je to ta doba našeho mládí, já na tyhle tancovačky chodila málo, v té době jsem byla "vexlanda":-))), ale občas na chalupě a na chatě mě nekdo vzal na čaje, na zábavu, to jen ten kdo se nestyděl že mám lacláče, bílou košily, růžovou vestu a růžový šátek, v té době jsem si možná myslela jak jednoduchá je ta jejich zábava, možná jsem ve své jednoduchosti pohrdala těmi vesničany:-))), ó jak jsem se mýlila, to oni se uměli bavit, bez přetvářky, skoro bez peněz a bylo mi s nima tak lehce, ačkoli bych to nikdy nepřiznala, to jen ty příjemné, jednoduché a průzračné chvíle nikdy nevymažu z paměti, jejich hodnoty byli úplně jiné, ach jo, proč já tenkrát myslela že město a diskotéky jsou to nejvíce, takže to co ty jsi ocenil v mládí, to já pochopila až ve stáří, zajímavé

taron: Hodně dobrej komentář. Máš pravdu, vím o lidech kteří z tohoto jednoduchého období nedokázali vyjít, nedokázali přijmout odpovědnost za svůj život, skončili závislí na alkoholu, drogách, odkázaní na pomoc společnosti. Na druhou stranu se z našich odpovědných složitých životů vytrácí jednoduchá spontánní radost. A taky stav sdílení, podobný třeba tomu z Kutné Hořy v Blues Cafe. To je to co sem měl na bigbeatových tancovačkách a folkových festivalech nejraděj.

hm...jsem teda první, co reaguje a asi budu úplně mimo...nevím, ale ke konci se mi zdálo, že je to snad o tobě a tvé ženě...- nechci urážet...nebo tak nějak, naopak!

no, já tyto zábavy taky ještě znám a vím, že mladí lidé jsou tam jednodušší...vlastně všichni mladí jsou jednodušší...a svou složitost ( moudrost) se svým způsobem učí celý život. Smutné je jen to, že někteří mladí zůstanou jednodušší po celý život..a nehledají dál, nepátrají, jestli je ještě jiný smysl života, než jen hospůdka a hádky doma se "starou"...
generalizuji, není to o tobě...je to o jednoduchých mužích a jednoduchých ženách, kteří se nedokáží od jednoduchosti prostě odpoutat...

a ještě jedno...: já vlastně vždy tvrdím, že v jednoduchosti je krása, ale tadyk bych dodala, že jednoduchost chválím, ale jen v určitém životním období - spíše tom mladším, tam to docela i patří


jednoduchosti zdar!

historická hudební ukázka
http://youtu.be/9oh2j-5Nr2U

Megynka: Díky moc.

Wow :)

Smutná realita první světové války, co promlouvá v jedněch z nejsmutnějších typů historických pramenů vůbec. My doma tyhle lístky z vojny nemáme. Máme pár fotek vojáků-rodinných příslušníků (praprastrýc z babiččiny strany byl císařský důstojník a praděda z matčiny strany taky, a jeho bratra rozsekala na cucky ruská bomba), ale zato máme doma milostné psaníčko, kde zve moji pratetu na rande místní učitel a ten jeho prvorepublikový Erbenovský slovník.... já bych s ním šel hned.

Rozhodně nevšední a zajímavý literární příspěvek na psancích, Pavle.

puero: Děkuji za obsáhlý komentář. Nedávno mne napadlo, že na psancích řeknu o puerovi, že je ryzí intelektuál. Taky mne napadlo, že tady skupiny nenaplňují to kvůli čemu vznikly, že by kolem puera měla být skupina intelektuálů, kolem mne třeba skupina venkovanů z přesvědčení.
Můj oblíbený Alan Watts v jedné knize píše, že to je jako by jste vstoupili do kouzelné zahrady (má na mysli spiritualitu), pak někde vyjdete dírou ven a za nic na světě tu díru nemůžete najít, aby jste mohli zpátky.
To je to zabloudění na cestě.

Přemýšlels někdy hlouběji o bolesti? O tom, jak je pro vnímající tvory důležitá? A kolik druhů tělesných i netělesných bolestí člověk v životě zažije!! S tělesnými bolestmi je to jednodužší: zažiješ tu nejhorší a všechny ostatní jsou pak ve srovnání s ní nicotné a jejich bolest je tak zkompromitována a odsouzena jako nehodna prožívání. Ani bolest která trvá roky není bolestí po celou dobu, člověk ji přivykne a přestane vnímat. Ale bolesti netělesné, ty jsou mnohem horší. Smrt blízkého člověka, rozchod, nevěra, prohra, pokoření, ztráta důstojnosti, zklamání všeho druhu atd atd. Nejde je s ničím porovnávat, jsou pořád aktualizované a pokaždé v nových souvislostech. A pak je ještě jedna bolest, takový podivný filozofický fenomén, který postihuje jen určitý typ lidí: něco jako kosmický světobol. Ten stav, kdy si uvědomíš, že neseš na bedrech tisíce cizích křížů. Když máš strach o celou civilizaci o lidi, kteří by ti měli být lhostejni, ale z nějakého důvodu nejsou a kopou si vlastní hrob a podřezávají vlastní větev a tvá bolest tkví v bezmoci s tím něco udělat. Pak začneš v básních skuhrat a psát filozofické úvahy na téma Kam ten svět spěje apod.
Takže věřím, že ta část s bolestí, která nebolí, je bolestí metafyzickou a ne fyzickou. Bolest fyzická, když zabolí, člověka probudí a posílí.

