Tak,tak.Všechno pěkně vybetonovat,zastavět.....Pak přijedou děti z města na vesnici a diví se,že vejce snáší slepice,mléko dojí kravka...
Básen je moc pěkná.

Yana: Bydlím na malé vesnici do 100 obyvatel, před domem mám hřiště využívá se minimálně, je málo dětí. Když se jen sem tam sekalo proměnilo se v úžasnou louku plnou různých pestrobarevných drobných kvítek, teď to obec seká pravidelně, to je v pořádku, je to hřiště. Něco ještě přežívá v místech kam se nedostane technika a občas mi něco nalétne na pozemek, tak tomu poskytnu azyl, obsekám to kosou dokola aby se to vysemenilo. Až upravím pozemky zapěstuju si květinovou louku, vyžaduje to ale tradiční přístup, nechat vyrůst, vykvést, vysemenit pak teprve posekat.

ten styl je mi blízký, no takový neučesaný, ale s úžasným obsahem, navíc, miluju polní kvítí, má zahrada je plná pampelišek, u nás na maloměstě se má stavět supermarket, všichni ho strašně chtějí, je mi úplně fuk jestli tu bude, pole je lepší

taron: Zorik: Dík, je to obhajoba divoké přírody, v širším slova smyslu spontaneity.

Taky líbí ....

Dobrá..

A polní kvítko bylo polní kvítko nebo plevel okoličnatý?:)

Asociovalo mi to:

"... a tak budeme stavět radši na tom poli nový hypermarket, když to tam našim zákazníkům nevoní. Stejně, na co zelí, jedno pole, co to je. To vyřeší dovoz..."

Yana: Přeji ti, ať u vás máte dobrou sklizeň!

politiku nechápu, ale chápu že jít musim, tak zítra, ale koho????proboha, dobrý nápad tvoje báseň, tak budu doufat že to je počasím, je příznivé, bude kvalitní víno

taron: 1kor13: Dík.
To házení hrachem o zeď je o tom, že volím malé neparlamentní strany. Od roku 1989.
Ten obrázek je logo občanského sdružení "Vyměňte politiky".
http://vymentepolitiky.cz/

Veľmi výstižné... aj ten obrázok sedí. Osobne som u nás na Slovensku rezignoval už aj na to hádzanie hrachu o stenu, ale som vďačný za tých, ktorý v tom ešte pokračujú.

Jaroslav Filip vyslovil veľkú pravdu keď nazval svoj národ holubičím. O vás to až tak neplatí, ale chápem.
http://www.youtube.com/watch?v=hoCTuspkIZ8

krásně a moudře zformulované .......s odstupem a nadhledem , líbí ....

Yana: Asi jsem byl důvodem smutku, už nevím jestli oprávněně nebo ne, takové věci se stávají. Je to o tom že na těch slzách cítím svoji účast a ničí mě to.

taron: Je to tak, já jsem ve všem a všude, tady a teď.

Hm, něco trochu jinak od tebe a o to lépe. Taky bych vypíchla já jsem tvé slzy, to je úžasný závěr a vůbec ta básnička graduje až k tomu vrcholu kdy odhalíš důvod jejího smutku, ale i básn. subjekt je celý bolavý, no ta báseň je celá bolavá. Doufám že nejsi totožný s tím subjektem.

o ...naprosto čumím ...o ..nevím co napsat.."já jsem tvé slzy..." úžasné..vychází mi s toho po zamyšlení ..já jsem za vším a všude ? Nevím , tak nějak..mé myšlenky tvoří můj svět...ano, ano...to mě z básně vylezlo ...to se mi zvýraznilo ..díky za tu moudrost :)

Yana: taron: PrimaDen: GULI: Všem moc děkuju. Vloni mě jeden kámoš poprosil, ať zkusím napsat nějaký text pro jejich kapelu. Nabídnul jsem jim Ohranou a Cestu, do tyhle podoby jsem přepracoval jednu svoji starší básničku, původně psanou ve volném verši. Zůstalo to bez odezvy.

No,mě by taky zajímala ta melodie k tomu..

Yana: PrimaDen: Jo..zase jsem přišla až po funuse...zase mě holky předběhly...maj pravdu....i mě to napřed připadalo pěkně houpavé a milé a nakonec ti černí pasažéři mě přinutili zaostřit a potom , to , že nikdo nedokážeme zakotvit, přirazit, když jsme u krajiny svých snů...je to prostě bomba , když už je krajina na dohled, tak nás provrtávají pochybnosti , jestli přece jen nehledáme ještě něco jiného....a plujeme dál..nespokojeni s tím , co máme..........

škoda, že toto dílko nemůžu poznat celkově..i s melodií...:-)

No mám pocit že za tenhle text by se nemusel stydět ani současný oblíbený písničkář Tomáš Klus. Nejdřív jsem se tak usmívala a říkala jsem si, jé to je milý, no pak jsem si uvědomila že to je spíš nespokojenost co z té písničky cítím, pachtění za čímsi a nenalézání uspokojení a ti černí pasažéři...no myslím že jsem to pochopila správně, sic humornou formou, ale tvrdá realita našich všedních dní.