Hm, máme takový případ v rodině. Dědové umřeli už dávno a zbyly po nich babičky, melancholické vdovy. Zdraví odchází, chmury přichází, bolesti pohybu, nuda, bezmoc, ech. Člověk by na stará kolena neměl zůstávat ve městě. Měl by jet na dědinu, kajsyk do hor nejlíp. Výhled ¨z okna je tam utěšující a to ticho uklidňuje. Budu-li mít jednou já tu smůlu, nebo to štěstí, že se dožiju vysokého věku, dokud to jen půjde budu na horách a městům a mladým se budu vyhýbat jako čert kříži. Můj melancholický svět plný nostalgie aspoň nebude nikoho obtěžovat a nikdo nebude obtěžovat zase ten svět. Je mi z té tvé básně jaksi smutno.

Super...zase jedna krásně lidská od Yaničky...pro babičky:-)

krásná tečka pro můj dnešní den, dík za ni

Krásná. Něžná s životní moudrostí. Mít radost z prostých věcí kolem sebe, vědět, že jsou vlastně úžasné. To babičky uměly.

Souhlasím s Borůvkou a rozhodně stojí za to i tuto báseň přečíst....až jsem se zastyděla, že já takovou své babičce nenapsala....opravdu krásná, třebas to, že Bůh je asi pták, proto ho hledáme v nebi....nebo, modro modrá obloha...

Opravdu povedená :) A rozhodně stojí za to žít... :)

Kdybych řekl, že je to špatné, měl bych výčitky. Kdybych řekl, že je to dobré, měl bych je taky. Přijde mi, že vsázíš na trochu kontroverznosti, ale na zbytek spíše kašleš. Přesto, přečetl jsem a den mi to neskazilo. :)

Velmi zalibila

karotida by byla rychlejšíi v tom uvolnění, takhle je to Akorát zdlouhavé a bolestné a výsledek skoro nulovej :)

Hah! Tak to jo! Povedlo se.

ohlasy jsou zajímavé a já všem moc a moc děkuji, za zastavení i ponechaný komentář

Zaujalo mě, jak chladně a popisně jsi pojala takový akt. Žádné slzy, křik, či cokoli jiného... Žádné vysvětlení. Děsivé a fascinující, formálně kvalitní. Máš můj obdiv.

Podrezat si zily by bylo moc pomaly :)

Yana: Nic jiného mě nenapadá, než co bylo řečeno...asi zrovna nejsem v dobré kondici...snad jen...jako o vášni se dá tadyk mluvit i o smutku a radosti...vlastně tou "krví" mohou být veškeré city, co známe....

Hodně brutální vášeň...nicméně tato báseň se nedá číst jinak, něž jedním dechem...famózní a ještě navíc neotřele rýmované...:-)

Já jsem pro. Přijde mi, že se ti v básni daří vyvolávat napětí a pak uvolnění (zřejmě délkou řádků a volbou slov).

A to je velké umění napnout a uvolnit čtenáře v pravý čas, hodí se to třeba při psaní hororů.

Zajímavá :-)

obojí se nedá, má tvář by poté byla příliš bledá

Zajímavé dílo :) Hezké

PrimaDen: ;-DD