Zamila: vidíš? tak to je přesně mužský přístup - my bychom to tu rozebírali do večera a oslov radek řekne :líbí
jedou v tom i ti starší...zvláště rozvedení, ti do žádných nových vztahů -trvalých nechtějí...tak to je život...???

libí

vanovaso: Jo, to je holt věčný paradox ... Už když se narodili, věděli, že budou polygamní ;-) Ale třeba někde existuje výjimka ... A nebo si prostě počkat do x let, až se vyřáděj a pak jim dojde, že by zůstali sami ... Ale která ženská takhle může čekat, že jo ...

Zamila: jj, vždyť i o tom už jsem se zmínila : Jsou muži, Napořád... Oni chtějí opravdu volnost , klid,občasný sex bez závazků,absolutní soukromí... jak muži , tak ženy -ale muži víc, cítí se víc svazováni...možná mají i pravdu, protože ženy chtějí být spolu a oni cítí spíš vedle sebe...

vanovaso: Tak to je krásné číslo. A myslím, že tahle čísla se už dneska prostě nedějí. Všichni chtěj všechno hned a pořád dokonalý, ale většinou se snaží jen jeden - a nebo je z toho celkově jen přežívání ... Spíš mi přijde, že si chce dneska každý jenom užívat a jakákoliv zodpovědnost je pro něj cizí - protože je to příliš velké břímě.

Zamila: souhlasím... v našem vztahu také byly krize, ale vydželi jsme spolu 32 let ,a možná dál,kdyby... jen mluvit a druhého poslouchat a snažít se pochopit, pochopení, porozumění a tolerance vůbec není klišé, jak se zdá...

vanovaso: Já myslím, že ten správný pár by si něco tak křehkého nikdy rozbít nenechal. A obecně si myslím, že v dřívějších dobách lepších hodnot stála láska na mnohem pevnějších základech. Lidé si jí vážili a nedělali ukvapené závěry pro každou blbost. Prostě to překonali a lásku posílili. A dneska ? Radši utečou za někým jiným. To odvaha se a čest se nám vytratily ze světa ...

Krásná dušičková :-D ;-)

Škoda , že si nevážíme lásky , když ji máme a nepracujeme na ní, na jejím rozvíjení, aby neuvadla, a když se ztratí, jsme vykolejení a chtěli bychom vrátit zpět, a ono to někdy nejde... pak pláčeme a rveme si vlasy, jak jsme byli hloupí, slepí, možná necitliví,jistí si něčím, co je tak křehké a tak lehce se rozbíje... a najednou máme prázdné ruce a ne a ne je zaplnit...
evoluce vztahu a redukce citu? - je to jen na nás samých...říká se : jaký si to uděláš, takový to máš... prostě jsme jenom lidi, i ti na druhé straně, a každý vnímáme přítomnost jinak - nakonec i minulost... to jsem se rozpovídala...

ŽblaBuňka: Ony by Ti to urcite odpustily, pokud bys nebyl popleta i v jinem smeru...;-)

PrimaDen:
Tata kocour, mama kocka,
vsak je jiste znate,
ja jsem kote Modroocka,
tu mne, deti, mate!
* Takove a jeste jine versovanky byvaly na kocicich pohlednicich, jeste cb, kdyz jsem byl kluk. Par jsem jich mel...
;-)
P.S. Dle jednoho filmu i Neboztici preji lasce!
Proc ne Ty? I kdyz je to jen ta kocici...

vanovaso: Ty taky behas po stresnich stitech?!
Nu, pekna kocka sice porad jsi, ale takovouhle gymnastiku bych zrovna u Tebe necekal! ;-)

devět koček, devět životů, mňoukat s nimi tuhle ódu, určitě to popletu

Kdo má poslouchat to kočičí knourání?
Hodím po nich botou.....bota ten dav rozhání.
Zase si užívám večerní klid,
to moje Modroočko nemusí všude být....:))
PS : Vzpomínka na děctví:)

Ach,ti muži...škoda jich, na střechách jsem zaslechla už jen potutelný kočičí smích...

ŽblaBuňka: Jakož i já...Díky!;-)

vanovaso: Ano, to je!
Děkuju!;-*

něžné

Snění je krásná hra...
že člověk někdy by ve snu zůstal rád
však musí každé ráno vstát
šedé dny přivítat
i umírat...

PrimaDen: Díky!;-*