Moc hezké... :-)

Azriel: díky pane, tys to odhalil! Jdu přeřazovat.

depresivní ne, ze života

Naprosto úžasná povídka. Velmi pěkně napsaná, plná zajímavých myšlenek a to absurdní prostředí se mi také líbí. I ten nápad s anachronismem je skvělý. Zda je depresivní nevím, ale pobavila mě určitě a potěšila také - zvlášť anachronista, Liška a gaviálové.

mannaz: věř, že to obsahuje více skutečnosti, než se zdá. O pokračování popřemýšlím.

Proč depresivní? Já se u toho bavím celou dobu a hodně. Tenhle svět, do kterého jsi nás nechal nakouknout, by si zasloužil další rozpracování. Anachronisté, to je nápad!

No, mě to zaujalo. A ten rým "jar-tam" by se dal vyřešit třeba tak, že bys trochu změnil pořadí slov v tom verši a vylezlo by z toho "jar-stár" :-)

Davidsoft: děkuji za doplnění plurality. Čím více se tím tématem zabývám, tím se pojem hodnota více a více zamlžuje.

Velice zajímavé téma. S láskou bych celkem souhlasil, i když o ní mám dost mlhavou představu. Měla by k tomu patřit např. i láska čtenáře k dávno mrtvému spisovateli. S láskou k fiktivním postavám bych asi trochu váhal. S přírodou souhlasím stoprocentně. Pro mě je ještě podstatnou hodnotou logika, ale ta v podstatě z přírody vychází. Trochu víc bych se zamyslel nad těmi stroji. Píšeš, že bez strojů by nebylo blahobytu. Nestačilo by tedy za hodnotu považovat přímo ten blahobyt ("nadbytek životních potřeb")? Ne všechny stroje totiž blahobytu prospívají, případně prospívají blahobytu jednoho, ale současně druhým škodí (např. komín odvádějící spaliny z kotle pod okna sousedům). Co se týče Vánoc, myslím, že láska je pro lidi užitečnější a důležitější.

Několik dalších hodnot, které mě napadly:
- Pluralita. Nikdy bychom neměli dopustit, aby všichni lidé na světě nosili stejné boty, poslouchali stejnou hudbu a vůbec dělali všechno stejně. (Dřív nebo později by pak zemřeli na tu stejnou nemoc...)
- Pokrok - kvalitativní, ne kvantitativní. Aby měla společnost jako celek nějaký smysl, musí se vyvíjet.
- Trvale udržitelné štěstí. Tedy takový způsob života, který umožní člověku být šťastný po celý jeho život. (A pokud možno současně zajistí dlouhodobé přežití celé společnosti.)

Zajímavý nápad. ale báseň sama o sobě mě příliš neoslovila.

Ano. Jako je subjektivní konání dobra, je subjektivní i prožívání lásky. Jako o filosofických kategoriích se o nich hovoří obecně, ale bez člověka, který je prožívá, cítí a hodnotí (případně bez Boha pro věřící), jsou objektivně nedefinovatelné.

Chjó... Jar-tam? Ťuká-puká? Moc se mi líbí ten nápad industrializace, to ano, ten námět je taky povedený, ale zpracování notně pokulhává za obsahem. Pak taky nevím, jestli ti nechybí zájmeno "se" v "tak stalo se, co mělo stát", tak mi ta věta prostě nedává moc smysl, pokud tedy nemyslíš tím druhým "stát" nějaké stání - ale i v tom případě bych asi spíš uvítal - "tak stojí, co mělo stát"... Prostě by zasloužila ještě trochu práce. Nic víc.

Vladan: ale pak stejně objektivně neexistuje ani láska - je to subjektivní cit

Souhlas. Stejná chyba je s těmi stroji - to jsou taky pro většinu lidí jen prostředky, nikoliv cíle. A už to, že tam mám přírodu a stroje zároveň, je poněkud na pováženou.

Jiří Turner:

> Všiml jsem si, jsa ten tvůj pozorný čtenář, že trochu narcisistním způsobem předpokládáš, že tvoje úvaha někoho zajímá proto, že je tvoje.

