Amelie M.: Orionka: DDD: Ona, s odpuštěním, prdel je také užitečná věc (stejně jako kdejaký jiný orgán), a že by se kvůli tomu měly zrušit všechny příměry... no nevím :)

DDD: Díky, pobavil jsi mě. I když na druhé straně jste mi s Amélií pěkně zahnojili diskuzi :)).
Myslíš, že symbolika s hnojem je nějaká móda? Mně naopak připadá, že je to docela tradiční záležitost :). Když tak o tom přemýšlím, ani mě nenapadá nic jiného, co by se do básně hodilo jako zkratkovité vyjádření špinavého a smradlavého protikladu čisťounké perly. Ale chápu, že na venkově se hnůj bere spíš pozitivně jako užitečná věc.

Amelie M.: chudák hnůj... beztak si v duchu myslel na Oscara. A teď mu ho vyžere krtek...
No nic, už taky mlčím :-)

DDD: záznam stříhám! a ukřivdila jsem v něm hnoji - pořád mi lezl do záběru, tak jsem ho vystřihla! :)) myslím, že mi ubereš body :D

.. už mlčím :))) mně se básně s hnojem v hlavní roli líbí :D (videa méně!)

Amelie M.: Jéééžiš, teď teprva mi došlo, že stříháš ten záznam... Já nejdřív myslel, že toho krtka! Tak to mě oddělalo :-)

DDD: já tam dnes (asi zcela špatně) umístila krtka, co mi přinesla hafina k noze, dokonce mám i obrazový záznam, právě to stříhám :D jsi mě rozesmál :D

Já bych se s dovolením zastal toho hnoje. Nějak jsem zjistil, že je jakousi módou, pokud chci někoho nebo něco zesměšnit, umístit to na hnůj. Tam to pak leží, stojí, zapáchá, nebo dokonce bydlí. A já se ptám proč? Co je na tom hnoji tak směšného? Jako vidlák z venkova to prostě nechápu :-)

(Mimochodem, jednou jsem na jedné echt vidlácké tancovačce zažil na vlastní oči bitku o hlavní cenu v tombole. Byla to fůra hnoje a chtěli ji prostě všichni)

Tak jak to teda je? :-)

Jiří Turner: Už jsem koukla, Dante, krása. Taky někdy zkusím.

Amelie M.: Moc děkuji, jsem ráda, že se ti líbila. A s těmi rýmy je to fakt totálka :).

Orionka: hledal jsem to a asi to žádná ustálená forma není. To však není nic proti ničemu, takových je. Navíc jsou to dobrá básnická cvičení a tohle má navíc hlavu a patu.
Podávej se, pokud jsi to už neudělala, na klasické tercíny, dají se v nich dělat také moc hezké věci. Já se k nim vrátím asi tak za rok.:)

uchvátila mě poslední sloka :)) ač je to na mě totálně přerýmované, líbí se mi obsah.. a to jako, že dost :)) ta krásná ironie.. povedlo

Jiří Turner: No to já nevím, co to je :). To je otázka pro literární znalce, mně to tak prostě vyšlo. Ale mám radost, že to neznáš - když už to je taková prostá veršovánka, tak aspoň inovativní formou :).
Jinak máš pravdu, že je tam přehuštěno a přerýmováno. Až tak, že na další sloku mi jednoduše došly rýmy :). Díky za komentář.
Doplněk: až teď koukám na klasickou tercínu, krása. Kdybych studovala teorii dřív, možná to napíšu jinak.

oslov radek: a když není, aspoň se tak tváří :)

Modifikace tercíny? Nebo má tohle schéma nějaká svůj název, který neznám (a ani jsem ho nenaše)l?:)
Pokud to tak není, má to možná svůj důvod,
je to velké zhuštění rýmů a v těch tříveršových slokách je to ještě patrnější.
Ty tradičnější varianty tercíny to rozbíjí nějakým rýmovým přesmykem.
V každém případě je to zajímavý experiment, možná by byl lepší kratší verš - nebo delší? Nevím, zkusím si to taky.

to je dílko

Singularis: Děkuji, velmi zajímavě jsi to rozvedl. Píšeš, že skutečná pravda je velmi vzácná, a něco na tom je... je to absolutní pravda teď, tady, pro někoho, ale platí to i jindy, jinde, nazíráno z jiného úhlu? Ochota přiznat si pochybnost vlastně připouští i lež, teprve s ní přichází ona vícerozměrnost. Líbí se mi tvůj příklad z počítačových her. A taky myslím, že se silou je to složitější.

Velice zajímavá úvaha. Myslím, že pravda a lež jsou v podstatě jin a jang - jedna vyplývá z druhé a je v ní obsažena. Proto lze pochopit lež na základně pravdy (stačí říkat "pravdu o lži") i pravdu na základě lží (příklad napsala v komentáři Yana).

Skutečná pravda je velmi vzácná - stačí se podívat na historii fyziky: o většině jevů pravdu neznáme, a tak se naše poznání (to, co používáme na místě pravdy) občas mění s příchodem nových teorií.

K pravdě nezbytně patří i ochota přiznat si, že pravdu o něčem neznáme, a to, čemu věříme, nezbytně být pravda nemusí a je třeba prozkoumat i jiné možnosti. Proto pravda neomezuje možnost vícerozměrného pohledu na svět.

A protože pravda umožňuje pochopit lež, aniž by se jí musela sama stát, nebrání ani shovívavosti a pochopení.

Nemyslím, že kdo žije jen s pravdou, je bezbranný. I v počítačových hrách se vyskytují dva typy bojovníků - jeden mrštný v lehké zbroji, který spoléhá na možnost uhnout (něco jako lež), a druhý v těžké zbroji, který jde přímo a spoléhá na to, že mu jen tak někdo neublíží (něco jako pravda). A žádný z nich není bezbranný.

A co se týče odpovědi na závěrečné otázky, myslím, že pravda a lež se silou (ani tou psychickou) nijak nesouvisejí.

Jiří Turner: Děkuji za další zajímavý pohled na věc. Souhlasím, že z objektivního hlediska a u objektivně ověřitelných věcí je jasno. Relativita se týká pojmů pravda a lež, tedy tebou zmíněné šedé zóny. A pak taky jejich chápání - není to tak snadné, že pravda je vždycky ta dobrá a lež ta špatná.
Představa s květináčem pobavila, díky :).

Osobně rád leccos relativizuji, ale myslím, že pravda a lež žádnou relativní podobu nemají. Jsou zcela konstantní. Pravda je jenom jedna, není ničí, není menší a nic pravdivějšího než pravda není. O lži platí totéž. Mezi nimi je však obrovská šedá zóna, kde se jako pravda a lež tváří a jsou tak prezentovány domněnky spekulace, hypotézy a názory. Některé jsou pravdami, jiné ne. Kdo to ale ví?
Pravda může povznést stejně jako zranit. Lež asi nikoho nepovznáší, ale může hojit a dávat naději.
Tyto pojmy jsou často jen prázdnými veřejnými nebo soukromými prohlášeními, ale ve své podstatě se týkají všech skutečností, které většinou nelze ověřit .

Sedím u psacího stolu, píšu tento komentář a na hlavě mám květináč. Je to pravda?
Je, ale jenom já to vím.
Nikdo z vás ostatních to nemůže vyvrátit ani potvrdit.

Orionka: ano, pamatuješ si to dobře.. :)