To jako že muž tyhle pocity mít nemůže?

ukrytá v máku: Díky moc. Žiji v rovině v podhůří, takže to tam není náhodně...

Dobře jsi to popsal a vyjádřil. Ten konec se dotýká...

Neu: Jo upsal jsem se. Dík.

kmotrov: myslíš submisivní ?

Orionka: Čas od času napíšu báseň, jako bych byl žena. Třeba tady:
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=19675-chlapi-bacha

Tady jsem pro změnu submisilní žena, která v sobě najde sílu na změnu.
Díky moc. :-)

Dandy: Díky!

Psavec: Diky!

Skvělá... a není jednoduché uklidit si v hlavě...

Konec má sílu. Ale celkově je pro mě ten obraz zvláštní, asi proto, že je mi tak cizí – obecně nerada vyhazuju cokoli, co by se mohlo hodit :D A ani v sobě nemám tu odvahu a bezstarostnost... ale popsal jsi to hezky.

Pěkná.

Dokázala zaujmout.

Hanulka: Díky za moc pěkný komentář.

kmotrov :velmi silný dojem. Vyjadřuješ pocit rozhodnutí a očisty, která je občas nezbytná, i když může být bolestivá. Je obdivuhodné, jak dokážeš zachytit komplikovanost životních změn a emocí, které je provázejí. Také se mi líbí moc. Díky.

Mlčeti Zlato: Díky. Vážím si toho...

Tohle je prostě nádhera. Moc se mi líbí.

Dobré dílko.

Sakra! To má nádhernou hloubku! Kromě profesionality i myšlenku, sdělení, ironii a humor.

kmotrov : na této trase jsme kdysi letěli do Austrálie, se společností Cathay Pacific, a z Hongkongu pak do Sydney. Protože nebyla obsazená 1.třída - steward některé vybral a posadil tam, patřili jsme mezi vybrané jedince a toto mi to hodně připomenulo, promiň, ale jinak děkuji moc.

Meluzina: Díky moc ...