chtěla říct, ten utnutej konec se mi líbil ;-)

Amelie M.: Teda děkuju, tos mě moc potěšila. Že bych se fakt do něčeho delšího pustila? :) Jenže básničky jsou rychlejší a svádí mě ;-)
Každopádně to je velké povzbuzení, díky!

Máta: Dík :)

příjemné překvapení a vybočení z básní orionko, tahle povídka.. moc se mi líbí, vážně moc.. a myslím, že je krutě reálná.. v podobných vztazích to tak asi funguje.. jakmile jde jen o popovídání, případně sex.. lidé se sladí i když cítí, že v reálném životě, by to prostě nešlapalo.. citace z malého prince mě taky dostala.. je to má nejoblíbenější kapitola :-) sem tam jí připomínám dětem.. máš v ní hodně fajn myšlenek.. bez zástěrek.. to se mi líbí.. bolest i radost, sebezapření..

můj pocit z tvé povídky? no, že kdyby to byla celá knížka, asi bych si jí se zaujetím přečetla.. ;)

Orionka: Já to tam všechno cítila, bylo to tam. Ale prostě by si to dle mého názoru zasloužilo víc a tak nějak mi něco říká, že na to máš. A kdo se bojí nesmí do lesa, taky se spousty věcí bojim, děsí mě, ale prostě zatnu zuby a jdu do toho (po hlavě obvykle) a napíšu to i kdybych měla zdechnout :-D Prostě to zkus, klidně jen pro sebe, když to půjde, půjde to, když ne vždycky to jde smazat, o nic přece nejde. Za to nic nedáš a kdyby to nešlo teď, půjde to jindy nebo jinde. ;-)

Máta: Moc děkuji za dlouhý komentář i za pochvalu. Já si taky uvědomuji, že jsem to až moc očesala a hlavně konec asi zbytečně utla, není to pořádně vysvětleno, nechávám čtenáři na domyšlení až moc. To všechno, co vypisuješ, tam je, ale spíš jenom v náznacích. Možná jsem se popisu scén i trochu bála, protože nevím, jestli bych to uměla... ale příště asi zkusím, děkuji za povzbuzení!

Taaak, jsem tu. :-)
Téma je bolavé a citlivé a závěr byl... ze života. Je zpracované dobře, zahrálo to na citlivou strunku, je tam hodně řečeno mezi řádky, o tom žádná, text pěkně plyne, nedrhne. V podstatě bych mohla být spokojená. Ale přesto si troufám tvrdit, že by z toho i ve formátu povídky šlo vytěžit ještě víc. Nebála bych se více přímé řeči, dialogů, konfrontací. Hodně toho co ty tam máš popsané "z venku" by šlo napsat přímým náhledem do situací: tu osamocenost, dialogy na internetu, emoce, očekávání, první setkání, jiskření mezi nimi, náznak nebo i celá milostná scéna, věkový rozdíl, vědomí že to všechno je vlastně špatně, střet sám se sebou, kontrast chalupa x domov, milenec x manžel (i jemu dát více prostoru, jak vypadaly chvíle, kdy byl doma? Jak se choval?). Konfrontace reality x snu, která z toho čiší od začátku do konce. Vtáhnout diváka do hlav postav nebo spíš ve formátu povídky jedné hlavní postavy, do myšlenek pocitů. :-). Pro mě by to byl koncept na román (ale já se ve vývoji milostných vztahů vyžívám) :-) Cítím v tom potenciál, který zůstal nevyužit, a věřím, že bys ho dokázala zpracovat.
Přesto to ale považuji za velmi dobrý kousek, umíš zapůsobit na čtenáře i takto. Takže ju, i v této podobě dobrá práce :-)

Dozor: To jsem ráda, díky za komentář.

No mě tvoje dílko prostě potěšilo! Je to neštěstí...

Yuuki: děkuji

dobrý dílko

Máta: Děkuji za přečtení i za zhodnocení. Jsem moc ráda, že se ti líbila :)

Tak jsem nakoukla. Ano, líbilo se mi to. Je to stručné, ale přesto emoce zůstávají pod povrchem, mezi řádky, ale jsou tam. Smutek, bezmoc, beznaděj a hned s nimi ruku v ruce otázky - Proč? Kde je chyba? Chyby jsou přeci vždycky na obou stranách nejen na jedné... Nebylo to všechno, co mu dali, moc?
Ta elipsa se zlodějem v podkroví byla povedená, uzavřela to do celku. Celkově to šlo přes zhutnění do hloubky, dotklo se mě to. Nemám co bych vytkla :-).

taron: Děkuji, však už jsme si to vyříkaly soukromě a teď už doopravdy končíme :). Myslím, že to nakonec byla docela užitečná debata, pro mě tedy určitě.

Tak jo, už jsem chtěla před tím napsat ( už před 8.11.), že se omlouvám, bála jsem se , že mi bude napsáno, že je zbytečné se omlouvat - jo, nejlépe je se nenechat vyprovokovat :) jo a taky je nepříjemné se omlouvat , to víme všichni, a taky mě štve tolik prázdých slov, jak píše Houmr, prostě mě to všechno už začalo štvát a příčina nebyla toliko v básni , nebo ve formě básně, nebo v komentech... už to bylo ve všem (u mě). Vyprudila jsem se, uklidnila a teď mě to mrzí. NO, víte, to mám po otci, on byl taky takový, vždy jsem na něm viděla, jak ho mrzelo, že se neovládl - ale k něčemu to všechno bylo. Myslím, matně vzpomínám, on se asik neomlouval, omluvou bylo jeho tiché mlčení ( a mě osobně to stačilo). Pro mě je omluva nutná, nevím k čemu, snad proto, že mám přiznat , že jsem něco přehnala - myslím, že přeháníme občas všichni ... leč, mě omluva pomáhá, zakončit nějaký problém, pokud to pomůže i druhým, hlavně Orionce, pak budu ráda. Děkuji.

Yasmin: Moc děkuji :).

Moc hezký :-).