GULI ale nepíše o svatbě. On je na pomezí komplimentu a trvalého vztahu.

Vladan: ne, myslela jsem to takhle: na co svatba? s rozvodem je moc starostí... když se dva milují a chtějí spolu žít, tak na co svatba? na co nějaký papír o tom, že jsou spolu?:) podlel lmě je svatba zbytečná

alexis: Takhle to myslíš?
Nezačínejte si žádný vztah, stačí komplimenty.

Mícháš dohromady dvě věci. „To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam…“ – to, jak dospěješ do „nestandardního“ stavu, jestli silou vůle (chtění se setkat s bohem, pekelným soustředěním) nebo utlumením je nepodstatné. Důležité je, člověk, který dokáže „vykolejit“ svou mozkovou činnost, subjektivně zažívá různé mysticko-nábožensko-napřirozené stavy.
Jiná věc je, proč to dělat (hledat) a kam lze dojít. Osobně vidím odpověď na otázku PROč – protože to jde. Člověk zkouší všechno, co jde zkusit. Zvědavost, zvídavost, touha po neznámém… Zajímavější je otázka „výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru.“ Domnívám se, že tady je principielní omezení. Jeden subjekt může zkoumat jiný subjekt a (snad) si udržet objektivní odstup. Ale zkoumat sám sebe? Může neurochirurg operovat vlastní mozek? Domnívám se, že ne, že ty „věci, o kterých si neměl ani páru“ jsou jen subjektivní hodnocení subjektivně chápaných emocí a stavů, subjektivně navozených za cílem dozvědět se věci, o kterých nemám ani páru… Jinými slovy – jsem schopen se o sobě dozvědět prakticky cokoliv se dozvědět chci. Samozřejmě, že v tom hraje roli podvědomí a strachy…
Ano, pudy. Pokud potlačíš mysl = rozum, zůstanou pudy. Pouze věřící v nějakou formu nadpřirozena hledají nad vlastní myslí dotyk toho nadpřirozena – a k tomu je subjektivní vnímaní sama sebe docela ideální prostředí.

Vladan: To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam.Maximálně se objeví nějaké iluze,fantazie apod. Mysl je součástí vědomí-toho co si myšlení uvědomuje,jinak by jsi ani o myšlení nevěděl-subjekt-mysl,nemůže být zároveň objektem-myslím..
Ale o to nejde,jde o to,že jakkékoliv vysvětlení např.proč a jak mysl funguje ,nebo cokoliv jiného,je taky určitá forma víry,a proto pro mě není moc důležitá,jde mi o to poznat,prožít,pochopit. dokud člověk opravdu sám neprožije, vždycky to je všechno relativní-ale i prožitek může být určitá iluze,tedy relativní,to je taky pravda,tady by to chtělo trochu rozebrat,ale to až jindy. Možná je to tak-a nebo úplně jinak. Vždycky je tady část,něco co je neznámé.myslím že poznání a sebe poznání nikdy nekončí. taky je pro mě důležitá otázka -PROČ- člověk něco např.hledá. to je zajímavější než nějaké stavy nebo nestavy,se mi zdá. Musí mít člověk vždycky motiv? A pokud ano,není už tímto motivem někam nasměrovaný a vlastně to,co hledá je část jeho samého,a tady to moc nemá význam? Za vírou v Boha je strach,to je jasně viditelné a ověřitelné,takže ne víra,ale strach je zajímavý. Co způsobuje strach? Myslím ten psychologický,dlouho udržovaný v mysli-ne strach který mi brání vejít do vozovky kde jezdí auta,to je pud sebezáchovy,a trochu něco jiného. Pokud jdeš pomalu těmito otázkami k sobě,aniž by jsi hned hledal odpoveď.výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru. Ale člověk musí jít se zájmem porozumět,ne předem vytvořeným předpokladem,nebo jen touhou po nějakém výsladku..

jo Kryl by slzu upustil

taron: GULI: Taky si myslím, že přejít do vzkazů není nutné - pokud nás LUKiO nevyhodí. Třeba i to někdo ještě přečte a obohatí diskuzi dalším názorem.

