líbí, a hodně

Singularis: Děkuji za komentář. Uvažovala jsem o tom, jestli by nebylo lepší dát těm postavám nějaké jména, ale jednak se mi nad tím nechtělo přemýšlet a pak taky jsem si řekla, že mně osobně by se to tam moc nehodilo.
No a k tomu konci... Dá se říct, že ona ke svému muži pořád něco cítila, i když ho už možná milovala spíš tak ze zvyku (jestli není moc blbé tenhle výraz použít), ale ráda ho měla pořád. Zato s tou slečnou to nebylo vyloženě o tom, že by za ní hned přišla a řekla, že ji miluje. Spíš si tak nějak uvědomovala, že ji k ní něco táhne, něco, co nebyla schopná pochopit ani popsat. Pro mě osobně je duše víc než jenom něco, co lze ovládat rozumem. Takže ta poslední věta v podstatě říká: "Ještě pořád mi na manželovi záleží, ale ona je ta, koho chci a bez koho neumím žít."

Amelie M.: děkuji :)

Povídka je velmi pěkně napsaná. Působí na mě dojmem jakési výjimečnosti, něco jako "cítím pocity, které ještě nikdy nikdo necítil", což jí hodně přidává na zajímavosti. Příjemně ji odlehčují neobyčejně popsané momenty jako "Bez mrknutí jsem koukala před sebe a pomalu jsem se s hlasitým výdechem sesouvala dolů podél zdi." nebo "Obtočila se kolem mě a já se nyní ocitla mezi ní a vzrostlým topolem."

Velmi moudré mi připadá "Nejspíš ale člověk musí spoustu věcí ztratit a začít znovu od začátku, aby si uvědomil, co doopravdy od života očekává."

Ve srovnání s Princeznou Niou mi tam chybí jména, postavy jsou vlastně jen já, on a ona, ale možná že by se tam žánrově nehodila.

Závěr stojí za zamyšlení. Nebylo to spíš naopak, tedy že její duše (= rozum) patřila jejímu muži, zatímco její srdce (= pocity) už směřovalo k ní? Vždyť přece její muž byl dokonalý (až nerealisticky, něco jako Tom Sloane v seriálu Daria), což je spíš rozumová kvalita, zatímco ona v ní vyvolávala lásku a přitažlivost, tedy spíš pocity.

moc se mi tvá povídka líbí :) umíš skvěle vykreslit atmosféru a čtenáře pohltit.. co se týká obsahu, svým způsobem má orionka pravdu, nicméně, nijak mi to při čtení nevadilo, jednoduše mě moc bavila! :-)

Lenča: To já děkuji. Moc mě tvůj komentář potěšil. :)

Orionka: Uvažovala jsem nad tím, jestli bych to tam měla víc rozepisovat. Ale jak se znám, tak bych pak hooodně přepískla původní plánovaný rozsah. Mám totiž rozepsaného něco jiného a tohle byl takový rychlonápad. Zase když jsem se nad tím zamyslela, tak třeba takový film Svatba ve třech v podstatě pojednává o něčem podobném. A taky to tam začíná jediným pohledem.
Jinak o pokračování jsem neuvažovala, ale uvidíme, třeba to nějak dopadne. Když už bych teda pokračovala, asi bych se nejspíš vrátila k tomu, co se tam vlastně stalo. :) A děkuji za komentář. :)

Tak to je hustý. Nádherně popsané, vykreslené, procítěné a má to hluboký smysl. Díky.

Zvláštní povídka. Na mě působí trochu nevěrohodně, na tento typ osudovosti moc nevěřím a taky mi připadá divné, že by hrdinka ve svém intimním životě tak rychle otočila, naráz, bez přípravy, bez postupného vývoje. Možná bych podrobněji popsala to svatební setkání, čím bylo tak výjimečné, že se mluví o nahížení do duše - tajemný pohled a veselé ďolíčky mi to neobjasnily. Samotné zpracování se mi líbí, umíš dobře popsat situace a atmosféru. A závěr mi naznačuje, že bude pokračování - je to tak?

Zamila: díky :) je pravda, že jsem na rytmiku moc nedbala. tak je možné, že tam sem tam něco nemusí sedět :)

shane: jj, máš pravdu. :))

VKate: Víš, ono ani tak nejde o to, kam to zařadit, ale spíše jak to působí, co to člověku dá...:-)))
Je dobré se občas uvolnit a jen tak meditovat nad skotačícími vlnkami v sobě i na vodě...

Nejvíc se mi líbí ten název. "Nadějí zmámené" se mi tam nějak rytmicky nehodí. Ale jinak vcelku fajn poezie, neskřípe :-)

shane: když tak nad tím přemýšlím, tak to asi fakt byly vlnky pocitů :)

VKate: Vlnky pocitů jen tak lehce zachycené...:-)))

ioreth: děkuji, děkuji, děkuji :)))

ouu. nádherná poezie, je mi blízká obsahem i formou. jednoduchá, bez zbytečného patosu, se skvělými metaforami a obraty. zakládám. chci se k ní ještě někdy vrátit :)

oslov radek: diky :)

líbí

Orionka: :) :)