Dandy: kekebreke: Psavec: Díky moc. Těší mě, že zaujala :)

Moc pěkné

Povedené.

Bezva mini.

Hanulka: Nee, já děkuji! :)

Psavec: Dandy: Díky moc, pánové :)

DDD : tak je suprová, děkuji.

Hezké drobnůstky.

Pěkné
Strach se hoji ale pomalu.

denisa: Jojo, strach a jeho kámoška lenost. Dík za nakouknutí :)

líbí se mi název to za prvé a za druhé, musím napsat že strach je to co omezuje v rozletu .)

Hanulka: To mě těší :) Díky!

Homér: Já ti mám pocit, že tihle poníci by stejnak nikam nešli. To je jak naši psi. Kolikrát zapomenu zavřít bránu a za hodinu zjistím, že ležej u vrat a koukaj ven. Pak že prej ovčáci. Totální spokojenost :)

gajda: Jojo, mám nějak pocit, že kdybych to nasekal vedle sebe, jak dříví v rázu, bylo by to najednou hrozně upracovaný. Já radši, když to úplně nevypadá jak vázanej verš (i když vlastně je) a, přesně jak říkáš, je v tom i návod, jak to číst. Díky!

I humorný koment Homéra, díky,

DDD : máš nadání, je to skvělé. Též jsem to četla pomalu a procítěně. Děkuji.

Jednou, když jsem jestě bydlel na maloměstě, tak k nám přijel cirkus. V noci jsme se s kámošem přikradli zezadu ke kamiónu, otevřeli jsme zadek přívěsu a všechny poníky jsme vypustili. Jestli chceš, přijdu povolit ohrady, umím to. To jen tak, aby řeč nestála. Lámej si nohy častěji :-)

DDD: no to nejsi sám ale jednou na to dojdem .)

Čte se to samo, až se to vznáší. Je třeba hodně velkých mezer, aby měl čtenář dojem lehkosti? Myslím, že to hodně pomáhá. člověk i pozná, jak to má číst. Vzletně, lehce, pomaličku. Holt je poznat, že jsi autor, co už má naše chutě v malíčku.

denisa: no... výstižné... vlastně sám nevím, jak to mám. Díky za návštěvu :)