GULI: Víš, moje vysvětlení je jiné…
Lidský mozek se překvapivě dost podobá počítači. To, že ty silou vůle potlačíš myšlení (otázka je, zda to vůbec potlačit jde), tak utlumíš jednu poměrně malou oblast mozku. Ovšem nevypneš ho! Tuto oblast „přepneš“ na volnoběh, ale to neznamená, že neurony nekomunikují. Jenom místo „uspořádaného toku informací“ probíhá cosi chaotického, šum pozadí. Prostě uvedeš část mozku do nestandardního stavu. A z okolních částí sem můžou pronikat signály (kontrola orgánů, koncentrace cukru a tuku v krvi, teplotní rovnováha a tisíce dalších). Takže ty neurony, které normálně vyhodnocují myšlení, se ovšem snaží zpracovat ty nesmyslné informace, co jim přichází …. A to je to tvoje „ticho za tichem“, stav bez mysli… sféra čistého vědomí, které se „jen dotkneš“. Žádná mystika, šum pozadí.
Ale aby to nebylo taron líto, tak do podobného (nestandardního) stavu části mozku se lze dostat i při náboženských rituálech. Při velkém chtění (stavu mysli) dotknout se boží mysli, rozjímání či meditaci.

Vladan: GULI: Jo..přečetla jsem si to...je to fajn...ta vaše diskuze....hm...souhlasím s tím ..docela ...jo ,....hledat klid v duši ..v mysli..umět nemyslet a rozprostře se taková jakásik prázdnota...jednota...ticho..mír..jenže to lze jen na chvilinku...jsou to jen zlomky vteřin ,častokrát..není to jako inpirace ? Zlomky vteřin...neopakovatelné, pokud se to nepokusíš zachytit,..pak už se stejná inspirace nikdy nevrátí....asi jsem zase vedle , jak ta jedle..ale ta vaše diskuze se mi líbí..ne abyste šli do vzkazů...to bych nevěděla, koho zrovna " pomlouváte " :)))

Vladan: je to fakt-diskutujem tady jen my dva,a to můžem i do vkazů. Jsou tady převážně mladí a ty tyto věci až tak nezajímají,mě to taky kdysi nezajímalo vůbec..:-)

Vladan: GULI: Vy dneska nikdo nic neděláte ? Já nestíhám číst a psát a pracovat už vůbec ne...to je v....já si to chci přečíst, tak končete s tím ...ať jsem potom v obraze :)))

Vladan: Myšlení je na závadu POUZE když chceš poznat,prožít co ja ZA myšlením,To není víra-to je milionkrát ověřený fakt. Je ticho mysli ale je ještě ticho za tichem-ale to bych už kecal,dotklo se mě to jen párkrát a jen trochu,takže nemůžu tady nic tvrdit. Jinak samozřejmě bez myšlení nejde existovat-ale je sféra,sféra čistého vědomí-kde mysl nemá co dělat-tak jsem to myslel.

Já taky nemám na mysli wikipedii, ale (už jsem to někde psal) když se řekne „duchovní hudba“, jde o „nábožensky“ orientované dílo.
Samozřejmě mírně s tím buddhismem přeháním, ale základem je orientace na meditaci, na sebe, nikoliv ta „interakce“ s okolím. Hledají odpověď na dvě neznámé uvnitř jedné z nich – proto taky musí být Buddha (zástupce toho vnějšího světa) i uvnitř nich .
Já úmyslně nenapsal prach jsi a v prach se obrátíš! Dovolil jsem si jistou modifikaci, s oce času týče. Vlastně tím říkám, že nedůležitá je minulost i budoucnost…
Já myslím, že pokud přijmeš „jistotu nejistoty, tak žití v přítomnu je taky mnohem jednodušší a přirozenější, i když nesouhlasím s tím, že myšlení je na závadu

Vladan: Ta první věta je o té definici duchovnosti,zapoměl jsem to tam přidat. Dál už je to o tom buddhismu atd..:-)

Vladan: Já nemluvím o definici obecně z wikipedie nebo podobně-psal že je to podle mě,že já to tak vnímám. Buddhisté neciví bezmyšlenkovitě na stromy,pokud to tak vypadá-ale neznám všechny odnože atd-pokud budem mluvit o zenu,zenbuddhismu,jde o to dívat se bez pohybu mysli,jen si uvědomovat bez klasifikace viděného,jde o meditaci bdělosti. Ale pro mě jsou všechno toto překážky a zbytečnosti,je vždycky kolem toho nános tradic,různých svatých,guruů a podobně.
Aby jsi si jen uvědomoval,čím ž se prohlubuje "vědomí toho" to můžeš i v normálním životě,pokud zrovna neděláš něco,na co se musíš soustředit a používat myšlení,logiku atd.
Prach jsi a v prach se obrátíš..to jsem nemysle,to zavání Nietchem a nihilismem:-)-i když je to výrok z Bible. Nejdo co budeš nebo co jsi byl jako hmota,vlastně vůbec co budeš. Myslel jsem tím,že pokud přijmeš zcela to,co je,ať je to cokoliv-vnitřně-ne zevně,to musíš reagovat,jinak by jsi nepřežil den,ale vnitřně přijmout to co je,nemyslím nějakou emocionální rezignaci nebo něco takového,to je zoufalství-myslím jednoduché přijetí toho co je,PROTOŽE UŽ TO JE- s tím co je teď nemúžeš nic dělat,můžeš za vteřinu ale to bude zase TO CO je. Těžko se to vysvětluje,protože člověk má tendence neustále myslet v pojmech času,a jen občas BÝT-bez ano i ne,přijmout pčřítomný okamžik je těžké. Člověk si může myslet ýže je to nějaký druh lhostejnosti nebo rezignace,ale je to přesně naopak. Je to nenásilná bdělost bez pohybu myšlení,které neustále kontroluje,posuzuje,vzpomíná,představuje si atd. to je pohyb mysli a ten má své místo,bez myšlení nejde žít,ale toto se děje pořád,je to zvyk,přímo závislost-jsme otroky svého myšlení,nedovedeme říct-a teď dost,chci mít klid! Opravdové svobodě se člověk přiblíží teprve když on je pánem svého myšlení,ne naopak. Je tady otázka co je to "já"-ale to je jiná věc a na jinou debatu.

