Skvělé. Díky.

slavek: Dobrý vtip. :-D

Viděl jsem kdysi kreslený vtip, který mě hodně rozesmál. Velký ještěr v kamenném příbytku vypráví malému ještěrovi "... a jednoho dne internet zkolaboval."

Sebastián Wortys: V tom, že lidem zajímajícím se o dávnou minulost, připadne současnost spíš šílená, musím bohužel souhlasit (také se mezi ně řadím). Sci-fi se sice zabývá budoucností, ale ty nejšílenější věci se v něm obvykle neobjeví. Viz třeba Star Trek – ano, měli tam dotykové displeje, ale na těch displejích se zobrazovala virtuální tlačítka, která normálně mačkali. Oproti tomu dnešní mobilní telefony po uživateli vyžadují různé zoomování, swipování, ťukání třemi prsty zároveň apod. Něco takového tehdy sci-fi prostě nepředvídalo (možná i proto, že tehdy by to lidé prostě nechtěli vidět ani slyšet).

Existují sice různé druhy reklamy, ale pokud na reklamě chceš skutečně vydělávat, tak přinejmenším v dnešní době prakticky nemáš na výběr... Výdělečných reklamních zakázek je málo a všechny je dostávají velké korporace.

„spodní ruka“ – Děkuji za vysvětlení. (Stejně nad tím nevěřícně kroutím hlavou, ale už to alespoň chápu. Jen doufám, že si v budoucnu nebudou lidé nechávat pěstovat druhý a třetí penis...)

„Pojmenovávání“ děl podle číselné řady vyšlo z reakce čtenářů u díla https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41221-karikatura-vymyslet
e-nazev . Byl/a jsem zklamaný/á z toho, když jsem si uvědomil/a, jak čtenáři zavrhují díla, která by se jim jinak třeba líbila, jen na základě autorem nešťastně zvoleného názvu, tak jsem se rozhodl/a, že díla pojmenovávat nebudu a místo toho je budu jen číslovat. Když čtenář uvidí jen číslo, bude ho to spíš nutit k tomu prozkoumat alespoň anotaci a nerozhodovat se jen podle chvilkového prvního dojmu z názvu. Zatím se mi to subjektivně osvědčuje, nemusím se s tím názvem trápit.

Ještě jednou děkuji za komentáře a těším se na odpověď na e-mail.

RE Singularis:
Alespoň zatím odepíšu pouze na tuto zkrácenou reakci, abych se prioritněji vrátil k odepsání na poslední e-mail.

„to, co se bude dít za 40 let, bychom nyní považovali za šílené my.“ – Myslím, že tady je prostor pro určitou komplementaritu, resp. čím víc se člověk zajímá o sci-fi, tím méně podle mě bývá překvapován budoucností, protože sci-fi se často zamýšlí i nad tím, jaké společenské důsledky může mít rozšíření technologií, které třeba teprve vznikají v laboratořích (přesto i čtenáři sci-fi nakonec mohou být překvapováni). Naopak čím víc se člověk zajímá o prastarou minulost (více konkrétnějším než zobecňujícím způsobem), tak o to šílenější mu může připadat už současnost oproti běžným lidem (povětšinu času zaměřeným na současnost, blízkou budoucnost a blízkou minulost), přestože základní obecné motivy se neustále víceméně opakují, jen v různých nových formách.

„Alex Slezina má na jednu stranu odpor ke sledování reklam, ale na druhou stranu na jejím vlastním blogu ji ty reklamy živí“ – To z hlediska možných interpretací toho díla nemusí být nutný rozpor, jelikož reklamy lze rozlišovat na různé druhy, které tam nejsou explicitně určené. Třeba personalizované vs nepersonalizované reklamy a v tomto případě nejspíš obzvláště třeba reklamy korporací vs reklamy drobných tvůrců (což lze převést na škálu), kdy Alex může nenávidět reklamy gigantů a tolerovat reklamy ostatních relativně drobných tvůrců, aniž by to bylo paradoxní.

„spodní ruce“ – Už jsem několikrát slyšel vtipy na principu, že mužský pohlavní úd je třetí ruka a ta kontroverzní pohádka to ještě víc rozšířila. Takže vzhledem k tomu, že daný úd se nachází ve spodní části těla (minimálně oproti pozorující hlavě), tak slovní spojení „spodní ruka“ může vyznívat i jako synonymum pro „třetí ruka“ v tom primitivním smyslu.

