díky za tohle téma.

Pachamama, pachatata!
Nejdřív vylejt trošku chlastu na zem k uctění bohyně a pak šup do sebe. Dělaj to tam taky?
Motlitba celkem silná.

vanovaso: none: Moc děkuji... obdiv netřeba :-)

kmotrov: Moje báseň na námět mých zážitků a toho, co tu vidím a vnímám. Ale mám i španělskou verzi:-) Děkuji!

máte můj obdiv, nejen za poezii

Ano bolest v životě nás posiluje,pokud ji ustojime. Děkujme tedy ... posunuje nás dál... Krásná báseň i tvoje činnost. Máš můj obdiv.

Poděkování za živit, i když přináší bolest. To je hodně silné. To je překlad, nebo tvoje báseň na námět?

Závidím Ti. Tohle já táta od rodiny nikdy nezažiju. Je to zkušenost kterou v sobě uchováš po celý život. Myslím, že Páral někde napsal, že Bůh je jak plaché lesní zvíře. Já doplním, aby se mu člověk mohl přiblížit musí být sám, musí dokázat vstoupit do ticha, tak hlubokého, že i když je sám může být pro to ticho ještě příliš hlučný. Nejde to slovy popsat, s tím se smiř. Jde to napsat do mezer mezi slova, třeba básně...
:-)

človiček: Nevsázím, byl to jen takový moment... děkuji, i za tvé další komentáře.

človiček: Samota má mnoho podob. Já samotu miluji a vyhledávám, potřebuji takové momenty. Ale je jiné, když to nejsou pouze momenty, ale nějaké dlouhodobé období. Největší samota je totiž, když jsi mezi lidmi, ale připadáš si sám. Jako třeba já často tady, vysoko v horách Ekvádoru ve vesnici plné potomků Inků, ze kterých už je ale bohužel zlomený nevzdělaný národ - proto jsem tedy tady, ale to už by bylo na jiné povídaní. Nicméně žiju v komunitě mezi starýma kněžíma a se třema osmnáctiletýma klukama, kteří mají úplně jinou mentalitu a navíc jako kluci drží při sobě. Mám tu hezké vztahy, ale s nikým tady nemohu mluvit tak, jako doma. A když už jsem se doučila jazyk, zjistila jsem, že bohužel není jedinou překážkou...

Potkávám hodně nebožtíků s rozpadlou duší a nepohřbeným tělem a hřbitovy jsou plné těl jejichž duše se pohřbít nedá,tak na to rande moc nevsázej.Jsi fajn bytost,myslím že je za tebou stopa pro Nás ostatní.

Být mravencem v lese nebo turistou v horách,či orlem v oblacích,to jsou cesty duše.přidáme -li zkušenost červa v tlejícím mase stává se bytost kvalifikovaná na medicinmana.

Samota je volba,je to šatník duše v kterém odkládáme převlek pro okolí a stáváme se sami sebou.pokud se necítíme ve své vlastní společnosti dobře je třeba se opět obléct a schovat se mezi lidi,ale také je pravdou,že samota může být i útočištěm když už máme lidi dost a nebo oni nás.

Mám ráda mlhu, člověk nikdy neví...

holka.přes.ulici: Singularis: Severak: Děkuju.

Nádherná, od začátku do konce. I když s každým dalším slovem studí víc a víc..

Krásně vyjádřeno. Cítím to stejně. Všechno to znám, až na tu lamu a místo psa to byla kočka... Asi jsem ještě samotu nepřijal/a.

v nížinách to leckdy není lepší

Trochublázen: slnečnica: Pajalord: oslov radek: loner: Díky všem za zastavení a milé komentáře!

krásna ako vždy... dúfam, že tá bolesť už nebude trvať dlho.