Líbí nejen obsah, ale i forma. Pitvat nebudu. Je to blbost.

Leslie: Píšeš fantasticky... a vždy mám pocit, že do Tvojej poézie sa viem vžiť... nie, to nie je dobre vyjadrené... že ju ŽIJEM, prežívam, čo píšeš. Ďakujem.

Trochublázen: Ginnare: Děkuju.

Gorwor: No, jsem ráda, že se bavíš...

Poněkud vlažný rozjezd, ale pak jsi mě vtáhla do zběsilé jízdy... která tolik koresponduje s utrženým vagónem, v němž jsem uvízla a řítím se "životem"... evidentně ne sama...
Moc se mi líbí...

wow! neustále překvapuješ, že to umíš ještě líp :)

Lehké letní deprese? Proč ne. Pobavilo :)

Helfanderios: Možná? A možná taky ne, netroufám si tvrdit, že něco funguje a něco ne. Sice píšu, ale rozhodně bych se netroufla označit za spisovatele. A už vůbec si nemyslím, že je potřeba se nad tímhle výlevem natolik zamýšlet. Ale děkuju, za přečtení i za to zamyšlení.

Pravda, pravda. Je to výborná básnička, ten konec přijde jako rána odnikud, ale...není to trochu líné, používat vulgarismy? Vždyť ke sprostým slovům má už každý silný citový vztah, ať je nesnáší nebo mu pomáhají ve chvílích, kdy je na dně, a tak básník vlastně jen využívá již existující pocity čtenáře. Není úkolem každého spisovatele, aby naopak k myšlenkám a předmětům nové city tvořil?

Škoda mazat. :-)

Leslie: Určite nemaž, skvelo si to vystihla...

Orionka: Díky!

Orionka: Je to jen báseň, byť inspirovaná zkušeností. Pohled v ní je samozřejmě velmi subjektivní a ani se o nic jiného nesnaží;) Jen je v té druhé části více rovin - trochu mluví k sobě, trochu k němu a je tam i skrytá náboženská rovina. Říká “otevři svědomí”, tím může myslet i “otevři moje svědomí”... každopádně děkuju.

Za mě super. Odvaha se vyplácí, prosím nemazat!

Hezky napsáno. Jen si říkám, jak tak čtu o úlevě a bolesti, jestli - možná - neprojektuješ vlastní pocity do něj.

Yana: Ta reakce měla být i na tebe... děkuju.

Trochublázen: Možná... určitě ale děkuju.

Možná to ví...ta duha mu třeba ukazuje cestu

Možná je to skvělý, zase. Snad si to přečte a pochopí

Skvělá pocitovka!