„Nechci na komentáře odpovídat po cestě, to by mi opravdu zničilo životní styl.“ – V té větě si dokážu představit několik významů, které spolu mohou, ale nemusí souviset (člověk od člověka). Přičemž prvotním východiskem je, že sám neodepisuji na komentáře po cestě, načež se lze zamyslet, jaké to může mít důvody u mě plus jaké důvody to může mít u ostatních. Někdo si při cestě třeba rád jen čte, někdo se jen zamýšlí, někdo je zvyklý při cestě odpočívat, někdo je příznivce veřejné dopravy a chce si to užívat, někdo rád poslouchá, o čem se baví spolucestující, někdo se po nich rád kouká, když se zrovna nekoukají oni, někdo jen rád poslouchá písničky ve sluchátkách, někdo si rád povídá přímo se svými pravidelnými spolucestujícími, někdo je frotér, někdo rád hraje hry na mobilu, někdo rád pozoruje ubíhající obraz za oknem, někdo si rád zapisuje své postřehy a nápady, ... Takže obecněji by se dalo říct, že různí lidé mají různé cestovní návyky, kterých se člověk od člověka drží větší či menší měrou. A ten, kdo mě zná, si může představit, které důvody na mě pasují lépe. Jinak se tedy domnívám, že dnes by většině lidí nevadilo odepisovat na komentáře cestou.

A ještě jsem se vlastně zapomněl zeptat: proč poslední dobou svá díla pojmenováváš podle číselné řady?

Mně se líbí, líbí. Prosím o vymyšlení dalších..

Sebastián Wortys: Moc děkuji za velice podnětný komentář. Nakonec byla odpověď tak dlouhá, že jsem ji dal/a do samostatného zápisku: https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=6487-odpoved-na-komenta
r-k-povidce-13

Zde jen zdůrazním ty nejdůležitější odstavce:

Mimochodem, jádrem sdělení této povídky mělo být právě to, že obsah normality se s časem a generacemi mění, a to, že to, co se děje nyní, by lidé před 40 lety považovali za šílené, pravděpodobně znamená, že to, co se bude dít za 40 let, bychom nyní považovali za šílené my. Vedlejší motiv, kterého si asi ještě nikdo nevšiml, je tam to, že Alex Slezina má na jednu stranu odpor ke sledování reklam, ale na druhou stranu na jejím vlastním blogu ji ty reklamy živí, a tak pobízí čtenáře, aby si tam vypnuli ad-block. Není to trochu pokrytectví? A existuje v tom vůbec nějaké správné řešení, které neštve tvůrce proti čtenářům?

„spodní ruce“ — Vůbec by mě nenapadlo, že by v tom nějaký sexuální podtext mohl být. Ale faktem je, že někteří lidé ho najdou skoro v čemkoliv, zvlášť pokud se to hýbe. Určitě i kůň má sexuální podtext, o kentaurovi nemluvě...

„„Nechci na komentáře odpovídat po cestě, to by mi opravdu zničilo životní styl.“ – Nejsem si jistý, kolik lidí tu větu v dnešní době pochopí nějakým přiměřeným způsobem.“ — Jak ji chápeš ty a jak si myslíš, že ji lidé budou chápat?

Re Miňko:
Děkuji za pokus o odkaz na Stopařova průvodce Galaxií, ale dvě hlavy měl Zafod Bíblbrox, ne Ford Prefect.

Re Alex Slezina:
Nečekal bych, že už i ty si necháš přišít druhý pár rukou. Kdybys něco napsala před operací, mohli jsme ti doporučit mnohem kvalitnější kliniku plastické chirurgie. Bylo by to sice dražší, ale jen nepatrně, protože používá jinou technologii, která je kompatibilnější s vymoženostmi, které používá firma C. Touhle dobou už bys druhým párem rukou hrála tenis.

Jsem rád, že jsi se pokusil/a napsat něco z oblasti mého oblíbeného žánru sci-fi, i když to pro tebe není typické. Podle mě to dílo dnes celkem dobře upozorňuje na nebezpečí relativizace představy o normalitě, která se ve skutečnosti vyvíjí. Takže si myslím, že jakožto člověk se vzděláním v IT máš potenciál psát i další dystopická díla, ;).

Je zajímavé, že ústřední téma tvé povídky se podobá dosud nepublikované části mé série článků Politické uspořádání buněk lidského těla, kde jsem už 9.9.2020 spojoval kapitalismus a mnohorukost, což myslím rozhodně není typická asociace. (Na rozdíl třeba od toho Zafoda Bíblbroxe a zvyšování počtu končetin.) Takže by mě celkem zajímalo: jak to napadlo tebe?

