black.heart: Máš pravdu ,ale potom ten vítězný pocit na té Sněžce...to musí být paráda..přesto , že mě někdo pořád pošťuchoval za prdel vzhůru...to už je jedno...ale to : Dokázal jsem to ! No----já už vidím zase jen ten krásný výsledek..hm...až začnu vidět negativní výsledek , tak už to se mnou bude hodně zlé :)

taron: To je tezke... Bez vlastni vule nikdy na Snezku nevysplhas... A je jedno, jak by te tam ostatni radi ci neradi videli. Naucila jsem se, ze musis chtit ty sama. Sama hledat cesty. Preci jenom by kazdy z nas mel vyrust v samostatnou osobu. Je dobre, ze existuji lide, co dovedou pomoci nezistne. Co jdou neunavne s tebou i pres mrtvoly. Nicmene ten pocit, bolave nohy, pot na spanich, pokoreni vrcholu, ten ti lanovka nikdy neda...

Yana: To vis, ze neslucuji, nicmene nerozumim tomu, proc by nekdo mel navstevovat dva lekare misto jednoho. Myslim, ze prave v Americe je to jedna a tataz osoba. Kdyz nasadi medikaci, ma okamzitou /dle toho, jak ucinna latka zacne pusobit/ reakci, zda je to pro pacose vhodne dle toho, jak se ten clovek chova, mluvi. Podle me jsou i pripady, kdy neni nutne nejakych silnych davek, problem je v mysleni toho cloveka. Ale pozna tohle terapeut? Promluvi si s tebou uprimne psychiatr o tom, ze te zlobi vnoucata?
Mas pravdu, ze korenem nemoci v hodne pripadech neni telo. A je vazne skoda, jak se nase ceska spolecnost 21.stoleti stavi k nemocem duse, psychohygiene a tak... Podle me je problemem to, jak se k negtivnim emocem stavime. Mame byt happy, vyrovnani, s bilym usmevem, hubeni, krasni, vybornymi rodici, partnery, zamestnanci, obcany. Nikdo nechce videt tu odvracenou stranu, dan za snahu. Kdo ti prizna, ze place? Mam vyborny priklad z nasi domacnosti. Nejaka ostrejsi diskuse, protichudne nazory, nepochopeni, muj plac. Reakce partnerky: ,,Muzes mi vysvetlit, proc places? Tady neni zadny duvod k placi." Jak kdyby bylo spatne brecet. Kdyz porebuji plakat, placu. Kdyz je mi do smichu, smeji se. Ale rozhodne nehodlam ani jednu z tech emoci nejak potlacovat, pokud nepresahuje mez...

taron:To je to co jsem považovala ve výchově za nejdůležitější, pohladit, povzbudit, zdůraznit, že oni jsou ti nejdůležitější, jedineční. Vštípit dětem správné hodnoty, pomoci jim nalést smysl života, mluvit, mluvit, mluvit. Dnes jsou dospělí. Jedineční, sebevědomí až moc, ale jsou spokojení, mají spoustu zájmů a já cítím že jsou šťastní a to je pro mámu to nej. Ne každá máma to tak vnímá. Některá máma má sama spoustu svých starostí, není schopna převzít ještě starosti dětí, je nemocná a jsme v tom bludném kruhu.

black.heart: Yana: Hm..souhlasím s obouma ....je to moc citlivé téma a třebas ten klučina, co si ublížil...tam se to dalo očekávat...možná se to projevilo nečekaně..já nevím...nikdo opravdu neví, co se mu odehrávalo v hlavě...jen je ho škoda...to víme všichni...a prostě zrovna se mu nikdo nepostavil do cesty, nikdo, kdo by jeho úmyls odhalil a pomohl mu...podal ruku...pohladil ho...pravdou je , že s tímto by zápasil celý život ..a prostě už asi nechtěl bojovat....i když my bysme bojovali s ním a i za něho...ale už je pozdě...nedá se nic dělat...musela jsem si tu báseň přečíst znovu a znovu , nedalo mi to....ach jo :(

