Amelie M.: Na tom taky něco je :). Život člověka nutí ke kompromisům. Vzpomínám si, jak jsi sem psala něco o upřímnosti, že by se neměla uplatňovat za každou cenu a někdy je docela nepatřičná. To s tou pravdou a lží taky trochu souvisí.

Doma jsem často slýchala že každý má tu svoji pravdu, a tak to je, pravda je relativní, tedy možná i lež, a pak je také lež z milosrdnosti, a to vlastně je dobrý skutek

Hm, nebudu si číst komentáře pode mnou, třeba bych se nechala ovlivnit a nenapsala nic. Napíšu svůj malý příběh. Mimochodem moje maminka o mém tatínkovi říká že to byl chronický lhář, nevím, možná, třeba jen ho k tomu nějak nutila. A já. Když jsem byla malá holčíčka i trochu větší) měla jsem bujnou fantazii, byla jsem hravá a byla jsem taky prolhaná a dokonce a klidně se k tomu přiznám, jsem něco i ukradla. Tak a je to venku. A vůbec mi nevadí když se k tomu teď přiznávám, to proto, že teď nelžu ani nekradu!. Příčí se mi to, mám ráda čisté svědomí a nechci se do svých lží zamotávat. Takže měla jsem nakročeno, ale včas jsem si uvědomila že takhle ne. A tak to mám ráda. Myslím, že každý se se lží ve svém životě setkává, jde o to, jak se s ní vypořádá, jak si v ní lebedí. Tak, asi je dobré se se lží setkat a udělat si na podkladě těch setkání zdravý náhled a pak si vybrat, ale to už je charakter každého jedince, někdo je necharakterní intrikář, jiný charakterní jedinec. Já to mám tak že na podkladě necharakterních vlastností jsem si vytvořila charakterní pohled a takových lidí okolo sebe si tedy vážím, těch co se klidně přiznají, ale něco si z toho odnesou do kvalitního života.

dle mého je stejně těžké, snažit se žít v pravdě jako ve lži.. za pravdu se člověk často taky neschová.. a není to snadnější..

kolikrát jsem se snažila jít cestou naprosté pravdy a fér hry, například v práci.. výsledek? kdybych lhala, byl by mnohem lepší.. takže určitě pravda není jednoduchá a mnohdy ani posilující.. je pěkně těžké, snažit se žít fér.. člověku to ani okolnosti, svět, lidi.. nedovolí :)

Mám ti napsat fiktivní názor, nebo ten skutečný? Ne, vážně - je mi úplně putna, co sis vymyslela a co ne :-)
Promiň, musím jít učit...

DDD: Ten příklad je vyhrocený, aby byl snadno pochopitelný, jde o princip pravda nade vše.
A možná zapomínáš na jednu věc - jsme ve virtuálnu :). Navzájem se neznáme a u nikoho nevíš, co je pravda a fikce. Možná nevědomky polemizuješ s fiktivními názory docela často. Já otevřeně přiznávám, že tady jsem jen jako autor, nic víc... Kdybych to nepřiznala a tvrdila, že si nevymýšlím ani písmenko, byla bych pro tebe věrohodnější? :)

Zvláštní, řekl bych, dost nereálný příklad...
Každopádně promiň, polemizovat s fiktivními názory mě bohužel nebaví a nemotivuje :-)

Příkladem sebevědomé pravdy, která je až nelidská, by mohlo být oznámení lékaře pacientovi, že jeho stav je neléčitelný a je zbytečné, aby za ním dál chodil.
A myslím, že na literárním serveru polemizuješ s textem úvahy, ne s autorem. I úvaha je totiž literární útvar. Samozřejmě, že jsou v ní i moje názory, ale nakolik jsou modifikované v zájmu toho, co jsem psala v předešlém komentáři, si s dovolením nechám pro sebe :). Pro mě je literatura fikce a cokoli, co tady píšu, má jeden prioritní cíl - zaujmout čtenáře.

Díky moc za odpovědi. Jsem asi natvrdlej, ale pořád to úplně nechápu s tou sebevědomou pravdou. Můžeš mi dát příklad?

No - a k té polemice... těžko můžu s něčím polemizovat, když vlastně není jasné, jaký je skutečný postoj autora. Ten jenom nadhodil pár protichůdných myšlenek a čeká, co se z toho vyklube, aby s tím pak mohl buď souhlasit, nebo to napadnout. Takže: K čemu konkrétně jsi v tom svém uvažování došla ty? Co si doopravdy myslíš o tom, co zde píšeš?

Nebo si to teprv budeš myslet?

