Hm. Hm. A ještě jedno Hm. Docela mi to sedlo do nálady. Úplně vidím Schikanedrovy zimní motivy. Byl jsem na výstavě jeho obrazů, když to teď....dokonce snad letos... bylo v jízdárně Valdštejnského paláce v Praze...jo letos, určitě. Byly tam obrazy co mě dostaly svou náladou. Zapadající slunce v mlze, chumelenice v pražské uličce...dokonce tam stál u lampy fiakr a možná tam byl i ten žebrák. Popsala jsi to hezky.

Kdyby to končilo tím ,,je mi to jedno,, byla by v tom až překvapivá hloubka - spočívala by v pravdě všech věcí, kterým my lidé přikládáme vlastnosti spojené s vědomím. Ale jim je to úplně jedno.

Tebe už ta Praha tak pohltila, přitom jsi původem od Ostravy, tady se přece to slovo vůbec nevyskytuje. Tady je prostě plevel.

Na úrovni. Povedla se opravdu. Přemýšlel jsem nad jednou věcí: jestli poučená díla potřebují i poučeného čtenáře. Jestli se zkrátka projevuje obdiv u díla v souvislosti s rozhledem konzumenta. Napřed jsem si myslel, že jo, někdo povídal, že má rád jen rýmované básničky, protože těm nerýmovaným nerozumí a tak se mu ani nelíbí. Ale myslím, že člověk nemusí věcem rozumět, aby se mu líbily. Nebo snad musí? Líbila by se tvá báseň i někomu, kdo nerýmovaným básním nerozumí?

Možná Otazníkovi vadilo, že samo to slovo pýr je takové dost nefrekventované, ba až podezřelé. Hezká básnička.

Jak dorazí Gabkin, neváhám. Už jen proto zjistit, jestli přijde s něčím novým.

taky bych si zapiknikoval, někde na kopci v trávě, jé

zasloužily by si sádrový odlitek

Ukaž prsa!

Nene, prsa trojky, na dvojky je to moc dlouhé.

Je to tradiční.

Když já to jméno tak rád píšu.... k dílu: matriarchát! Zas jedna holka pochopila co ti chlapi na ženských vidí. To je neštěstí!

Puero?!

Špatná báseň. A to vlání-odevzdání z toho na mě vybafl Šrámek a jeho Splav: Chtěl bych tě potkati v lukách, v lukách je vlání, na všechny strany svobodné odevzdání, v lukách je nejprostší života stůl.

Šrámka mám rád. Taky je tě třeba vyvézt z omylu: mozek a prostitutka se nerýmují. No a dát do jedné sloky dvakrát čas a ještě na konec to je amatérské až to bolí. Čeština je bohatá. To nejde jedno z těch časů nějak opsat? Nebo ten konec se sejmou - jdou a otazník? No.

Konečně něco, co může Puero setřít a napadnout!! Děs běs. První chyba je inspirace Erbenem. Erbena by měli buď zakázat na školách vůbec vyučovat, nebo leda jako varovný příklad jak DNEŠNÍ poezie rozhodně vypadat nemá. ´Jó za národního obrození, to bylo fajn, to se lidi teprve učili česky. Ale dneska předpokládám, že Češi svou řeč už zvládli a můžou svobodně psát moderním jazykem. Ono to není ani tak slovníkem, ale tím krkolamným slovním spojením a řazením ve větách. Slovník 19. století se dneska nenosí a kdo si myslí, že jo, tak zaspal dobu! Dobu! Nehledě na to, že Erbenovi ta rytmika šla mnohem líp. Nejde jen počítat slabiky, najít rýmující se koncovku, ale taky mít trochu cit pro rytmus. Rytmem se nemyslí pochod ein zwei drei, ale plynulost. Při čtení každý čtenář nahodí tempo čtení podle začátku básně a v témže tempu předpokládá, že se bude odvíjet i zbytek. Proto je mu třeba vyjít vstříc a neměnit rychlost. no a ten příběh...... holka zahýbá s Jírou. Chjo.

Velevtipné.

Smutné.

Pěkné
a když si vybavím, jak jsi v tváři chlupatý, a vybavím si, jak je ta miniatura hladká, působí to na mě tak naivně. Hehe. Pěkné.

Celkem vydařená ventilačka. Ta první sloka byla taková asketická. Druhá taková analytická a základní. Třetí prokletím melancholie jako životního vyznání. Hehe. čtvrtá je logicky s otazníkem. Jako bys odpovídal na otázku, kterou jsi dal nakonec. Líbí se mi to. Pravidla jsou nepodstatná u umění, když vznikne umění, nastolí si vlastní parametry.

Drsný, Kerouackovský maso!

(Ne každou povídku dočtu do konce, tahle se nedala nedočíst)