Psavec: A teď vybrat tu správnou...

človiček: Myslím, že se tomu říká strach z neznámého...

bazi: Děkuji, v tom zápalu jsem si nevšiml...

Plouti je nutno...

Co ti v tom brání? vykroč.

s brašnou plnou, né plných

K cíli vedou různé cesty.

Miňko: S tím by se dalo souhlasit. Příroda je pořád "před a nad" námi, nebo dokonce my jsme přírodou. Takže bych to takto striktně nerozděloval. Vždyť ona si s těmi škůdci nakonec nějak poradí. My to jen bezhlavě neustále zkoušíme. Řekl bych, že nám k tomu chybí nějaký plán a systematičnost. Ale o tom, co si příroda myslí, se můžeme jen dohadovat...což byl také cíl tohoto příspěvku.

K té personalizaci - tu člověk myslící potřebuje, potřebuje ten pojem nějak uchytit, interpretovat, abychom se o ní mohli vůbec nějak bavit. Každý si pojmy jinak - jinak o ní budeme debatovat zde na literárních sítích, jinak o ní budou debatovat vědci na univerzitách. Výsledek by měl být stejný, pořád bychom se měli bavit o tomtéž. Ale příroda se nám asi jenom směje pod svými stvoly...

slavek: mahdal: človiček: Možná jsem to špatně formuloval. My, lidé jsme malou součástí přírody, jsme na ní životně závislí a sami pod sebou řežeme větev na níž sedíme. Ale naopak, jak jsem napsal, my přírodu nezajímáme. Ona není na nás závislá, jsme jí šumafuk úplně volní. Kdyby příroda měla vědomí (takové jaké my si dokážeme představit) dávno by se nás zbavila, jako svého škůdce. Má k tomu tisíce prostředků a možností. Přírodu si, dle mého názoru, zbytečně personalizujeme. To ale nevylučuje existenci nějakého principu existujícího nad materiálním světem. To samozřejmě jen můj osobní názor.

slavek: Naštěstí máme osvícenou mladou generaci, zastoupenou především tou mladou Švédkou, která se i navzdory svému věku nebojí oponovat nejmocnějším hlavám světa. Teď už jen sledovat, jestli pokrytectví nečíhá za rohem.

Psavec: Děkuji.

Miňko: Samozřejmě, že s naším současným chováním jsme sami proti sobě. A příroda? Už jsem to tady psal, tuším na jaře. Příroda má samoregulační mechanismy. A jedním z těch vývojově důležitých je eliminace přemnožení jednotlivých druhů. A my jsme hodně přemnožení a ještě přírodní prostředí ohrožujeme stále více způsoby. Takže se příroda brání a bude se bránit pořád více, dokud se nepoučíme a podstatně nezměníme své chování.

Zaujala.

človiček: Možná že přírodu zajímáme až přespříliš...nebo nás má příroda už přespříliš...Člověk vytváří náladu..otázka ale zní, zda příroda nějakou člověčí náladu potřebuje.
Není náhodou člověk spíše takovým dítětem, které dospívá a přírodu chce nechat za zády? Jenže to vylétnutí z hnízda může být až moc bolestivé.

mahdal: Miňko: Přírodu nezajímáme?.. Člověk je orgánem této planety stejně jako třeba prales. Prales je plícemi, kovy jsou nervovou soustavou, voda je plazmou všeho buněčného a člověk poskytuje zemi náladu. Vytváříme štěstí, nebo trápení a dokážeme to rozhodovat a měnit svojí kultivací nebo degenerací naší duše. Je třeba uvědomit si tuto zodpovědnost a nepodceňovat svůj osobní podíl na prostředí do něhož se promítáme.

Člověk má strach, nedokáže to vnímat v širších souvislostech. Máme něco změnit ve svém myšlení , životě. Lepší je hledat život s plnou sklenicí.

Miňko: Nějaký nápad?

človiček: Velmi zajímavá myšlenka!

slavek: Dovolím si vznést dotaz: nejsme spíše sami proti sobě? Přírodu nezajímáme a sociální prostředí si sami vytváříme.

Představy lidí vytvářejí skutečnost. Války taky nikdo nechtěl, ale kdo odmítl zabíjet byl okamžitě popraven. Sice toužíme po ukončení pandemie, ale naše očekávání bude vytvářet ještě nějakou dobu katastrofu. Až nás to omrzí, přijde změna. Ta nemoc odráží naší náladu a rozkol v společnosti.