Zase se povedla!

GULI: „Duchovní člověk je podle mě ten-pokud musím použít nějakou nálepku-který toto vidí,pravdu tohoto,a snaží se tomu porozumět.“ – nevím, jestli tohle je zrovna přesná definice slova „duchovní“, ale budiž. Problém je, že porozumět „tomu“ ani porozumět „sám sobě“ nelze civěním na stromy (buddhisté), ale konfrontací sama sebe se světem kolem – a tady se to „sráží“. Nerozumíme ani světu ani sobě - ale chceme poznat svět a sebe tím, že tyto dvě neznámé necháme na sebe působit. Není to trochu naivní představa?
„Pokud člověk zcela přijme pravdu toho,že nejistota je jediná jistota- ale opravdu to přijme,bez ano i ne-nejistota a s ní strach zmizí.“ – to se mi líbí. Není něco jako jistota: Prach jsi byl a v prach se obrátíš?

Vladan: Ano-Matrix byl super film,hlavně ten první díl-vlastně to nebylo jen sci-fi,ale svým způsobem mystika. O tom že my lidé jsme částečně spící bytosti-ale ne uspaní někým,ale pomalu během života sami sebou- se zmiňují mystické odnože všech zevních náboženství.
Jediná jistota je nejistota,ano stará pravda. Nejistota tohoto světa je jediná "deviza" se kterou můžeme pracovat. Jenže nejistota je doprovázená strachem,strachem co bude.A člověk od toho strachu utíká-místo aby se mu snažil porozumět-a první "útočiště" je víra,a nejvíc náboženská víra. Je naprosto klamná,neskutečná,lživá,ale uspává a zbavuje strachu. Tedy nezbavuje,ale potlačuje ho,strach je tady pořád,zatlačený někde do podvědomí. Duchovní člověk je podle mě ten-pokud musím použít nějakou nálepku-který toto vidí,pravdu tohoto,a snaží se tomu porozumět. A toto sebe poznání nikdy nekončí-je to dobrodružství-a vůbec k tomu nepotřebuje pojmy jako Bůh a všechno to harampádí kolem,které jen od podstaného,tedy sebe poznání odvádí a mate. Pokud člověk zcela přijme pravdu toho,že nejistota je jediná jistota- ale opravdu to přijme,bez ano i ne-nejistota a s ní strach zmizí. Prostě přijde lehkost pochopení,porozumění a někdy,tedy u mě,úsměv. Je to jako by člověk odhodil další balvan z batohu kamení který sebou celý život zbytečně vleče.:-)

GULI: No, přiznám se, že i já nejsem absolutní skeptik, ale částečně i „věřící“. Jde o to, že stejně tak, jako nelze dokázat neexistenci Boha, nejde dokázat ani to, že nežijeme v obrovské a dokonalé simulaci typu matrix (ovšem bez spících těl), že nejsme jen počítačová virtuální realita. Pokud ano, tak jsme řízeni programem, naše svobodná vůle je fikce… Jelikož to nelze objektivním důkazem vyloučit, nezbývá mi nic než „věřit“, že náš život je reálný.
Tím ale (doufám) má „víra“ končí… Zatím jsem nenašel jinou „víru“ (náboženskou nebo jinou), které bych propadl.

Vladan: Jejiná jistota v nejistotě...jo ...to je myšlenka, kterou si budu pamatovat....i víra je vlastně nejistota....takže i ve víře máš jistotu nejistoty.....jo ...nad tím budu přemýšlet :))) díky .