To nepotřebuje výklad. Jób byl trpitel.

Ty jsi takový vánoční Jób.

Zorik: Puero chce dětičky. Ale ne básníky - to by mohli být lepší než on, to by měl mindrák.

taron: Naopak muž podrží staré babičce dveře moc rád, protože chce aby ta asexuální bytost rychle opustila místnost.

taron: No podle Freuda jo. Podle Freuda muž nepodrží ženě ani dveře, aniž by při tom nemyslel na sex. :-)

taron: Čtu teď učebnici do psychologie a zjišťuju, že sex je úplně za vším. Láska je možná jen iluze, kteréž intenzita souvisí s něčím nedefinovatelným.

taron: To je potom sex úplně zbytečný.

Hmm 120 je krásné číslo. Malá vesnička. Všichni se znají, všichni vědí, kde ten druhý byl koho si vzal, s kým má nevlastní děti.... odkud že to Kmotrov vlastně je?

taron: Pravá láska se tedy bez sexu úplně obejde?

Zajímavý zápis. Docela by mě zajímalo, co zapsal náš obecní kronikář k Havlově úmrtí. Četl jsem zápis z doby, kdy zemřel TGM, přišlo mi, že jeho smrt se dotýkala lidí mnohem více. Náš národ asi nemá něco, jako hrdiny. Hrdinové neexistují. Ani Havel jím nebyl. A nebo byl, ale my si to plně uvědomíme až za třicet let? