Je to veselé. Fajné. Sice ten fuk a sud...no, to je děs maestro, ale celkově by som povedal povedené.

Pořád umírá a pořád se jeho mrtvola zelená novými listmi. Nikdy to nepřestane.

Já zas někdy přemýšlím co je ještě báseň a co ne. Tady váhám.

3 lidi, se mnou 4, jak si proboha můžeš stěžovat, že tě nikdo nekomentuje? Básnička je fňukačka. Ale první dvě sloky zabraly. Prostředek rýmově ujel, stejně tak konec. Nedržíš se tady žádné stylistické čistoty, což přísně vzato není na škodu, ale v tom případě bych na ni rezignoval hned ze začátku, což by bylo zase na škodu prvním slokám, které mají hodně ćo do sebe. Pozor na čárky v souvětích. Adios.

Zdravím nováčka!

Přeskočím tu gramatickou a hlavně přechodníkovou část (tím ušetřím bolestných patnáct řádků) a přeskočím ke stylu. Ono poezie je dneska jinde, než byla za Máchy a Erbena. Milenci už dnes nedlí. Jsou moderní, jako čtenáři. Básně dneska netouží po rýmu za každou cenu, jsou jako abstraktní obrazy duše. Touží po vzletu a neohlížejí se na pravidla, ovšem taky touží po obdivu a ten se jim dostane toliko tehdy, když budou jistá pravidla poetiky ctít. Poezii bys měl psát takovou jaká je právě v kurzu. Nepokoušet se oživit mramorové sochy dvěstě let starých předchůdců. Chce to vědět, co se chce číst. Já ti povím co čtu rád já: aktuální věci, futuristické idealizace reality, hrátky se slovíčky, neobvyklé kombinace slov, upřímnost vyprahlých srdcí, nebo ....onu poezii s dokonalou stavbou, do které ale těžko můžu někoho nutit, to chce léta cviku a neustálého adaptování novinkám.

Hlavu vzhůru. Tvoje další díla nemůžou být horší než je tohle.

Ach ta fascinace vesmírem. Ani Puero ji neunikl. Nejde to.
No taky nespadáš právě do kategorie, kterou hodnotím obvykle. Máš tam nějaké gramatické chyby, tak si je oprav. A potom, v téhle básničce jsem vycítil dvě základní věci: sebevyjádření v pocitu že se ti vesmír líbí a že tě fascinuje a taky jakési další postranní téma: cestování vesmírem. Což je škoda, jedno bez druhého by byly docela úžesným námětem pro profesionální dílo, takhle se to dost ruší a zvlášť ve výběru básnické formy - to je styl, kterým je to napsané. Je to bez velkých písmen, čárek, teček.... což není špatně, ale samo o sobě se to nejlépe hodí k básničkám, které neopanují příliš dlouhé řádky. Báseň to provzdušní. Tady to bylo takové na půl cesty. Jo. Jako by ses vydala jedním směrem ale něco tě táhlo jinam. Máš ale potenciál. Piš piš.

Je to dospělé dílo. Stojí nad kategorii veršovaných básniček nejednoho amatéra a odráží se v něm prožitá myšlenka. Takový koncentrát dojmů vyvolaných myšlenkou na pustoprázdno a zdánlivou náplň každodenní činnosti lidí, kteří žijí, ale neprožívají. Hlavní věta je: Jsme-li lidmi požitku bez zážitku...
Už nejsme lidmi...

Ano, je to hlubší dílo, než by se zdálo. Ale myslím, že bys dokázala ještě hlubší.

Hmmm netradiční forma. Zaujala.

na špilasu ne.

áhá, tak netušíš, tak nic.

No ta básnička je trochu mimo kategorii, jakou obvykle hodnotím. Básním o sebevraždách nerozumím. A já jsem moc zlý kritik na to, abych hodnotil básničky začínajících básníků. Což jsi i ty. Až se zavedeš a rozepíšeš, pak spolu zkřížíme kordy. Teď je ještě dost brzo.

Tak se měj a pozdravuj čerty. Žíly si přeřízni dost hluboko, aby tě pak nemohli v nemocnici zachránit. Jestli si chceš podříznout krk, tak pořádně zatlač, čím větší díra, tím rychleji vykrvácíš. Prášky nezkoušej, člověk si jich většinou vezme málo. Pokud chceš skočit pod vlak, vyber si buď nákladní s větším počtem vagonů, plně naložený, nebo rychlík ale až před cílovou stanicí, aby nebylo takové zpoždění. No jestli se hodláš střílet, tak miř přímo mezi oči. To je ein zwei a tolik to nezaneřádí byt mozkem jako když se střílíš do pusy nebo do spánků. Plyn si nepouštěj, mohlo by to bouchnout s celým panelákem a zabila bys víc lidí.

Líbí se mi surová upřímnost (s jakou rád přehlídnu i u Delivery, že se nikdy nenaučí psát). V surové upřímnosti je totiž cosi pro básníky sebezničujícího. Nelíbí se mi jazyk, kterým je to psané. Jenže pro jazykového puristu jako já, dneska moc místa není. A nechu být jako Nietzsche, který byl klasický filolog a nenáviděl lidi, co prznili němčinu v 19. století. V tomhle je mi čeština docela ukradená. Psát by se mělo tak jak každému zobák narostl. O to víc je ta básnička pravdivá a dobrá. Takže to není výtka, že se mi nelíbí ten slovník, je to toliko odraz doby no.

Mně se to kupodivu dotklo na začátku. Tím Brnem, pondělkem..... našel jsem si v tom něco úplně jiného, cos zamýšlela. Asi tušíš co.

Úvaha? Hm, spíš skoro epitaf. Ale dobře se četl. Velmi dobře.

milancholik: Párkrát mě to napadlo a pak jsem si představil, že já jsem Nohavica a otravuje mně kdejaký obejda co si chce pokecat o Máchovském trocheji. :-)

Jo Nohavica. člověk ho potká na ulici v Ostravě, vídá ho sedět někde v kavárně....ale pokecat si s ním o poezii, to by bylo!

(Jinak ta básnička je na mě moc jednoduchá)

Sublimuju.

Mnó ta se povedla. Je modernější. To dělá ta planeta slunečnic a francouzský film. Dýchl z toho na mě Woody Allen. Ostatně vidělas od něj Půlnoc v Peříži? Je to superní film, doporučuju.

Puero sem, puero tam..... já že píšu líp? Kdepák. Tihle blíženci se ale dočkají. Musejí.