Máta: Děkuji, krásně jsi to shrnula :).

Já souhlasím se vším...život je risk a my se po celou dobu snažíme přijímat jeho rány i slasti...fuj, to je klišé... :-D

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdo nic neriskuje, nic nezíská.
City jsou složité, lidé také, ale překážky jsou od toho aby se překonávaly, ne aby se nad nimi plakalo. Všechno má poločas rozpadu, nic není věčné, vše se mění a vyvíjí i vztahy. A kdo to nechce vidět, neuvidí. Srdci neporučíš, ať se hlava vztekne a konec bolí, koho by nebolel, ale bez konce nemůže být nový začátek. Jenže kdo chce plakat, důvod a kapesník si vždycky najde :-D
Moc pěkně trefně věcně napsáno. Díky.

Psavec: Souhlasím, tohle jsou úplně jiné počty.

Lenča: Moc děkuji. Těší mě, jaká se tady rozběhla pěkná diskuse :).

Zamila: Tohle je přístup, který bych podepsala :).

Amelie M.: Přesně tak, kdo se bojí, nesmí do lesa :). Ale zároveň je pošetilé pak křičet pomóc, to jsem fakt netušil, že v lese bude taková tma :)).
A že jsou i vítězové, to je jasná věc ;-).

Ailin: Smuténkující autor asi v depresi už je. Možná myslíš, že ho z toho vytáhne spíš komentář foukající na bebínko, ale těch mu ostatní píší dost. Tohle je je jejich neadresná protiváha - ráda se na věci trochu dívám jiným pohledem, ale zůstávám v obecné rovině, která se snad nikoho osobně nedotkne.
Neříkám, že láska je iluze. Ale někdy podléháme iluzím s ní spojeným: že můžeme druhému stoprocentně věřit, přivlastnit si ho, že štěstí není okamžik, ale trvalý stav... A to je to riziko, které mám na mysli. Děkuji za názor :).

Pokud se snažíte držet má dáti - dal vyrovnané, prohrajete.

Yana: Vidíme to myslím hodně podobně. To já děkuji za komentář :).

mannaz: Díky. Máš pravdu, je to racionální pohled na věci, které s rozumem často nemají moc společného, jsou to spíš odpuzující se magnety. Souhlasím, že ta bláznivá radost za to stojí. Ale hazard to je, a čím víc kdo sází, tím víc taky může prohrát. :)

Dokonale vyjádřené. Tvrdě, ale pravdivě, bez pozlátek. To se mi fakt líbí. :)
Zraní mě pouze to, co sama dovolím...

Klidně mi svalte na bedra tisíce smutků za pár láskou extatických dní, já je unesu. Je to stokrát lepší než se celý život klepat na břehu a neskočit.

dobrá úvaha.. a v prvním momentně bych ti dala naprosto za pravdu.. na druhou stranu si říkám.. je lepší se nechat předem zastrašit a raději v životě nic neinvestovat, ze strachu před téměř jistou (časem více, či méně vzdálenou) prohrou, či prostě zkusit žít tak, jak to člověk chce a jak to cítí? bez hazardu člověk ničeho nedosáhne.. hazardujeme, když si bereme půjčku na bydlení, hazardujeme, když si najdeme partnera a počneme dítě.. hazardujeme když usedáme do auta.. prostě neustále.. :)

a co víš, třeba nakonec vůbec neprohrajeme :))

No, být "smuténkujícím autorem", tak po přečtení této úvahy upadnu do hlubokých depresí :-( . Naštěstí je tu komentář od Mannaz... a naštěstí pro mě láska není iluze.

Hm, já moc nemám ráda pláč nad rozlitým mlékem a fňukání že bývávalo lépe, je to jen neschopnost se ztotožnit se současnou situací a neschopnost vnímat změnu, já třeba ani nesnáším výrok o tom že dřívější mládež bývala jiná, to když mi řekli ve škole tak se mi otevírala kudla v kapse, je přece taková jakou jsme si ji vychovali, my jsme také jiní a větička o tom že se k nám okolí chová tak jak mu dovolíme je stoprocentně pravdivá, a ještě moje poslední věta v jedné z posledních mých básniček: " A jestli vás nikdo nemá rád, tak si za to můžete sami. "...dík za rozběhnutí myšlenek do dnešního dne, malinko jsem v komentu odbočila

Tohle je rozumná kalkulace. A právě ten rozum ve věcech citových roli vedlejší roli. A bolest je bolestí, i když víme, že se to přece dalo čekat, že tak to na světě chodí.
Ale zaplať pánbůh, takto to funguje i u radosti, u bláznivé extáze ze zamilovanosti a milování - užíváme si ho a už se předem netřeseme strachy, nekalkulujeme o konečnosti toho našeho štěstí. A to je snad dobře ne? Cítit se má aktuálně :-)
A rozum pak nechápe, jak jen jsme mohli :-D

Sedmikrása: Děkuji, ráda jsem se trefila do noty :).

Ach jo. Moc pěkně čtecí, a hrozně hrozně aktuální. Až mě z toho mrazí. Ten začátek se mi moc líbí.

Jiří Turner: Děkuji.