vnímám z ní tvou strašnou bolest a opravdu nevím jak pomoci ..snad jen - věř, věř a neztrácej naději, pros a modli se....všechno dobře dopadne, neboj .. a přesně jak má být :)...

Dobré!

je to pocit,ale skutečný dobrý

Vše jednou skončí, špatné i dobré, ošklivé i krásné, líbí

taron: alespoň nejsem sama,
k těmto myšlenkám věrně připoutána..
Děkuji :)

jo..jo...taky to tak cítím
krása:)

hezky psáno

Nahoru,
dolů,
bez sebe,
spolu
- žaludek se z toho zvedá,
tohle je život, jinak se nedá!!
;-) :-)

Chronoss: děkuji mnohokrát :)

nic se nesmí přánět

hmm...tak to je pěknulé a mě líbit :)

Takový chvíle zoufalství a rozpolcenosti určitě známe všichni, je dobře o tom psát, vypsat se z toho a také pomoci druhým, najít se v tom textu a říct si nejsem v tom sám. A ještě, i u tebe nacházím spoustu zvratů, Tedy v tvých dílech. Od smutku, po radost. A to je to co se mi líbí. Už vím, že jednou....zase bude dobře a pak se z toho i já budu radovat.

štiler: svatá pravda :) tato báseň je klišé, výkřik do tmy..vím, že bude líp a duše ,,zalepená,, :) jen nějakou chvíli jaksi nemohu používat ,,kolo,, :) díky

S dušemi je to snadnější u kol, než u lidí. I když, taková nálepka na tu lidskou by se hodila... někteří by teda vypadali jako mumie, ale to je vedlejší :)

taron: máš pravdu, ty horší časy nás teprve čekají...ovšem vědomí, jestli bude nějaké ,,dál, příště,, je děsivé...každý dělá chyby a nemůžu mít vždy dobrou náladu, ale ohled k milované osobě by měl mít každý...(byla jsem asi moc hodná a tolerantní a nějak se mi to navrací stejným dílem, naopak)..No, to by bylo na dlouho, jen můžu říct, že čím déle bolest trpíme - stane se, že ustoupí a jizvy se zahoji - zkrátka, mám strach, že to vzdám :-/

Proč to zastavovat ? To vaší lásku jedině utužuje ...toužení je krásné :) Potom budete celý život spolu a přijde ponorková nemoc a z toho se ti teprve bude zvedat žaludek :)))))

nesmutni, vše dobře dopadne .

Ne, ale jistě jsi silnější, vždyť co tě nezlomí.....

taron: Yana: děkuji za podporu :-)
Já vím, že květiny odkvétají,
znovu se pnou,
by dali nám květ,
s barvou libeznou..
Ovšem čekat, čekat, čekat,
tou bolestí bych jim růst zakázala,
asi je to ve mě,
nejsem silná, jak jsem bývávala.. :-/

Zátiší s bolestí
smutkem zarámováno
věř vykvete poupě
přijde zase šťastné ráno.

No..ten konec je hodně syrový a surový....ale je to o životě : někdy opravdu nemůžeš pomoci..jen být ..jen sedět, jen čekat s tím , koho máš rád a koukat a doufat, že to vše dobře dopadne :(