Líbí se mi dlouhý komentář čokla se kterým nezbývá než souhlasit, neboť píše opravdu každý a je těžké nebýti psancem v psavé době. Době pospíchající a hlavně proto vmačkané do krátkých básniček. Slovní hríčka s psancem se mi však líbí. Navíc je tolik básní ve kterých se lidé prohlašují za mučedníky, že mi nezbývá než nad tím máchnout rukou a užívat si plynoucí rýmy.

trhlej čokl: (a tak zmizel dřív než jsem stihl odpovědět)

Určitě jsem text nepochopil. Jsem přece jen čtenář. Nedělej si se mnou hlavu. Tento web je plný skvělých básníků. Klobouk dolů před poezií tohoto webu.

DDD: neříkám, že nemám období, kdy nejsem schopný nic napsat, ale to spíš nejsem schopný ničeho a hlavně mě spíš opouští básnické střevo. Co se múzy týče. Ty chodí, tak nějak samy a nebo si pro ně umím tak nějak zajít (ono někdy stačí jen vnímat detaily všedních věcí a někdy zase jen otevřít dveře a jít se projít i třeba jen městem

trhlej čokl: Jsem na rozpacích zda odpovídat, či jen stroze odštěknout něco o nepochopení textu. Zřejmě musím trochu nabrat motivaci ( ta se snad dostaví po návratu do normálního života) Dej mi tedy pár dní na odpověď

Zamila: Na té to bylo asi i tak nějak celé postaveno ( a ještě na dvojsmyslu slova psanec, který se mi vždy strašně líbil ) Každopádně díky

Buď rád za to, že múza prosí tebe. Protože když naopak autor prosí múzu, což je bohužel výrazně častější případ, výsledek podle toho obvykle taky vypadá. Máš to hezký :-)

Super! :)

Poezie se nosí v jakékoli době. Básníci byli, jsou a budou. A nevěřím, že jsi psancem.
Navíc jsi první z básníků, kterého musí múza prosit.
Druhá strofa je poněkud podivná. Před kým utíkáš? Před čtenáři? A pak se vracíš a publikuješ na internetu? Opravdu potřebuješ ke psaní ledovou vodu? Bez ní to nejde?
Toulavým psem přeci být nechceš. Toho z tebe přece udělala dnešní doba. Tady si jaksi protiřečíš.
Správně by ta věta měla znít:
a až se mě někdo zeptá, proč jsem tím toulavým psem… (to by ti ale rozbilo závěr.)
Celkově text chápu. V dnešní uspěchané moderní době je slovo poezie bráno jako něco ze středověku, ale upřímně: to platí snad jen pro ty, kteří se o to nezajímají.
Kroutit hlavou můžeme stejně tak nad historickým šermem, skauty, akvabelami, a plastickými modeláři. To by v tom tvém ledovém potoce bylo docela rušno.
Ten, kdo má oči otevřené ale opovržením šetří. Život není jen laptop a připojení k síti.
Na internetu je tolik literárních webů, že by si jeden spíše pomyslel, že poezie je fenomén dnešní doby. Co Čech, to básník. Desetitisíce uživatelů dnes a denně publikují své pokusy o literaturu.
Být psancem je dle mého opravdu velká nadsázka. A chodit ledovou vodou abych nabral inspiraci, která mě o to dokonce musí poprosit je poněkud zvláštní.
Text předáváš čtenáři, který (doufám) nepochybuje o tom, že poezie má své místo v jakékoli době. Samozřejmě musí jít alespoň v závěsu s onou dobou.
Závěr: text mě jako čtenáře obsahem nepřesvědčil. Přijde mi nevěrohodný. Byť může být autentický.

Mně ze se libi i ty dve pred tim ;) Smutna pravda, ze poezie je hav, co se dnes nenosi.

Minimálně poslední strofa se mi fakt líbí... :-)

Amadeo´´: Díky. Jo to je často. Stačí se někdy dívat

korálek: To jsem rád :)

Hezké malování... Hlavně když je co malovat :)

Stínová holka: Nerad vysvětluji básně... je to jako zavřít stovky dveří a nechat otevřené jen jedny. Jen ty, kterými jsem šel já, když jsem to psal.
Každopádně stojím tam spolu s tou kyticí (já a kytice) , tak je to myšleno

Je to super ale otázka: Když teda stojíš pod oknem a pak najednou moknete spolu tak je to metafora, či sešla dolů? :D (jéj to se rýmuje) :D

le Rato: škoda že to vidíš takhle. Snažil jsem se trochu navodit i vtšch pár věrších tu silnou atmosféru okamžiku. Ale aspoň se líbí, i to je úspěch :)

ŽblaBuňka: jsem rád že se líbí

Kaliban: Moknout nen zas tak hrozný... zažil jsem i zajímavější věci :D

S tichem pokyvuji hlavou a obdivuji