Jako rýmy Ti opravdu neberu prach/brach; jatkám/matkám; šeptají/neptají; line/vine; lekají/čekají; nebe/sebe. Škoda toho, protože podle ostatních veršů a minulé básně od Tebe jsem viděl, že veršovat umíš dobře, jen to máš někdy hodně odfláklé. Vím, veršovat není lehké, ovšem ty máš v sobě ten skrytý potenciál. Tak se ho pevně drž, doufám, že mi příště při četbě Tvé básně spadnou ústa.

GULI: Ten konec mě osobně fakt vystrašil :) Pěkné dílko :)

Vladan: Tohle už je na mě moc filozofie. Ale tak zcela amatérsky mě napadlo, že pokud je všechno tak relativní, tak snad ani nemá cenu dávat něčemu jméno..:)

Mimochodem, teď jsem si vzpomněla. Na prvák a hodiny literatury,kdy jsem svoji učitelku vytáčela tím, jak může někdo cizí rozebírat básně a přesně určovat jak kdo co myslel. A jak můžou vědět, že to básník myslel zrovna takto..:) A doteď mi to v pravdě není jasné..:)

Zorik: taron: Tak já si přihřeju polívčičku z jiné diskuze, kde tvrdím, že pravda v této oblasti je vždy subjektivní. Proč by neměla/nemohla být subjektivní i definice lásky, sobectví, nenávisti…? A zcela jistě bude subjektivní hodnocení (= pravda), jestli to něco onen člověk dělá z lásky nebo sobectví… Jak to může hodnotit „pravdivě“ někdo cizí, když ani člověk sám neví, co bylo jeho pohnutkou (ad Zorik)?

čtivý příběh. líbí se mi.

Jo, moc pěkně se to čte..každá sloka má něco do sebe..trochu mi občas unikal děj - ale to může být moje chybka..líbí :)

Vladan: Dík,jsou to pozůstatky mého kdysi velkého zájmu o sci-fi,horory,tajemno a tak podobně. Vlastně horor je trochu taková odnož sci-fi, mi připadá..:-)

Tak tohle je báseň, kterou chápu i já! Vlastně je to mikropovídka ve verších.
Máš mou hlubokou poklonu.

Paleček nahoru

Náhodou, mi se líbí. :)))

Zorik: Jak jsem řekl-není na tom nic špatného,jen každá naše činnost je něčím motivovaná,a základna toho motivu je "já" a to má vždycky,i když to není často vidět, egoistické úmysly-i když by mělo jít jen o potěšení a dobrý pocit z pomoci jinému. Ale na to aby člověk poznal stav bez " na to je potřeba něco jiného a je to i jiné téma.

Ed.HaNy: Nebylo mým úmyslem na někoho poukázat-i i maginárního-jen trochu pobavit..Ale zase když jsi se "přiznala",znamená to že to není pro tebe problém,a tak to má být..Každé sme ináč blbé...jak mi řekl jednou jeden děda tady na Hané..s úsměvem.

nerada to říkám, ale vystihl si mě... .D

GULI: Takže jinak řečeno, všechny pocity, myšlenky, city se do určitého bodu prolínají..

Člověk něco obětuje z lásky pro toho druhého, aby získal vlastní uspokojení z toho, že uspokojil toho druhého..:)

Věřím na lásku mezi lidmi. Láska mezi dvěma lidmi, to může být, že si dva sednou, je jim spolu dobře. Přesto to může být ta závislost, jak si už zmínil.

Ale sama pro sebe mám důkaz, že láska člověka k člověku může být i, teď to použiju, nesobecká. Kdy se člověk, řekněme, obětuje pro druhého bez vlastního zisku.
Jsou to pro mě dárci krve a kostní dřeně. Neznám člověka, co by se tím chlubil. Za krev a dřeň se neplatí (za plazmu myslím, že ano). Je to pomoc. A není ta pomoc důkaz lásky, lásky člověka k člověku. A zase jsme u toho prolínání citů. Já dosáhnu vlastního uspokojení, když takto dokážu lásku.

A všechno, na co se jako lidé díváme, má dvě strany. Pokud budu chtít, budu vidět sklenici poloplnou. Vezmu to na svém příkladu. V rámci lásky jsem "obětovala" své zázemí, odstěhovala se o sto kiláků dál, od rodiny, přátel a přiznejme si to, taky od finančního zdroje. A někdo by taky mohl říct, ty jsi hloupá, mohla ses mít pořád jako v bavlnce, bez starostí. Já tvrdím, že je to velká životní zkušenost a že jsem se postavila (sice na dnešní dobu brzy) na vlastní nohy.

Kdo je sobec?
Rodiče, kteří mě neradi pouštěli?
Můj muž, za kterým jsem odešla?
Já, protože jsem od prvních chvil vztahu intuitivně tušila, že jednou půjdu a připravovala se na to?

Jsou věci, které se těžko hodnotí. Tohle je myslím jedna z nich. Kde jsou hranice obětování, lásky, sobectví a taky nenávisti..

--Proč nenazýváme věci pravými jmény? Na co ta neustálá komedie? Na co a proč si to pořád hrajeme? To by mě zajímalo..---

..i když to tak zrovna u mě nevypadá, tak o tom přemýšlím taky...na co ? Proč ? Proč si všichni něco nalháváme, za čím jdeme ....? Proč pořád něco chceme ...a to se ptám dnes a denně a zrovna u mě je to hóoodně o chtíči...já pořád něco chci ....uvědomuji si to ale neumím si pomoci ...takže tak nějak...jsem zářivej příklad " lásky " , hi,hi...ale já nevím , jestli je to sobectví, spíše je to stav maskování se před sebe samými....je to o strachu, jak jsem včera psala v básni , že bysme o sobě zjistili něco, co slyšet, nebo vidět nechceme...proto si hrajeme ne na to , co jsme , ale na to , čím chceme být :))))

Zorik: Sobectví nemusí mít nutně jen extrémní podobu,jako např.jít za svým cílem přes mrtvoly,sobectví je i jemnější forma,třeba motivovaná svým chtěním-čehokoliv, a to dělá každý. Málokdo dělá věci jen pro ně samé,ale většinou pro zisk-nejen materiální,ale i psychologický jako uspokojení z dosažení něčeho. Já neříkám že je to zlé,ale často se to všechno maskuje za řečmi o lásce,altruismu,obětování apod. Prostě si neustále lžeme. Proč nenazýváme věci pravými jmény? Na co ta neustálá komedie? Na co a proč si to pořád hrajeme? To by mě zajímalo..

A jak si představuješ sobectví? :)

Vlastně jsem se chtěl zeptat-sebe i ostatních tady-jestli za tím,co nazýváme láskou, není zamaskované sobectví.

Zorik: Vladan: GULI: Hele, filozofanci...: líbíte se mi :)))) Jsem nadšená...mám takové pocity, jako vy, myšlenky, možná je láska něco hloub...něco komplex, něco ,co nechápeme....a po tom " jdu " :)))

Sakra:
"není důležitý cíl ale cesta k němu,a nakonec sama cesta se stává cílem" (GULI)
"smysl života je hledání smyslu života" (Cvokhaus)
Neměli by se PSANCI přejmenovat na FILOZOFANCE?