Ta je krásná... jako by mi s každým jejím slovem povyrostla křídla - a cítím svobodu, volnost, let... Děkuju :)

slnečnica: Leslie: To mě strašně těší. Moc vám děkuju :-)

Mám pocit, že bych poznala autora, i kdyby to byl anonymní den :). Je typicky tvoje, lehká a zvláštně neuchopitelná. Zřejmě umožňuje různé výklady, já v ní asi i vlivem zařazení do kategorie vidím lásku a to, jak nás povznáší. Jenom drobnost - na verši "poslední z snílků" jsem zaškobrtla, tohle by se recitovalo těžko.

Leslie: Súhlasím. Nedá sa opísať.

Nádherná. Dotkla se mně někde opravdu hodně hluboko a bude tam ve mně rezonovat ještě dlouho. Úplně mě připravila o slova. Vážně je asi nenazvatelná....

Leslie: Moc děkuju... víš, neskutečně mě těší zjištění, že tyhle pocity nemám sám...

Leslie: Ano, ta voda smyje vše chatrné, ztrouchnivělé, nepevné a nepodstatné. Díky za tvé zamyšlení :-)

"a nebude to za bolest" ...

Nádherně doplňuje mé dnešní přemýšlení. Párkrát se mi to už podařilo, dívat se na svět očima ptáků... vlastně celkově mi připadá, jakoby vystihovala to, jak se poslední dobou cítím. Je mi velmi blízká. Opravdu nádherná. Moc se ti povedla.

Já mám právě ty tvoje zamyšlení, které si člověk může přebrat po svém, moc ráda... A tohle se povedlo. Připadá mi taková očisťující. Jakoby ta voda vše smyla...

Leslie: Děkuju :-) Taky jsem z toho teď trochu zklamanej. V sobotu jsem sel trávu a teď leží všude sníh. A všechno, co začínalo vykukovat ze země a vonět, se zastavilo. Snad to nebude trvat moc dlouho. Nemůžu se dočkat, až ty jabloně pokvetou :-)

Jestli něco dokážeme, tak přemýšlet nad tím určitě... ale dokážeme to opravdu rozpoznat, vycítit, kde je pravda? To už je tvrdší oříšek. Já se o to každopádně snažím (více i méně úspěšně), ale myslím si, že lidstvo obecně ještě čeká hodně tvrdých zkoušek, než se opravdu probere(me). Takže uniká, rozhodně si myslím, že uniká, a zrovna to, co je ve skutečnosti nejdůležitější... Pevně ale věřím tomu, že to má všechno svůj čas... a smysl.

Úžasné obrazy, tak krásně vyjádřené. Dojala mě. Provoněla. A zastesklo se mi po jaru, které už skoro vypadalo, že je tu. Snad už brzy.

Leslie: S tou růží máš pravdu, asi vážně nejde nebýt rád. Ale - dokážeme ještě vůbec přemýšlet nad tím, co to všechno znamená? Nebo už jsme tak otupělí a do sebe zahledění a zaslepení, že už nevnímáme, jestli nám třeba něco daleko nás přesahujícího neuniká?

Krásná. Příjemné zamyšlení. Taky někdy hledám v dešti slova. K tomu, jestli být nebo nebýt rád... no, na to, co se teď pořád děje, mám svojí teorii, ale asi už to úplně nepatří na literární server a do komentáře k básni. Ta růže je ale něco tak krásného, že za ni snad člověk nemůže nebýt rád, ani když vykvete v prosinci. Já rozhodně ráda jsem. Víc mě spíš trápí sníh v dubnu...

Leslie: To jsi vystihla moc hezky. Přesně tyhle myšlenky se mi totiž honily hlavou. Líp než ty bych to už asi nedokázal popsat. Strašně rád bych řekl něco duchaplného, ale jestli tu má dneska někdo nasněžíno v hlavě, jsem to docela určitě já :-)
Díky za tvoje slova a za tvoje porozumění. Vážím si toho :-)

Vidíš, a já to v té písni s tím herectvím vnímala trochu jinak. Pro mě spíš jakoby to bylo o takových těch rolích, do kterých nás staví život sám, ale vlastně nás tam tlačí i společnost (např. otec/matka, manžel/ka, syn/dcera, nebo i třeba povolání...atd). Jakoby byl subjekt písně už tak unaven žitím, ale i tak je prostě nucen ráno vstát, dostat se do té své role (případně rolí) a hrát hru jménem Život. A taky v tom vidím takové to, jak člověka společnost vnímá v první řadě třeba jako manželku a básnířku, nebo otce a učitele, ale až pak teprve vnímá to, co ten člověk skutečně je (a to bohužel ne vždy). Z určitého hlediska každý člověk je i není lhář, protože i ten nejupřímnější člověk nikdy navenek nemá šanci ukázat vše, co skutečně je, ale jen zlomek, ještě třeba nějakým způsobem zkreslený...
Samozřejmě v té tvé písni je to o někom, kdo je opravdu nešťastný člověk, tam to nezní jako občasná únava ,.. ale spíš mi to připadalo o tomhle, než o vědomém předstírání a hraní her...

No, doufám, že to je alespoň trochu srozumitelný, já mám dneska nějak nasněžíno na mozku a nějak se mi vůbec nedařilo vymáčknout :-)

Jo a s těma stavama jsem myslela smutné stavy obecně... ale oni samozřejmě mají taky něco do sebe a rozhodně mají svůj účel. Navíc pak vznikají takovéhle skvosty...

Leslie: Díky za tak krásný komentář. Máš pravdu, je to takový dojem a zamyšlení nad tím, co občas vidím kolem. Já sám takové stavy opravdu nemívám. Jsem tak mizernej herec, že mě všichni okamžitě prokouknou. A to je vlastně asi dobře :-)

Já ti tu ještě nenechala komentář? Tomu se mi ani nechce věřit, když vezmu v úvahu, kolikrát jsem ji už slyšela. ;-) Je krásná. A svým způsobem hrozně smutná... tak moc, až to člověka tíží a trochu mu zůstane ležet na prsou i nějakou dobu potom, co ji přestane poslouchat. Možná proto jsem nekomentovala. Ten smutek je tam přitom tak nenápadně vložený, ale pomalu pomaličku se do člověka provrtá, hluboko pod povrch... je z toho znát i určitá únava životem, bezmoc... I tak je ale krásná... a je pravdivá, tak pravdivá, až se člověk trochu stydí, že to někdo dokázal tak trefně vyslovit. Přeju ti, ať takových chvil prožíváš co nejmíň a doufám, že jsi to vložil do té písně a ulevilo se ti. Já naštěstí takových stavů mám míň a míň :-) I když co já vím, možná to z té písně vnímám jen já a ty jsi to tak vůbec necítil, jen ses jen tak zamyslel a nebo zachytil nějaký dojem... tak snad tu moc neplácám :-) Každopádně je nádherná. A přidávám se k těm zájemcům o koncert, ale to tě asi moc nepřekvapí :-)))

líbí moc!

nádherná, taková tvrdá ;)