DDD: Moc děkuji za příspěvek do diskuze. Vezmu to postupně.
Sebevědomou pravdou jsem myslela takovou, která samu sebe klade nade vše a odmítá uznávat i jiná hlediska než pravdivost.
Ano, určitě i pravda vyžaduje odvahu, někdy obrovskou. A někdy je zase pohodlná. Záleží na okolnostech. Stejně jako u lži, která může být nástrojem slabochů, jak píšeš, ale zároveň se může stát, že je to právě naopak.
Nemyslím, že jsou pravda a lež snadno zaměnitelné, to se týká spíš subjektivních pravd, názorů. Ale jistá relativita tady je, pravda a lež nestojí vždycky proti sobě v ostrém morálním protikladu. Naprosto s tebou souhlasím, že i lež je někdy dobrá.
A jak se s tím, co říkám, ztotožňuji? :) Víš, já prostě uvažuji, protože mě to baví. A úvaha bez následné polemiky podle mě nemá smysl, proto je lepší dát jí provokativní obsah, dívat se na věci z nezvyklých úhlů, bořit dogmata, pobuřovat :). Jednoduše myslím, že to k úvaze patří, vybízí čtenáře k zamyšlení a k formulaci myšlenek... prostě o tom to je, nebo ne? :)

Máta: Děkuji, těší mě, že jsem tě inspirovala k zajímavému zamyšlení. Posouváš moji úvahu trošku do jiné roviny, od objektivní pravdy k subjektivní, která je vlastně osobním přesvědčením, názorem. Z tohoto pohledu jsou pojmy pravda a lež zaměnitelné velmi snadno a každý je může vidět jinak. Já psala spíš o vědomé lži, když člověk ví A, ale tvrdí B. I tady to ovšem může být relativní, jak psala už Amélie...

Co je to ta sebevědomá pravda? A myslíš, že pravda nevyžaduje odvahu? Není naopak lež často nástrojem slabochů neschopných postavit se za své činy? A jak bys definovala pravdu, či lež o kterých mluvíš? Nejsou náhodou často zaměnitelné? A nakolik se s tím, co říkáš, ztotožňuješ ty sama? Není to tak trochu "provokace" za každou cenu?

Ano, lež je jistě někdy dobrá. Ne ale taková, která má za úkol ublížit, nebo poškodit.

Zajímavá úvaha... možná ji trochu rozvedu možná ještě trochu víc zamotám...
Co je vlastně pravda a co je lež? Pro mě je pravda čistě subjektivní záležitost, stejně tvárná, přizpůsobivá každému na míru... každý má svou subjektivní pravdu, ale jiný ji může vnímat jako lež... Žádná všeobecná pravda neexistuje a každý kdo ji kdy hlásal byl lhář.
V čem tedy žijeme, v pravdě nebo ve lži? I když říkáme pravdu, jsme o ní doopravdy přesvědčeni, je pravdou i pro jiného?

Pravda a lež, jen dvě strany jedné mince, jedna oslavovaná, druhá zatracovaná, za pravdu se bojuje, umírá, lež je kluzký nástroj zlodějů a podvodníků... ale kdo ví jak se věci skutečně mají? Kdo rozezezná, zda je pravda skutečně pravdou, lež skutečně lží?

Amelie M.: Moc děkuji za komentář. Ale nezlob se, neberu ho jako nesouhlas :). Ty jsi vlastně dopověděla moji myšlenku, že všechno, i pravda a lež, je z jistého pohledu relativní.

no.. dovolím si teď s tvou úvahou naprosto nesouhlasit, protože.. nikdo nežije v naprosté pravdě a nikdo nežije v naprosté lži.. :)

každý z nás lže.. naprosto každý.. jen je trošku rozdíl v tom, s jakým úmyslem lež používáme.. zda třeba něco zamlčíme proto, abychom tomu druhému zbytečně neubližovali, či zda lžeme naprosto záměrně, bez ohledu na ostatní a jen pro svůj prospěch a tak dál..

a vůbec.. co je pravda? existuje??

koiška: Jé, tak to mě těší, moc děkuji :).

Orionka: Tak ta je nej. co jsem četla. Pěji jenom chválu. Povedla se moc.:-)

Orionka: já se rozhodla, že to nevzdám i když tam dají tu nejzběsilejší formu a slova.. a i kdybych měla psát kraviny, tak to prostě dám!!! :D - minimálně je tím budu prudit :D

Amelie M.: Že jo? :D Je to legrace, jak ze soutěže blbnem. Já si napřed vybavila v paměti, že harfa má cosi takhle trčavého, a pak si to ověřila na googlu :). Loket totiž byla v pětici slov ta nějvětší zrádnost, aspoň pro mě.

Orionka: to je zcela jasnej loket! :))))

musím se smát, já taky studovala harfu v touze po nápadu :D