Mohu uvést i citát, ale bude vytržený z kontextu, takže nebude úplně zjevné, že je tam metaforicky řeč o kapitalismu: „Podobně kdyby nám na těle rostlo třeba více rukou, aby přežívaly jen ty, které třeba budeme používat nejčastěji, tak by nám to spíše komplikovalo život. Nějaký blázen (třeba Zafod Bíblbrox) by možná chtěl mít třeba tři ruce, ale když se podíváme na žáby, kterým motolice Ribeiroia ondatrae zvýšili počet končetin (skrze stimulaci produkce růstových hormonů), tak zjistíme, že by to pravděpodobně bylo velmi nepraktické. Jelikož ta motolice to dělá, aby daná žába byla bezbranná a snědl ji pták, který je jejím cílovým hostitelem.“

„tento blog [...] se už dvakrát stěhoval, aby [...] nemuseli jste si instalovat emulátor“ – Když se v evoluci života ustálila třeba proteosyntéza, snad se v technologické evoluci nějakým způsobem ustálí třeba i způsob sdílení textů.

„Nosím kapesní hodinky na řetízku“ – Jsem rád, že mohu alespoň částečně chápat skrytý původ/ význam této části textu. Obdobně i v několika dalších případech.

„...................... (skryto)“ – Není mi jasné, jak je to míněné. Jako skrývání konkrétní emailové adresy (z jakého přesnějšího důvodu vzhledem ke kontextu?), nebo jako skrývání vysvětlení, co to e-mail znamená?

„spodní ruce“ – To mi připomnělo článek o kontroverzním dětském seriálu John Dillermand, který jsem dnes četl. A myslím, že někteří lidé takové slovní spojení mohou považovat za vtip se sexuálním podtextem i bez nutnosti číst podobný článek.

„sotva před patnácti lety, což se sice v dnešním rychle se měnícím světě považuje za opravdu dlouhou dobu“ – Dobře použitá věta.

„navíc mám na novějších tričkách a svetrech spodní rukávy odstřižené a zašité“ – Pobavilo, xD.

„v částečném umrtvení [...] nabízeli slevu, když bych při operaci sledovala nekonečný proud reklam“ – To je celkem zajímavá dystopická představa. Ale myslím, že by se tam hodil pojem „lokální anestezie“, protože pokud vím, tak při částečném umrtvení by bolest byla jen snížená, a kdyby při sledování reklam Alex cítila bolest, tak by reklamy mohly fungovat obráceně - vytvářely by averzi vůči tomu, co mělo být propagováno. Takový zvláštní Mechanický pomeranč.

„v podstatě mrtvé ruce. Žádný cit.“ – Ze způsobu, jakým je to popsané, to vypadá, že spojování nervů nebylo součástí operace a spoléhalo se na to, že se na ruku navážou nová nervová vlákna. To by podle mě samo o sobě nefungovalo, i když rozhodně nejsem odborník na transplantace. I při nejlevnější sci-fi operaci bych předpokládal, že by se pokusili vytvořit nějaké nové základní nervové spojení, jehož důsledkem by bylo, že už na začátku by nějaké vjemy byly (pokud by nové ruce nebyly pod vlivem lokální anestezie).

Nejsem si teď jistý, jakým způsobem je řízeno třeba uvolňování a zpětné odfiltrovávání tkáňového moku, takže teď neumím vyloučit možnost, že nějaké základní nervové spojení s CNS (vč. míchy) může být podmínkou životaschopnosti kterékoliv části těla.

Pokud by však nějakým způsobem bylo myslitelné vytvořit nervová spojení dodatečně, tak by hlavní postava pravděpodobně musela brát nějaké látky stimulující růst neuronů na rozhraní těla a nových končetin. Přičemž minimálně v případě uměle vytvořených končetin by se dalo spekulovat třeba o částečné genetické modifikaci některých buněk tak, aby produkovaly proteiny, které by umožnily cílené uvolnění růstových faktorů neuronů (třeba z nějakých specializovaných fosfolipidových obalů vpravovaných injekčně) tak, aby to bylo možné v postembryonální fázi života.

Ale v povídce to, vzhledem k obvyklému vkusu čtenářů, myslím není potřeba tak rozepisovat. Stačí napsat něco ve smyslu „nové léky na cílenou stimulaci růstu nervů“.

Také se domnívám, že kdyby na nervový systém člověka byly připojeny další končetiny a nějakým relativně odpovídajícím způsobem (aby do nových končetin vedly nervové výstupy z pohybového centra mozku), tak by to pravděpodobně vedlo k tomu, že člověk by chtěl pohnout třeba starou levou rukou a pohnul by současně i novou levou rukou (přičemž podobnost pohybu by záležela na míře, jakou by výstupy byly napojeny na analogické vstupy v nové ruce). Podobně jako když většina lidí chce pohnout jedním prstem na noze a pohne několika prsty současně.

