Je skvelá, vrátane názvu, dúfam však, že je to len nápad, že tieto pocity momentálne neprežívaš...

Tom Cortés: Tak to jo, akorát to tak z původního komentu vyznělo. Ono 'nesmí' je silné slovo a já nemám puristy ráda :D

casa.de.locos: Není méněcenná, jen je potřeba s ní obratně zacházet. Nejsem ani prudérní, ani purista. jen mám radši, když autor dokáže emoce předat zajímavým obratem, než tou nejsnadnější cestou.

Tom Cortés: A je proto méněcenná, má být vykázana z poetického slovníku, portože není nutná? Poezie není nutná, to coc hceš říct básní můžeš zformulovat do postulátu, ale báseň píšeš proto, aby to čtenář nejen pochopil, ale cítil, a vulgarity jsou asi nejsilnějším vyjádřením pocitu, protože vlastně nenesou žádnou výpovědní hodnotu, jen ten emoční náboj.

casa.de.locos: Pak je vulgarita jakousi berličkou! :)

Tom Cortés: Nemusí ztratit výpověď, ale třeba jen důraz na určitý bod. V normální mluvě taky vulgarita nemá moc sémantický význam, jen zdůrazňuje, a většina sdělení se dobře obejde i bez zdůraznění a zachová si svůj význam.

casa.de.locos: Tak, že ta vulgarita bude hrát. Že když jí dám pryč, text ztratí výpověď.

Tom Cortés: No jo, ale jak poznáš důvod?

casa.de.locos: Však přesně to říkám: proč ne. Pokud je to odůvodněné a má to v textu místo, patří tam leccos.

Tom Cortés: A proč ne? Kdo jsi ty, abys říkal, co se v poezii smí a nesmí? To je na čtenáři, ne? Co Bukowski? :D Není účelem poezie šokovat, nebylo účelem beatniků šokovat? Co Zdechlina?

casa.de.locos: Ostatně, do poezie patří u vulgarity a hovna, ale nesmí být nikdy samoúčelně, aby jakoby "šokovaly" :)

podle mě sakra do poezie nezvratně patří, protože vyjadřuje, a někdy je ho třeba, a poezie není jen ó milovaná tvé oči jsou jak hvězdy a tvé prsy jak dvě kůzlátka gazelí jenž v bílém lilijí se pasou, jak si někdo může třeba myslet i v dnešních osvícených/ozářených časech.

tohle řečeno, myslím si, že by tomu možná víc slušel volný verš, nebo bych aspoň opustila rýmy za každou cenu, takhle některé kousíčky působí šroubovaně a to ubírá na síle sdělení, které je u tebe jako vždycky z hloubky a do hloubky, a studené a čisté jako podzemní voda.

(použila bych "proč neopouští mě ten pocit" a "já se sama sebe bojím" za nevím bych dala čárku, ale to je spíš pocitové)

Ačkoli je slovo "sakra" krajně nepoetické, dodává celému dílu osobní až procítěný nádech- čtenář se dokáže do pocitů autora lépe vcítit.

Líbí se mi. Asi proto, že moc dobře znám ty pocity ... A začátek mi málem zněl jak ta pínička "zhasněte lampiony ..." - ta je nej :-) A máš to i rytmicky a rýmovaně hezké. "Sakra" mi sice nepřijde moc poetické, ale chápu, že někdy je ho třeba ;-)

nu, obšas je třeba se vyvztekat

kmotrov: No je to asi rok starý...Ale tamta byla starší

Orionka: Neni to na nikoho konkrétního, je to jen jen vztek všeobecně na některé jedince a je jich dost, dík

Možná to je obecné pohrdání někým, pro koho je živý tvor jen předmětem zisku. Řekla si co jsi chtěla říct, má to náboj, není tam zbytečné slovo, má to pádnou pointu. Minule jsem u tvé starší básně uvedl, že dnes jsi vypsanější. Tohle typuju na novější tvorbu, jestli je to tak, tak to potvrzuje moje slova.
Děláš mi radost...

Emoční panic je krásný výraz. Z básně cítím tvoje znechucení, ale samozřejmě se mohu jen dohadovat, co je příčinou. Představuji si, že takto oslovuješ majitele stáje, kam chodíš jezdit, a který chce koně prodat, protože mu prodělávají. Ale ať je to, jak chce, vyjádřila jsi to dobře.

Je poznat, že to je starší kousek, dnes jsi vypsanější a některé tvé básně jsou ozdobou tohoto serveru.

K tématu:
Tvé smyslné rty a ty celý
jak málo stačí abych uvěřila
sama sebe tím uvěznila
Jen...
To cos mi slíbil jsi mi vlastně dal

Beru zpět
Nejsi tedy lhář
A co jsi vlastně lásko zač?
Proč slzy stékají na polštář
Už vím, tuším, v tvém vlastním ráji
i jiné ženy své místo mají


Co Ti vlastně dal? Sílu svého genetického potenciálu, kterou Ty podvědomě chceš přenést na své děti, kdyby se věci nechaly ve své přirozenosti, možná by k tomu došlo. On si je vědom, že tak působí na ženy a chce podvědomě co nejvíc svého genetického potenciálu rozdat. Takže pokud by se věci nechaly ve své přirozenosti, tak by měl spoustu dětí. Tím si druh zajišťuje zdravou budoucnost. Ale má to i své nevýhody, pro úspěch druhu, je třeba vychovat děti a k tomu je třeba sociálně jisté prostředí.