Jo, Splav jsem se taky naučil na zpaměť a taky bych ji chtěl potkati v lukách, kde je to Šrámkovoj vlání. Někdy začnu básničku slovy Trápím se trápím, pak to rozvedu, dopíšu a úvod vyškrtnu, prostě to použiju jako nakopnutí. Nakopnutí co zabírá. V devatenácti jsem byl po uši zamilovaný a básničky co jsem napsal se dají číst i dneska (některé). Myslím, že je fajn, že máš taky svůj ARCHIV starých věcí.

Hehe. Zdařila metamorfóza. Napřed jsem si říkal, že ten chlap musí být pěkný kanec, páč vidím v ženském myšlení sexuální podtext. Evidentně to svádí jednu k monogamii a tu druhou k polygamii. Ale ono to tak být nemusí, vlastně jsou polygamní obě a tahle jejich nebohá oběť, to chlapisko je dávno bezzubým nástrojem, který se může už roky domnívat, že po něm holky nejedou, protože je všechny z jeho dosahu odstraní tahle potvora. Chudák malá.

Sucháč: S tím koncem, úmyslně jsem nesměřoval k typické pointě v závěru. Jmenuje se to křižovatka, osudy dvou lidí se v jednom okamžiku protnou a pak pokračují každý svou cestou. Tak jsem to i postavil, vyprchává to do ztracena. Jestli to byl dobrý záměr nevím. Loni jsem tady přečetl pár povídek, letos žádnou, takže jsem nemohl čekat komentáře od povídkářů. Už jsem to nechtěl dál držet v šuplíku. Vložil jsem to sem s tím, že si to snad někdo z přátel přečte. To mi stačí.
Takže dík!

Štveš mě, po dlouhé době si tady přečtu povídku a...no co s tím koncem??? Jenže ono to přesně tak bohužel končí...
Je skvělá :-)

No jo no, já už taky konečně ( bolesivě) pochopila, že není potřeba nad vším bádat ( vědecky) mnohdy postačí jen něco zbagatelizovat a vona pravda nakonec vykoukne!

tak kdysi dávno napsané? Ještě nevěděls, že budeš připojen na nás? A že tě prohlásíme nejen za živého, ale i za básníka !!!

Je to fakt dobrý, originální, úvod nás navnadil, kam měl, prostě zamyšlení nad smyslem toho nechat se prohlásit za živého, nebo raději být mrtvý :))) oboje může být dobře :)
Jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla, i když s opožděním :) a ty komenty! To je pro mě pošušňáníčko!

Sucháč: Jo, je to potřeba správně uchopit, vzít najednou obal i srdce:-)
Dík.

Krásný nápad i koncepce...někde prostě na dlouhé řeči není čas...srdce vzít do dlaně...hmmm, ani ten obal není k zahození... :-)

taron: viz. závorka v mém komentáři, která říká: alespoň v tomhle případě. :) Ale jinak jste to pochopila.

taron:
Díky moc, budu pozdravovat.

Stále si nejsem jistý, zda je to jasné.
Takže takto:
Vyššími cíli bylo nazváno to, co je obsahem podprsenky.

(má to vztah i k anotaci)

jeden:
Hm...nerozumím tomu, asi nám chceš vysvětlit, že člověk ostýchavý, je proto ostýchavý, že zrazuje své cnosti (vědomě) zatímco zlý je nezrazuje, protože o nich neví....- to je pravda, ale jen v určitém směru, ostýchavost asi my ostatní chápeme jako stydlivost -která je svým způsobem vlastní všem lidem - snad sis zaměnil ostýchavost se svědomím, které ti může bránit ( ostýchavě) v konání něčeho zlého, dejme tomu svádění žen na jednu noc.....
asi jsme - jsi opravdu nebyl pochopen...

kmotrov:
jinak název opravdu zavádí spíše k tomu, že kmotrov měl za vyšší cíle s ostýchavým špatným svědomím jen svádět ženský :)

ha, ha, ha.....Pavle, Pavle tak tak jsi se nám ukázal :)))))))))) , ne, musím tě poškádlit, pozdravuj kmotrovovou :)