Pokud by se však čtyřrukost stala relativní normou, tak by z teoretického hlediska bylo mnohem snazší a pro člověka snesitelnější provést genetickou modifikaci zygoty tak, aby se člověk narodil rovnou s více končetiny než normálně (a tím by se také pravděpodobně odpovídajícím způsobem vyvinulo mozkové centrum). Už třeba byly provedeny pokusy na octomilkách, že když se jim někam vpraví asi kmenová buňka obsahující určitý protein, tak se v tom místě začne vytvářet (druhově specifické) oko, ale bude nefunkční, protože k němu nepovedou odpovídající nervy. To by však mělo jít napravit sofistikovanější modifikací.

„Nechci na komentáře odpovídat po cestě, to by mi opravdu zničilo životní styl.“ – Nejsem si jistý, kolik lidí tu větu v dnešní době pochopí nějakým přiměřeným způsobem.

„kvůli licenčním podmínkám na software nemůžou lidem půjčit rehabilitačního robota domů“ – Vztahují se obdobné licenční podmínky na něco už existujícího, nebo tě to jen tak napadlo?

Teď jsem pochopil proč má Ford Prefect dvě hlavy.
Líbí..

Situace není ani smutná ani veselá, je to přirozený běh věci, stav který kupodivu nastal až nyní.
Líbí.

No, ono to nebylo nijak veselé nikdy. Uvidíme, co vakcína...

Souhlasím, už to není ani veselé ani vtipné... :-((

Miňko: Nemýlíš se. Naopak oceňuješ smysl, s nímž to dílo bylo vytvořeno, což je mi tuze příjemné. :-)

Martin42: Na tom, co píšeš, něco je, ale se dvěma věcmi můj pohled na věc tak úplně nesouzní — pokud lacinou vojenskou psychologií myslíš disciplínu, tak té je v české národní povaze opravdu málo, ale ta se s myšlením nevylučuje. I když plníš nesmyslné rozkazy, stále můžeš volně myslet a vyjadřovat se. Vlastní názor můžeš mít, i když se podle něj nesmíš zařídit.

Druhá věc je v tom „než původně plánovali“ — tedy předpoklad, že jsou nějací „oni“, kteří něco plánovali. Myslím, že to je předpoklad a priori chybný. Pravděpodobně nikdo neplánoval, že covid-19 zasáhne Evropu a způsobí tu chaos (a pokud to náhodou někdo plánoval, určitě to nejsou lidé, kteří jsou v Evropě „u moci“).

Oceňuji tu záměrně nesmyslnou smyslnost jež mnoha slovy vyjadřuje nic a jinde minimem slov vyjadřuje mnoho. Vyvolává představy a emoce, vyvolává déjá vu a to je snad posláním. Představa tisíckrát slyšeného a nevnímaného, volba slov zdánlivě chaotická, je asi důkladně promyšlená a cíleně mířená. Přesto dovolí svobodnou volbu. vezmi si co uznáš za vhodné, a použij to jak se ti líbí ale směr je zadán. Očkovací látka má za úkol způsobit impregnaci jádra moru, epidemicky a mezilidsky napadajícího jednatele který pomocí kapičky na displeji bafá fajfku neodstranitelné vyrážky. Nebo se mýlím?

Abych řekl pravdu tak úplně nerozumím co je tímto myšleno, nicméně dnešní chaotickou dobu to vystihuje přesně. Reálný chaos co je kolem nás není dle mého názoru náhodou, celé dnešní dění mi připomíná lacinou vojenskou psychologii používanou k tomu aby lidem vymyli mozek. Nicméně daří se jim to skvěle, myslím že jediný problém který nedomysleli je to, že lidi měli vymyté mozky už před tím a
spousta z nich to teď nezvládá (jezdí s rouškou v autě ve kterém jsou pouze oni sami, skáčou do špinavých řek v centrech měst - aby si zlepšili imunitu atd. ) asi vytvořili ještě mnohem větší dementy než původně plánovali, což může jejich plány značně zkomplikovat.

Baže ;o)

slavek: To je zajímavé, protože jeden „politický projev“ (přesněji úřední) mi při sestavování byl předlohou. Že by se politické projevy vyznačovaly omezenou slovní zásobou a tematickým zaměřením na peníze, kontrolu, republiku, zmocnění, řízení, opozici a stát?