Amelie M.: To mě moc těší. Děkuju :-)

tohle je nádhera :)

Pěkný text i hudba, jen bych volil civilnější zpěv, víc to pak vyzní.

DDD: ty jsi proste nenapravitelnej poeta. A drzi te to dost dlouho. A to je dobre ...

.. příjemná.. má tam místa, která mne naprosto okouzlují..

DDD: a možná je to tak dobře, že máme každý vlastní vnímání.. možná tím říkáš úplně něco jiného, než vnímám já.. já si z toho vybrala, co mě oslovuje a už to mě těší.. :)

Amelie M.: No jo, když já právě ty dva řádky považuju za to nejpodstatnější. Co teď s tím? Každopádně moc dík za tvůj pohled, budu nad ním přemýšlet.

upřímně mi tam nesedí závěr.. úplně to rozhodí můj pocit z básně, připadá mi vůči tomu, co je nad ním, takový nepatřičný.. možná to jen špatně vnímám, možná by stačilo zaměnit jedno slovo za jiné (v závěru)..

(teď mluvím o něčem dalším) -asi by se mi také líbilo, zakončit tento verš slovy - do rána odletěla a tak je to dobře...... protože to je přesně to, co z té básně cítím.... a je fuk, jaká slova se v tom důlku hřála.... zbytečně se netrýznit, zbytečně nestavět vzdušné zámky

ve své podstatě se mi krom závěru báseň dost líbí

Nikytu: Pravdu díš. Díky moc za návštěvu :-)

Nikytu: Yasmin: Moc vám oběma děkuju za zastavení a zamyšlení. Těší mě to :-)

Začátek je nejhezčí, ale tím ta krása nekončí. :-) Moc hezky vyjádřeno.
Život je takový, jaký je a málokdy je všechno perfektní. Ale i když se ty kotvy zaškubají, každý máme svoje místo. :-)

Výborný začátek, ale celá je velmi zdařilá. Krásná symbolika, originální. :-)
Nenutit slova za každou cenu, když se jim zrovna nechce. Ve správný čas to totiž půjde samo. ;-)

Někdy je lepší jen poslouchat a mlčet... a někdy se zas nebát a slova z klece vypustit. Přemýšlím, kolik slov je vlastně zbytečných. Tady ne, za tahle slova ti děkuju.

Amadeo´´: Vyjádřil jsi přesně to, co já jsem neměla odvahu, takhle napřímo. Cítím to úplně stejně.

Amadeo´´: Asi máš pravdu. Dívám se na svět malinko jinak. Možná konečně se čtyřicítkou na krku přestávám být naivní. Jen nevím, jestli je to dobře. Díky moc za tvůj čas :-)

ŽblaBuňka: To je druhá věc :-)

Yana: Díky moc. Btw - já už těch období bez psaní měl taky dost. Ona jsou vlastně dost potřeba. Člověk musí něco nažít, aby pak měl co zpracovávat. Cucání z prstu nemá cenu :-)

ŽblaBuňka: Já bych opravdu rád, ale vážně to nešlo. Oslava třicetin kapely bývá jen jednou za třicet let :-)

Přemýšlím, co k ní napsat a tak trochu souhlasím s Leslie. I mně se Tvé básně z poslední doby zdají jiné. Asi je to jen pocit, ale jakoby ten, kdo je psal byl s něčím nespokojený a chtěl na chvíli odplout někam daleko... jako ty lodě, co v bezpečí přístavu škubou kotvami. Mimochodem, tohle je opravdu nejhezčí pasáž a krásný obraz...

Jasně že budem...opravdu melancholické, ale konec mi vyloudil úsměv na tváři, dík za něj, a taky za ten klavír, i mně se moc líbí, jinak také nacházím v tvé tvorbě určitou změnu, ale asi jako máme různá životní období, tak i tvorba se mění, já třeba teď nepíšu nic, ale nevadí mi to