Připomnělo mi to naši chalupu na Slovensku v listopadu. Přezrálá jabka se kutálejí po svahu do trávy a mlha plyne ránem.

Takový tipický Lukiův šafrán.

Asi tou svou výstředností dost trpí. Buď skrytě nebo evidentně. Jeho Karlovství je základní premisou, která ho chrání před potupným normálem. A lidi nenávidí ty, co se od nich odlišují. Třeba to cítí a dělá mu to sadistické potěšení z vlastní odvahy odolávat a trpět. A třeba ho děsí, že by stal jedním z vás: obyčejných všedních spolužáků. V jeho očích musíte být nepředstavitelně malí, neschopní se povznést z normálu. Podle něj podléháte trendům a kdyby se objevil krysař a zapískal, půjdete slepě za ním, ale on ne. Já tohohle Karla obdivuju. Doufám, že ho nešikanujete.

Vybíráš si k básničkám velmi příjemný obrázkový doprovod. Až ti jednou vyjde básnická sbírka (nepochybuju, že už měla dávno vyjít!) tak bude i díky obrázkům dost na úrovni. Mají v sobou žádoucí smyslnost a eleganci. Dokonce i tihle motýlci.

Žoužel? Kdeže to je prostě komplikovanější žůžo.

Odvahu!

Hezké. Ovšem bažím po nějaké (a jelikož jsem tě ještě celou nepřečetl, tak se snad dočkám) kontrovérzní, ke které by se dalo v komentáři rozepsat více než jen pochvalami.

Žoužel!

Taky bych řekl, že miniatury ti jdou. Tohle je taková bagatela o papírových růžích. Nic zásadního, jen drobná věc, co se dobře čte a neunavuje žádným patosem a hrdinstvím. Tak tyhle typy veršů já můžu.

Tahle je zatím nejlepší, na jakou jsem narazil. Skromná, zmenšená a líbezná ve své maličkosti. S dokonalým koncem.

Tvoje básničky jsou samá píseň, ale co tak někdy nějakou nazpívat a vložit zpívanou? To myhlo být zajímavé.

Bezva. Poslední řádky jsou takovou tou tečkou co sedí jako špunt do vany.

Je to nádherně napsáno. Lehce a roztomile, nikam to nespěchá, takovou poezii mám rád. Všechna ta navozená nálada je tak uvoněná, slova správně volená to jen podtrhují: nit, pavučina, štěstí... byl to požitek číst.

Je politováníhodné, že se podobně pečlivou heuristikou neobtěžují autoři fantasy. O to víc práce je v téhle věci. Nejeden by si z toho mohl vzít příklad.

Roztomilý návrat velkého korinťana v malém. Ta uprostřed se mi líbí nejvíc. (Moje pojetí haiku je sice trochu staromódní, já věřím na přírodní lyrické haiku, ale moc dobře vím, že to moc moderní asi není).

Kvalitně napsáno. Mimochodem ten film je taky dost kvalitní. Inu kultovní.

úúúúú wau! Je fajnová.

Nešlo, ale bylo to krááásně zkrouceno. Početl jsem si. Máme tolik černých děr v historii, že bude vždycky o čem psát.

Já se bitvou u Domažlic nikdy nezabýval. A že křižáci utekli kvůli tomu, že husité řvali z plna hrdla, je zajímavý (byť pochybný) nápad.

Mně tady hned v úvodu napadla jedna miniaturní drobnost. Svým způsobem taky záhada: proč si historikové myslí, že byl Zikmund neoblíbený? Já vím, odbočuju, ale tohle je prostě záhada pro mně jako historika. Jak na to lidi přišli, že byl Zikmund neoblíbený? Jaký na to použili historikové indikátor?

Jinak teda pěkné dílo. Dlouhé, ale k popřemýšlení.

Pcháchá.... tohle musí být pekelně stará věc. Představuju si desetiletou Yanu prťavou, brylatou krátce střiženou s lízátkem velkým jak plácačka na mouchy, jak jde anektovat pískoviště.
Podle názvu jsem čekal spíš něco pistolnického, ale tohle mě docela pobavilo. (Nenadchlo, jen pobavilo) Vida, zase jsem tady u tebe nechal komentář, máš u mně dobré komentářové výsledky. Opravdu co dílo to komentář.

Roztomilé.