Valčík není těžký....je jen na tři doby.

Přemýšlím nad tím, co tady vlastně vyjadřuješ. A nutno je mi (jako obvykle u tvých děl) trochu vnořit dovnitř. Snad okamžik? Okamžik zlomu? Okamžik konce nekonečna.

Jednou jsem napsal něco obdobného. O tom jak okouzlení vyprchává, bledne a ztrácí se a člověk jakoby neměl chuť jej osvěžit a znovu přimět k životu a prostě ho nechá vyvanout.

Mimochodem jsem si uvědomil jednu věc: moje fantazie při pospisu kouřící ženy vyčaruje obvykle tentýž stereotyp: Ester Kočičková v dlouhém přiléhavém županu s boa kolem krku a to cigáro má zastrčené v dlouhé špičce. Protože jiný typ mi přijde dost málo přitažlivý.

Hezky vymalováno.

No, je to básnička o počasí. Šíleně hodně básniček začíná popisem počasí - to aby se navodila atmosféra - když začnu takhle básničku já a uvědomím si to, okamžitě se praštím do čela a hledám nějakou okliku. Někdy to bez počasí nejde.

Tuhle kachničku máme doma. Zklamala mě. Při koupání jsem ji použil. Jenže má vespod díru a tou do ní teče voda, takže plave chvíli a pak se nahne a jde ke dnu.

Jako vyznání je to prvotřídní.

(Nemáš tam dole jedno ť navíc?)

...no. Anebo rovnou takové ty dojicí přístroje, co se krávám připevňují na vemena. :-D to by mohlo použít i šest chlapů najednou. A nestačili by se divit.

Tak ať koupí pořádné mušle.

Zvláštní....ta pokora mi tam nějak neštimuje. Je v tom spíš vzdor - nesdílet ten úděl.

Někdy si říkám, že píšeš přesně naopak, jak se ti líbí psát. Že raději čteš uhlazené věci, ale píšeš jako když vraždíš slovy. Pozor! To je poklona! Napsat větu jako ty a bodnout do živého je umění. A nakonec se ta silná slova spečou v báseň a člověk pochopí, jak jsou bolavé. Ty píšeš bolavě. Jako by se touha musela drát na svět ostnatým drátem. To se mi líbí.

DObrá úvaha! Na základě té tvé škály si kladu otázku, chodí-li dneska do kostelů vůbec opravdoví katolíci, nebo někdo z té tvé škály. A jestli je to vůbec chyba. Ani katolík přece nemůže zavírat oči před vědeckým pokrokem a výzkumem. To nejde. Nebo ano?

Jak fuj? Mňam!.....konečně, oni si to o nás taky představují. Jsme oběťmi jejich latentního zvrhlého úchylství.

Tedy dílo je to jednoduché (byť první rým poslední sloky je velmi kvalitní), ale mně se líbí ten nadlehčený výraz. A ke všemu jsi to popsala tak, že ti dokonale rozumím. Kudy chodím a vidím ,,samce a samice" jak se volně pohybují po světě a u zvlášť esteticky přitažlivých samců si představím jak často a jak esteticky vyjímečné samice asi klátí (hrozný výraz), tak mi přijde, jako by se na ulici civilizovaný - oblečený - člověk jakoby přetvařoval, ctností překypoval, ale myšlenkami zůstával zvířecím. Hezký kluk pustí hezkou holku, podrží ji dveře, ale za slušným vychováním stojí jeho erotické představy. I Puero je má. Takže řekl bych, že ještě nejsi úchyl. Zatím. :-)

Háháhá. Je skvělá. Teda ten konec je smutný, ale jinák to má perfektní rytmus, rychle a vtipně to plyne, nezadrhává a má to nápad. Nech si ji zhudebnit.

Vida, na uzávorkovanou poezii jsem už nějakou dobu nenarazil. Básnička je svůdná a lechtivá, leč málo hmatatelná (dotyková), já bych ji zařadil spíš mezi lásku než erotiku.

Byl by smrtelný a neodpustitelný hřích litovat dopisních známek a neodepsat.

áá, tak to jsem vám, pomohl, když jsem nešel k volbám.
:-)

Ano, Miro, navrhuju, abys jen planě nekecal a něco udělal. Platil daně, psal do novin, spáchal atentát, udělal převrat, nechal se zatknout..... máš tolik možností.

Vida, Homér zkusil do básničky vložit nějaké rýmy a vyšlo to.

Občas si udělám čas na tvoje velkolehkodíla, abych se naladil do bohémštější nálady. Ale ačkoliv tě čtu a konzumuju tvoje dílka, neznám vlastně tvůj názor na poezii. Jaká by podle tebe měla být. Jak by se mělo psát. Je snad poezie jako hezký motýl co přeletí přes rozkvetlou louku? Tak hezká ale stejně tak zbytečná? Nebo je to něco víc? Nebo míň? (Má taková otázka vůbec smysl?)

Tvoje básničky rád čtu už proto, že jsou jako deník. Každá komentuje, co tě zrovna v životě potkává, nebo nepotkává, nebo očem momentálně nejvíc sníš. Teď je to tedy mateřstvo?