s radostí v srdci tiše tleskám :-) moc hezká... úžasné zamyšlení...

Ráda jsem tě po dlouhé době četla. Hezky plyne a hezky se nad ní zamýšlí...

Taky mě to bolí.

Amadeo´´: Jsem rád, že jsi se tu zastavil. Je to jak říkáš. Hlavně, abychom tu přírodu nakonec nezdolali jedy, kterými se snažíme spasit to, do čeho jsme ji dostali. Mám to doma z první ruky a je to vážně boj...
Díky za Tvé zamyšlení.

Hm, z dýmu může brzy být něco horšího... Přijde mi, že i Ti nejzarytější odpůrci globálního oteplování musí čím dál častěji vidět, že se opravdu něco děje a Země přestává být díky nám v dobré kondici.
Naštěstí má příroda vlastnost sebeuzdravení a snad si jednou poradí i s člověkem. Tímhle se aspoň trošku uklidňuju. Moc pěkná báseň, k zamyšlení...

DDD: kdepak! ani trochu.. myslím to zcela vážně ;-)

jo_: Přeháníš :-) Díky moc!

miluju tvoje básně...

človiček: To bych podepsal. Moc hezky řečeno. Díky za doplnění!

Léta ztrácíme neviditelné
a nic.
Dlouho ztrácíme vnímatelné
a nic.
Nyní ztrácíme nepřehlédnutelné
a nic. A bubny sílí.
Už nebudou to kůže myší.
pro naši rasu musí
matka Zem udeřit
na tóny vyšší.

Díky moc za Tvůj komentář a zamyšlení. Pocity z posledního půlroku. Pořád jen kácíme. Vítr, nebo brouk, pořád něco. Půl hektaru čerstvě vysázených buků nám sežraly přemnožený myši. Doufal jsem, že je přitlumí zima. Ta ale nebyla. Navíc nějakej blb zřejmě likviduje dravce. Už jsme našli několik hromádek peří. Taková trochu marnost je to...

Velmi citlivá (jak jinak od Tebe) a nápaditá ekologická protestní báseň. Jsou v ní bubínky kůže přemnožených myší a volání po Moraně, která byla negativním symbolem, symbolem zimy, smrti a najednou nám chybí. Jak jsem napsal, s velkým citem připomínáš, že vše i to co se nám nelíbí tu má své místo.
Je hodně aktuální, stála by za publikaci i mimo prostor literárních serverů.

Amelie M.: Hrozně mě těší, co říkáš. Asi bych se bál nazvat to úvahou, ale máš vlastně pravdu. Děkuju za návštěvu. Rád jsem tě tady viděl :-)

Amelie M.: Jo, loni tady byla opravdová a krásná zima. Letos bych už měl možná trochu strach dívat se kolem. Lesy tady mizej jak kdyby je bral kosou. To je teď takovej novej charakteristického obrázek Vysočiny. Lesy jsou místo zelený rezavý, řvou v nich pily a harvestory a vznáší se nad nima kouř. O kousek klidu už moc nezakopneš.

Amelie M.: Já si zas užil tu chvilku. Těch fakt zimních letos moc nebylo. A nebude. Na zahradě mi už víc jak tejden koukaj narcisy a sýkorky si čistěj budku. Tak je holt asi čas na básnění o jaru. V půlce února!

jo_: Amelie M.: Takový chvály na čtyři řádky... Díky, fakt mě to těší :)

ticha, nezna, krehka a presto velice silna..nadhera.. diky Amelie, ze jsi ji vytahla..

je to pro mě až taková malá úvaha, v těch slovech toho cítím tak strašně moc (což se mi u tebe stává často).. to jak umíš rozvířit myšlenky svým jemným a neotřelým psaním mám moc ráda..

no, já myslím, že je super, že jsi nemlčel, zvlášť první sloka je pro mne velmi živá a obrazotvorná..

jen tiše jsem prošla kolem.. aaach.. :) není třeba říkat víc..