No, Platón říká, že bychom mohli, ale já bych mu nevěřila. Ostatně co tom ví, žejo, je mrtvý.

A jo, poslední dobou čtu až příliš mnoho autorů co psali ve stáří, v důsledku čehož občas nechtěně zahlédnu svět očima osmdesátiletého Argentince, a je mi z toho smutno.

Amadeo´´: Ona by hlavně každá cesta měla vést odněkud někam. Jak píše Yasmin, stará cesta je dobrým začátkem pro tu novou. Děkuju za nakouknutí :-)

Yasmin: Ano, je to přesně tak, jak říkáš. Děkuju za návštěvu, mám z ní radost :-)

Jenom jsem nakouknul a bylo to hezké nakouknutí. Já mám ty staré cesty hrozně rád. Víc než ty nové, protože je znám, vím, kam mě zavedou a že na nich nezabloudím. Prostě klasická konzerva nehodící se do dnešního světa výš, líp, rychleji... Ale copak si člověk může vybrat, kdy se narodí? :) Moc pěkná...

Smutnobolavě působící, po setmění ji nahmatám někde v šeru slov... Staré cesty jsou dobrým začátkem. Pro ty nové.

Zamila: Díky moc, je to taková poznámka na okraji sešitu :-)

To je ale krásný...! Fakt povedený obrazy i ... prostě všechno :-D

DDD: Moje poznámka spíš mířila na to, že i v minulosti toho zápolení s ledasčím bylo celkem dost.

A42: Fakt nenapadá? Co veškeré znásilňování přírody, kterou dnes respektujem úplně minimálně a která nám to pomalu vrací? Dřív s ní lidé spolupracovali. Nebudu vyjmenovávat příklady, strávil bych u toho půl dne.

Navíc mi došlo, že mluvíš jinými slovy o tom samém. Jistěže je hromada věcí, ke kterým je lepší se nevracet. No jasně! Jenomže to nejdřív musíš vědět co kdy kde bylo špatně. Odkud ta cesta vede a kam by mohla (neměla) vést. Kdo tohle ignoruje, snadno se dopustí zbytečných a někdy i fatálních chyb.

Já jsem si vzpomněla na Cimrmanovy slepé uličky. :-))
Jinak ale nevím, zrovna mi nenapadá, s čím složitě zápolíme a minulosti to bylo normální. Spíš mi napadá pár věcí, k nimž bych se nevracela...

marinka: Btw - stačí se podívat, jak dneska složitě zápolíme s tím, co v minulosti bylo celkem normální, nebo se řešilo obyčejným selským rozumem.

marinka: To je samozřejmě dobře. Já taky. Ale kdo chce jít novými cestami, měl by vědět odkud a kudy přišel. Jinak se docela snadno může stát, že v potu tváře nalezne už dávno nalezené.

ja osobne nerada hľadám staré cesty, dávam prednosť novým

Orionka: No, koketoval jsem i s myšlenkou to tak opravdu i pojmenovat. Vlastně to o Alzheimerovi je. O takovém tom kolektivním.

Je to o Alzheimerovi? Jestli ne, tak promiň, ale tohle mě hned napadlo.

slnečnica: To jsem moc rád :-)

Amadeo´´: Nerad vyvolávám nepříjemné pocity... Každopádně takhle to působit má - nebo aspoň já takové pocity měl při psaní taky. Děkuju za Tvoji návštěvu.

Silná báseň a… upřímně, vůbec na mě nepůsobí dobře.
Možná je to i tím , že jsem čekal lehkost, vznešenost a krásu slov, a místo toho ve mě vyvolala tíseň. To ale není výtka, spíše naopak… I v tom je velká síla tvé poezie.

DDD: Ešte sa k nej vrátim...

ŽblaBuňka: To snad ne :-) A moc díky za nakouknutí :-)