Pravda, v této úvaze počítám spíše s tím, že jsem pro čtenáře známá firma. Ono to vychází z povahy věci - ty "hodnoty" jsem vybral podle výskytů ve svých dílech. Zatímco k ódě na průmyslové velkorypadlo či k sonetu o širé kazašské stepi se s radostí připojím, s oslavnou písní o růstu akcií ČEZu bych asi měl trochu problém.

> Ty relativně malé, drobné „podhodnoty“, které nás definují a vypovídají o tom, jací jsme.

Příklad? Konkrétně mě nic nedochází...

> Odpovědi na ně však nepřináší úvaha či deklarace, ale naše činy, na základě kterých nás vnímá naše okolí…


Určitě souhlasím. Otázka je, zda se lze umělecké dílo zařazovat do kategorie činů. Pokud ano, vychází tato úvaha z činů.

S formou problém nemám, ale s definicemi ano. Říkáš, že dobro objektivně neexistuje, souhlasím, ale pak stejně objektivně neexistuje ani láska - je to subjektivní cit (k někomu nebo něčemu). Dobro je subjektivní hodnocení (nějakého činu).
Příroda jako hodnota. Souhlasím... ale to nestačí, protože přírodu jako "hodnotu" mají jak zelení aktivisté (ekoteroristé), tak Vladan (ekoskeptik) s poměrně protichůdnými názory na to, co dělat.
Vzít jako hodnotu stroje mě ještě nenapadlo.
Vánoce ještě jakž takž přežívám (dokážu je dlouho ignorovat), ale z duše protivné mi jsou velikonoce. :-)

Nejdříve bych se rád, jak je mým asi protivným zvykem, pozastavil nad formální stránkou tvé úvahy. Všiml jsem si, jsa ten tvůj pozorný čtenář, že trochu narcisistním způsobem předpokládáš, že tvoje úvaha někoho zajímá proto, že je tvoje. Nezajímá. Tedy, tvé názory by měly zajímat tvé blízké a možná známé, ale anonymního čtenáře zajímají ty názory a teprve pokud se s nimi shodnou, osloví je, případně rozčílí doběla, pak se možná začnou zajímat o jejich autora. Jinak tomu může být u papeže, dalajlámy nebo prezidenta, ale to není náš případ.
S tím souvisí to, co vlastně chceš veřejnosti, komunitě psanců, sdělit. Nastiňuješ nějaký svůj žebříček hodnot a vyzýváš, aby ho ostatní odhalili také…Sám´s jistě, při tom psaní, musel zjistit, jak je těžké něco jako žebříček hodnot definovat. Které hodnoty zařadit, na jaké místo, a které pominout? Vyřešil´s to zajímavě. Uvedl´s v podstatě tři základní hodnoty, které vůbec existují. Přírodu, tedy vše, co tu je bez přispění člověka, stroje, v širším smyslu vše, co člověk vytvořil, a lásku, mohlo to být stejně to kritizované dobro nebo lidství, která tomu všemu dává nějaký smysl. A máme to „v suchu“.
Myslím, že za úvahu stojí právě to, co jsi nezmínil. Ty relativně malé, drobné „podhodnoty“, které nás definují a vypovídají o tom, jací jsme. Jestli jsou pro nás peníze více než příroda nebo stroje, je absurdní otázka, ale jestli jsou pro nás peníze více, než úcta bližního, než vlastní pohodlí, než vlastní svědomí, to jsou otázky. Odpovědi na ně však nepřináší úvaha či deklarace, ale naše činy, na základě kterých nás vnímá naše okolí…

dobrý nápad

Mým ideálem je momentálně kupa lívanců, co se ne a ne dosmažit. A pak co s nimi :-).

Třeseme, pravda. Dobrý nápad. Otázka je, jaké ideály jsou ty pravé, které na ten strom popřípadě naroubovat v nějaké nesetřesitelné odrůdě.

Náčelník Holá Ruka: já jsem odborník na tlačené rýmy

Jinak k anarcho-swingu - třeba budu průkopník nového žánru.

Rozesmál mě hlavně anarcho-swing, bych pravdu řekl :D Byť báseň je také vyvedená! Snad jen: Hotov-hodnot... To je tlačené.