co je dobre - melodie a rytmika mi celkem sedi
co je spatne - je toho prilis moc - ale ja mam co povidat
celkove je to vlastne dobre dilko

A ještě jedním komentářem tě potěším za ten konec.

Docela nedávno se mi dostala do ruky a do vlastnictví nejstarší fotografie jakou v naši rodině máme. Je z doby, kdy lidé nevěděli co to je světová válka. Je tam praprababička s prapradědečkem a jejich tři děti. Nechali si vyrobit fotku - ne jako my dneska - ale pro budoucí potomky, pro mě mimojiné. Začarovali čas a sebe do kusu papíru a netušili jak dlouho tahle věc bude existovat. A hleděli do budoucnosti s nadějí co krásného asi přinese. Úplně jako v Nohavicově Těšínské. My děláme totéž, ale jinak. Svoje digitalizované fotky mažeme a nahráváme na cd, která se škrábou, přestali jsme psát dopisy a mejly si mažeme, přestali jsme se portrétovat, přestali jsme si psát denníky a paměti.... přestáváme existovat. Pro historii a pro lidi v budoucnu, kteří už o nás neřeknou, že jsme byli jejich předky, protože nás nebudou znát.

Zajímavá báseň. Hlavně konec.

Víš, pro budoucnost, potomky potomků našich potomků a mnohem dál...jsme už teď mrtví. Tak proč nevryjem někam do kamene, jaké to je?

mě se líbí některý myšlenky zde vyřčené,je pravdou že jsem asi hloubavější povaha,ale zasejc je fakt že by to asik chtělo trošinek probrat a nebo mrštit spíše do úvah :)

chce to zkrátit a víc odhalit myšlenku ;) a přeskakuješ hodně od tématu k tématu, dalo by se z toho udělat několik básní... dokonce pro tuhle báseň by stačila první strofa... a to ještě bez toho:
"Kdy my plaveme, i když se všichni topí v ní..
Plavu, plavala jsem tolikrát,"
To mi tam totiž moc nedává smysl.
HAUGH!

Žít se má přítomností, to je pravda, a to , že jdeme všichni tam, kam musíme a všichni stárneme, to je opravdu jediná spravedlnost na světě...

....no ale moc jsem si u ní filozoficky nezauvažoval.

ale jo :) es geht :)

Některé buňky utekly, nevrátí se a ukradli sebou nepodstatný čas...- to se mi líbí :)