black.heart: předpokládám, že neslučuješ psychiatrii s psychologií a s různými terapeuty. A to je ono. U nás donedávna nefungovala dostatečná síť různých poraden, psychologů, psychoterapeutů. Skoro bych si troufla říct, že u nás je to v plenkách. Často, do ne tak nedávné doby praktik napsal nějaký lék, protože pacient to tak chtěl. Hlavně mě neposílejte nikam, ještě by si lidi mysleli že jsem blázen. Za socialismu to musel mít člověk fakt štěstí narazit na dobrýho odporníka přes psychologii, spíš fungovali u dětských poraden, u manželských, v nemocnicích a stejně zřídka. Pak se to začínalo rozjíždět a řekla bych že je to i přístupem veřejnosti. Zaplatí si, pokud tam není poslán psychiatrem nebo praktikem. Ale už se začínají předhánět. Jo, v Americe mají psychology i pro zvířata. U nás si konečně začínáme uvědomovat, že nemoc duše jde ruku v ruce se somatickým onemocněním. Kolik znám somaticky nemocných a jsem přesvědčena že prvopočátek jejich problémů je v nemocné psychice.

Yana: Jenze ono je to hrozne tezke mluvit. Jsem schopna ti na prvnim setkani povedet neco malo o sobe, ale urcite ne intimni veci. Ty to umis? A vetsina lekaru nefunguje stylem doktora House, ze z tebe dostanou to podstatne. Jsou to lide, kteri maji titul, nekdy i dva, ale dle meho nazoru absolutne nechapou po te lidske strance, co te trapi. Proste ten stav neznaji, mozna na nej maji odborny termin, dokonce i odpovidajici pilulku, jenze to ti odpoved neda. Cimz narazim na dalsi problem ceske psychiatrie a to je to, ze psychiatri jenom pisi leky, aniz by s tebou cokoliv resili, coz je podle me fatalni chyba, mit dva lekare, casto i takove, co mezi sebou nekomunikuji. K cemu je pak lecba? Uplne si nemyslim, ze by ta chyba byla vzdy na strane pacienta. Navic, podle me maji tahle onemocneni takovou tendenci skryvat se kamsi hloub, ze i kdybys stokrat chtela, tak to podstatne nereknes...

Nechci, aby to vyznelo nevdecne. K lekarum obecne mam velky respekt /pokud mi na vsechno nepisi ibalgin/. Jen si myslim, ze je to dost prohnila sorta a k nemocnym by se nemelo pristupovat jako v klasickem somatickem leceni - svleknete se do pul tela a ja si vas poslechnu...

kmotrov: Štěstí je relativní, je to poloha naší mysli. Určitě i já mám období horší a zase lepší. Různé životní etapy, ale já jsem v podtatě optimista a šťastný člověk. Věřím v sílu podvědomí, ne absolutně, ale věřím. A jsem přesvědčená, že většina toho co se kolem nás děje je díky nám a my to ovlivňujeme. Jsem nevěřící, věřím v sebe, a jsem moc pokorná k tomu, že můj život a život mých blízkých není protkán žádnými osudovými tragédiemi. Vždy zdůrazňuji, díky za to.

black.heart: Bohužel i psychiatři a psychologové jsou jenom lidé, ač vzdělaní a zkušení mýlí se, není jednoduché diagnostikovat správně psychiatr. pacienta, často se hledá a hledá a děje se i to, že člověk léčený spáchá a dokoná sebevraždu, ne jen manifest. Je to smutné, ale je to tak. A chápu to. Pacienti často neřeknou vše a to jsem přesvědčená. Přetvařují se, kamuflují, mají teatrální vystupování. Simulují a disimulují, je těžké se v tom orientovat.

Yana: Vloni jsem byl na koncertu Václava Koubka. Mluvil o tom, že bydlí na kraji vesnice a když přišla vichřice jedinému jemu sebrala střechu, to proto, že byl na kraji. Říkal, že vždy je někdo na kraji a tím, že je na kraji chrání ty ostatní, kdyby tam nebyl, tak by jsme tam třeba byli my. Tím vyzvedl ty co jsou úplně dole a stranou na vrchol. Bylo to moudré. Tolik o samotných, nešťastných, zoufalých a posledních. Vím co je to být samotný, nešťastný, zoufalý a vždy poslední a jít od debaklu k debaklu...
...je to putování v kruhu ne nepodobné budhistické "samsáře"

Ma kamaradka tez skocila pod vlak. Prisla o ruce. Rekla bych, ze toho v urcitych chvilich zivota lituje. Tezke chvile proziva i nadale, ani pokus o sebevrazdu ji nepomohl v tom, aby lide kolem ni zaznamenali, jak ji je...

Jani, u vas je to asi jine. Lepsi, doufam. Vetsina nemocnych lidi, co znam, resi, ze jim lekar nemuze najit odpovidajici medikaci a terapeut je na uplne jine vlne... Kdyz mas problemy se zuby, zajdes za specialistou a je to. Kdyz citis, ze nezvladas zit, najdesi si psychiatra, klidne jich par vystridas. Jenze co kdyz ti nepomuze zadny? Pak uz proste nemas tu silu hledat, pokud ani odbornik nedokaze uzdravit...

Devils_PIMP: Lusy: Díky, ve 23 letech ukončit život to je zoufalý čin. Stalo se 1.8. kousek od nás, kamarád mých dětí.

black.heart: Upravila jsem poslední dvě sloky, moc děkuji, za všechna slova

kmotrov: Jasným vzkazem, snad s přínosem do budoucnosti. Tím bylo myšleno to poselství. Uvědomit si že tito lidé tak samotní, nešťastní, zoufalí jsou okolo nás a někdy by stačilo málo. Rozpoznat ty nešťastlivce, trochu pomoci, říkat jim jak jsou dobří, jak si jich vážíme, jak jsou jedineční. Je mi moc líto když toto neslýchá mladý člověk od své rodiny, pak těžko hledá uplatnění v životě. Nevěří si, je sám a hledá, on našel pro sebe tu správnou cestu. Třeba někomu otevřel oči. Jenže tak to asi vnímá někdo jako jsem já. Nevim. Kdysi jsem chtěla spasit svět, ale už vím že to nejde.

alexis: Kakuzu: taron: Je to smutné, asi vysvobozující, měl by nešťastný život, díky

Pravda je - že ne vše tiká do rytmu - ale - jedno obrovské ALE a tim je neskutecna pusobivos a schopnost basne strhnout ctenare - zmlatit jeho dusi a nechat ho škát v koutě - u mě za 1

Tajemství... Ach krásné.. Ale smutné

Predposledni strofa se moc nerymuje, to je skoda. Posledni vnimam trochu pateticky, na konec bych cekala neco mene vypjateho, i kdyz chapu ze sebevrazda prinasi silne emoce. Jinak mi pri cteni tve basne sklaplo. Pises pribehy, popisujes a... chytas ctenare. Mam pocit, ze pises lepe a lepe. Dost casto si rikam, ze bych to jako ty nesvedla... Klobouk dolu...

Ta samota z toho přímo sálá! Napsat slovy, že je někdo osamělý umí kde kdo, napsat to tak aby to z toho bylo cítit, to je poezie!
...snad tělo na kolejích mladé
pro ty co zavinili poselstvím
- tady tomu trochu nerozumím (já vím, že jsem hroznej)
A závěr by ti jistě pochválil i Erben -:)

mě nezbývá nic než souhlasit s komentáři pode mnou..fňuk fňuk :/