řika se ze to vsechno budel dobre, ale nevim jestli je oto pravda. cloveku asi jen zbyva se trapit az do smrti

moc pěkně shrnuto

Skvělý, je mi z toho smutno i za tebe. Přeji jen to nejlepší.

Mohla jsem hned napsat, že ti rozumím. Jenže tím jsem si pak přestala být tak úplně jistá... Napíšu to jinak...
Rozumím tomu !:)) Dobře napsané

To není úvaha, ale vyznání a doznání. Jako chlap to nejspíš nejsem schopen zcela docenit, ale ten kdo miloval a zůstal sám, i když je to trochu někde jinde, minimálně tuší.

Může to být pouze špatné období, nikdy nevíš co tě může zítra potkat, něco co bude počátkem tvé změny. I v té největší temnotě mysli na světlo, je to těžké ale zároveň ti to přidá trochu sílu když musíš vstát do dalšího dne.

Krásně vypsaná upřímnost ... A jak je mi smutně blízká ...

Drsné, jak pravdivé a vystihující moje zmučené niktro JÍM...tak moc bych si přála abych našla další tělo se kterým si budu rozumět tak jako s ním, ale ne jen tělo i myšlenky a city, leč zdá se mi to příliš nemožné, proto raději odmítám city i těla...s tím, že uspokojení už stejně nedojdu...on byl ten dokonalý milenec, který se potká jen jednou za život...Moje i jeho tělo po sobě touží, ale nemůžu mu jej dát protože budu opět ZTRACENÁ, tak jako Ty...

Tohle mne vážně zaujalo. Chápu tvé nitro a myšlenky. Jako bych četla monolog mnou psaný. Také jsem měla ve svém životě člověka, s nimž si rozuměly jen naše těla. A tvá pasáž o vzpomínkách jako nepřístupném filmu a potlačením jiných myšlenek - myslela jsem si, že tohle mám jen já. Vzpomínky ať už představy jsou někdy tak intenzivní, až to udivuje. Máš mé pochopení a mně se ulevilo, že nejsem jediná. Díky za tvé dílo :)

Chci být tvůj milenec :D

Vladan: Děkuju moc, určitě zase něco sesmolím.. Vážně se mi tak dost uleví a aspoň mám pocit, že dělám něco konstruktivního a někdo to taky dokáže ocenit. :) (Vidím to na tenhle víkend, čeká mě pár náročných dnů :))

taron: to je krásný.. :) no, nejvtipnější je, že s tím sexem začal on a on byl taky ten, kdo se potom začal chovat odtažitě (mimo postel :)). Já s tím problém nemám. Tak snad nad tím také někdy zapřemýšlí a jednou se to dá do pořádku. Často mi připadá, že je z toho všeho takový rozpačitý a zmatený. No jo, já neříkám, že nemůžu najít toho pravého - ani se o to teď nějak nesnažím.. určitě se jednou objeví a já se na to moc těším.. :) a co já vím, třeba to nakonec je on, ale třeba také někdo úplně jiný, koho teprve musím potkat.. uvidíme. :)

Odette: Zkus psát víc, není to vůbec nejhorší.

taron: U oltáře? Beru to jako básnickou licenci :-)

Odette: Já se svým nejlepším přítelem žiju 18 let :)))) Je pravdou , že jsme se do sebe teda zamilovali a byla svatba ...jít s přítelem jen tak...do sexu ...hm...to nedopadá dobře...to asi ne ...hm...nic ...nevím, co ti poradit ..já si vždy říkala : pokud nenajdu toho pravého, tak budu jeptiškou :))) -no a pravej se našel - hurá :)
stejně si myslím , že ten váš složitej vztah možná nakonec skončí u oltáře :)

taron: děkuji za komentář.. ale vůbec to tak není... :)) to, co jsem psala, hovoří ke všem mužům, se kterými jsem kdy něco měla (se ženatým ani zadaným nikdy nic) a kteří mi "pomohli" dostat se tam, kde jsem teď. Ten text se vztahuje i na delší a vážné (vážnější) vztahy, kterými jsem si prošla a byla jsem přesvědčená, že je to láska, ale ve výsledku jsem zjistila, že hlavní byl sex (a to z mé strany, ne, že by mě pro něj někdo využíval). Také jsem nikdy nechtěla oddělovat sex a city, ale právě zjišťuji, že mi to tak vyhovuje.. A právě o tom jsem psala - jak je to z mé strany celé "špatně" a jak se kvůli tomu cítím tak nějak zkaženě, zvráceně.. Jen jsem se u toho psaní soustředila na jednoho "milence" z poslední doby. Jsem si jistá, že zamilovaná do něj nejsem. S ním je to složitější, byl to můj nejlepší kamarád, ale teď je to všechno tak nějak jinak (z jasných důvodů :)). Proto např. ta část "Mám pocit, že postel je jediné místo, kde ti na tom, jak se cítím, skutečně záleží." Mrzí mě, že nám to pokazilo přátelství.

Hm..pokud je ženatý..pak tě bude jen využívat a ty budeš nešťastná a čekat jen na to, kdy on kývne ..pokud je svobodný a po sexu spolu nic neplánujete, tak tě má jen na sex ....na nic jiného mu zřejmě nejsi dobrá ... Níkdy podle mě nemá být rozděleno milování a milování ..a v tom je potom ten háček mnohých vztahů...milují se jen těly, ale milovat se duší prostě nedokáží - a to se pravděpodobně stalo tobě..spíše tak , ty ho miluješ asi celého, on zřejmě ne , promiň....:)

Vladan: :) Já moc nepíšu (spíš vůbec) a tolik se v tom nevyznám, takže jako úvahu jsem to označila hlavně proto, že jsem nevěděla, kam jinam to zařadit (jestli máš lepší nápad pro kategorii, sem s ním :)). A vůbec, cílem toho, co jsem psala, bylo trochu si zauvažovat a přijít na to, jak se tedy vlastně cítím. Utřídit si myšlenky a nějak to ze sebe dostat. Sžírá mě to už pár měsíců a teď jsem se konečně tak nějak odvážila si připustit, jak to tedy je, i když jsem to nejspíš celou dobu věděla.. Možná jsem se s tím chtěla tímhle způsobem (psaním) jen smířit. To už ale ani neodpovídám na tvou otázku, omlouvám se. Mám nějakou povídavou. :)

Tak by mě zajímalo, jestli tohle o mně napsala nějaká má (reálná či vysněná) milenka.
Proč ale úvaha?

Je z toho cítit bolest, je to plné emocí, které mi jsou svým způsobem tak blízké. Když jsem to četla poprvé, zapůsobilo to na mě dost silně, když po druhé, a já nájednou věděla, o čem vlastně čtu, zapůsobilo to ještě silněji... Je v tom hloubka a strach a všechno, čemu tak dobře rozumím. Tak jen doufám, že takových pocitů bude míň a míň. ;-) Ono nakonec člověku nezbyde, než se s některými věcmi smířit (každá máme to své) a já doufám a věřím, že to jednou bude zase dobrý, ať už to bude jakkoliv. :-) Každopádně jsi to napsala fakt pěkně, tak třeba se zase objeví nějaká inspirace a ještě něco napíšeš. :-)