Tvoje dílka nejsou tuctová a každé má svůj nápad a kouzlo. Líbilo se mi to.

Veršovaný příběh, vybízející k zamyšlení - dobrý námět! Ale poezii nemůžu hodnotit. Ode mne by to asi nebylo zcela objektivní hodnocení, proto jen komentář.

Miniatura sice dobrá, ale ten pravopis? Já myslím, že dvě blechy usnuly a dále by to mělo pokračovat stejně, to je byly,nechtěly, seděly, neměly. Ale třeba to byl nějaký umělecký záměr. Promiň tu kritiku, ale já jsem ne pravopis choulostivá. Nic ve zlém a hodně inspirace do další práce.

Promiň, zapomněla jsem se přihlásit a proto ten anonym. Ale jinak na tom, co anonym napsal, trvám.

je kouzelná, a připadá mi krásně jemná, taková smutná o veselém.
Pavučinková, to je ten správný výraz.

úsměv je takovým malým zázrakem lidských tváří...;)

:-) no jo no.. no :-) až jsem si začínala zpívat.. jen nevím, jestli to je dobře nebo ne :-))))

... taky Tě rád vidím ... i když Tě vlastně nevidím ... ;-)

a já o lásce zase slýchám...a dokonce z úst člověka, který o ní nemá právo mluvit...mužná bych o ní raději jen četla v těch magazínech...:))

Ahoj Jardo, jsem ráda že tě zase vidím:))

jak jako ze vic uz pro tebe neni!..ver si chlape!...cekej vic nez vubec chces...)
ale usmev je mozna po tom vsem stejne nejcennejsi...

obyčejná a milá

... tak já si někdy zajdu ... ;-)

... heč ... už jsem to dotáhl na pětadvacet ... :-)

Jardo, co ti na to říct ...
víš nejsem žádnej andílek, já dala nekolikrát košem,
a taky několikrát dostala ...
Na jedné straně je to hezké a romantické - 22 let.
Na druhé straně, nezasekl si se někdě ?

ak Ti iba toľko stačí
tak nech sa Ti Jardo páči
úsmev rada pošlem
i pohladím, to môžem

MOc hezké...ale ona se nějaká najde :-) ... hlavně to nevzdávat.

...smutná cesta...když někdo nejde s tebou...hm...

ledová... asi musí být... ;)

jo...tahá pěkně...smutně...sakra...[22 je moje šťastné číslo ;)]