Orionka: Tak každý to má jinak... a psát o něčem, co jsem neprožila, je podle mě těžší. V tomhle obdivuju ty, co to umějí - třeba Mátu... (U toho, o čem píše ona, je zjevné, že to - naštěstí - sama neprožila :-D )

Ailin: Ta první věta je citát z komentáře. Ne že to je nefér, ale že by si připadala nefér. Proč, to právě nechápu.

A on někdo říká, že "je nefér psát i něco jiného než vlastní zkušenost"? Proč by mělo?

Orionka: Já vim, že nevešlo. Já vim, že Ty být :-D realista :-) Asi zas brzo přihodim nějakej med :-)

Zamila: Máš pravdu, sloveso se už nevešlo :). Ale mám pocit, že tady nevadí, když si ho čtenář musí domyslet, ono to zas tak složité není.
Přímost byla záměr. A já jsem zase spíš realista než romantik, snad mě chápeš :).

Myslím, že je zajímavé a všeobecně obohacující na toto téma diskutovat, nicméně autor má vždy poslední slovo. A tak o má být.

No, nevim, tady mi nějak chybí sloveso:

"v pozadí tklivá melodie
a slzy jako dezinfekce"

A celkově je to na mě moc přímé a technické, no, je to prostě taková ta typická realita života, kterou máš ve většině básní. No, jo, ale já jsem romantik ... Tak snad mě chápeš :-)

Jiří Turner: Já tam tu sloku původně dala vlastně přesně z toho důvodu, který popisuješ. Cítila jsem, že básni chybí řád, a chtěla ho porušit ještě víc, abych ho tam paradoxně dodala - povýšit neřád na řád :). Zároveň mi ale bylo jasné, že ta sloka je slabší než ostatní, nejen řekněme explicitnější nebo obscénnější, ale také technicky, rýmy. I tuto lacinější formu jsem na jedné chápala jako další rozměr básně, ale na druhé si tím vůbec nebyla jistá.
To jen na vysvětlenou mého váhání :). Ani teď si nejsem úplně jistá, ale spíš mám pocit, že je báseň lepší o třech slokách.

Myslím, že dochází trochu k matení pojmů. Báseň, podle mého názoru, není psána výhradně volným veršem. Misí se v ní (autorka promine) nahodile různé prvky. Právě ty (myslím ty metrické) v neuspořádané struktuře vytváří onen " vnitřní rytmus". Čistě technicky vzato, rytmus buď je, nebo není. K jakési neuspořádanosti patří i různá délka slok, veršů a "neřád rýmů".
Formální neuspořádanosti sluší i neuspořádanost myšlenková, obrazová i výrazová. "Hlasoval" jsem pro tu trochu obscénní a lacinou sloku protože obohacovala báseň o další rozměr. Tu báseň vypráví rozpolcená žena (tím nemyslím autorku). Může brečet, může se smát, může být vulgární.
Já osobně nemám rád takové ty básně "napůl". Má - li mít báseň řád, ať ho má. Má - li být neuspořádaná, ať to stojí za to. :)
V tom uvedeném vzorku Křesťanova textu (Křesťanovy texty obdivuji) jde o něco jiného. Tam je rozpor perfekcionistického formálního (zvukového) uspořádání a významového rozfázování, které často umocňují anakoluty.

Timothy A. Postovit: Dík za zastavení :).

To je naprosto skvělé!)

Nerovnovážná stavba nevadí, je to volný verš, má to svůj vlastní (jak řekl DDD vnitřní) rytmus.

kmotrov: Děkuji za vysvětlení. Už Jiří si všiml nerovnovážné stavby, ty píšeš o frázování... asi tam oba jako pozorní čtenáři vidíte, že báseň vznikala na etapy, je to takový slepenec různých nápadů, proto ta rozkolísanost rytmu, proto každá část může fungovat i samostatně. Ale oba mi tohle řešení vlastně chválíte, což mě moc těší.

bludička: Děkuji, to jsem ráda... snad něco hezkého :)

Skvělá... něco v ní nacházim ;-)

Já jsem věděl že to není ideální termín. Já jsem vychovanej především folkovými písňovými texty. Tam se termín frázování používá (dle jednoho výkladu) pro:
členění na menší samostatné celky (hudby s textem). Já v tvém díle taky vnímám menší samostatné celky, které mají samostatnou působivost (v rámci celku) a to se mi moc líbí.

Když jsem použil to přirovnání ke Křesťanovi:

...Tak mi podej láhev piva,
která jediná tu zbyla,
která jediná tu zpívá,
jen se zvedej, ty mý mládě,
jsme teď první, v tom je síla,
a taky předposlední v řadě,
po nás pár chromejch koní.


Text vnímám po dílech:

...Tak mi podej láhev piva,
která jediná tu zbyla,
která jediná tu zpívá,

...jen se zvedej, ty mý mládě,
jsme teď první, v tom je síla,
a taky předposlední v řadě,

...po nás pár chromejch koní...

Každá část je neobyčejně silná sama o sobě a přitom je součást celku.
To jsem měl na mysli výrazem frázování (nevím jestli jsem ho použil správně)

kmotrov: Děkuji. Jenom nerozumím, jaké frázování myslíš. Když jsem psala, že mě baví chodit až na dřeň, myslela jsem tím obsah. Frázování je členění, čili forma, nebo se pletu?
Taky mě zaujalo, že je to zároveň spontánní i s odstupem... ale v tom máš asi pravdu :).

Teda ještě žes to kopí vyndala, takhle to je super, tohle frázování (jak říkáš na dřeň) se mi moc líbí (podobné nacházím třeba v textech Roberta Křesťana), je to svěží, je v tom dynamika, fantazie, je to spontanní, ale napsáné s odstupem.
Myslím, že i komentáře šly správným směrem.
Super!

taron: Divočejší taron je fajn.. a i dneska máš veselou náladu koukám, to je dobře :).

Orionka: OK..., včera jsem měla divočejší a veselou náladu, nemyslela jsem to ve zlém, naopak...
ano, může to být i tak, jak píšeš ty, variabilita je božská :-)