ta mi úplně unikla taron.. jak to?!

líbí se mi ty pocity, co z ní tryskají.. akorát si tak říkám, jestli je to opravdu v té pravé kategorii, je to vlastně o životě tak obecně.. hezké..

děkuji, děkuji všem :-)

taron: Je nádherná, hoci smutná, no boľavo pravdivá zároveň. Veľmi dobre Ti rozumiem a je mi ľúto, že trpíš. Objímam Ťa na diaľku, možno to zmierni utrpenie aspoň trošku... ;)

taron: Mluvíš mi z duše... Soucítím, objímám.

taron:
Proč říkáš: Stále učit se?
Vždyť to přec' nazpaměť už znáš,
tak není třeba mučit se,
pod kůži už to máš...:-)

Děkuji.

Citlivost je zpočátku prokletí, které můžeme proměnit v dar :) Řídím se slovy: "Zraní mě pouze to, co sama dovolím..."
Krásná, silná báseň .)

Nesmutni, skoro mě ta básnička dojala a vím, že nejvíc ze všeho by bylo příjemné pevné obětí a slůvka mám tě rád, opakovaná pořád dokola, aby ta dušička, ta bolavá duše byla zklidněná a hýčkaná jako v bavlnce, někdy asi očekáváme od okolí více než je nám schopno dát, tohle je přesně ta báseň psaná srdcem, bolavým rozervaným srdcem básníka nepochopeného, básníka který je tak chorobně citlivý

Těmi city je to protkáno opravdu pěkně, to musím uznat. Na můj vkus by ale určitě neuškodily rýmy, bez kterých to pro mne prostě není opravdová báseň.

Kdo přestal cítit, neslyší srdce druhého,potom zraňuje sebe i ostatní...Smutná a bolavá úvaha.

kdo necítí ,jakoby žil napůl - ten s vnímáním citlivým žije život co sakra bolí .. smutná úvaha - hezky napsaná )

protože vnímat a cítit= žít, a to přece chceme... líbí se mi... rozumím jí...

Zamila: ještě jsi nepoznala tichou extázi? Já ano :-)))))

Díky za koment.

Líbí se mi ta "sychravá láska", hezký obraz. Ale nějak se nemohu smířit s tím, že extáze po vystřelení na Měsíc je tichá :-D Většina Tvých básní se mi líbí, tady se nějak nechytám. Ale snad to není trestné ;-) Na mě je to nějak málo "barevné". Tak zase příště :-)

Ou, děkuji, děkuji všem...

Prostě dokonalá :)

Opravdu zajímavě vyjádřeno. Jestli to dobře chápu, láska přežila, čili nechceš zapomenout na ni, ale jen na to, co v ní bylo sychravé. Myslím, že se povedla.

toto na mně působí zdělně

zpísmenkovaná emoce.

Pane jo, zrovna včera jsem narazil na jednu myšlenku, která se strašně hodí na tvoje básně. Je to opravdu tak - dokonalé není to, kde už není co přidat, ale naopak, kde už není co ubrat. Když si vybavím, jakým směrem se ubírá tvoje tvorba, pak opravdu kráčí k dokonalosti :-)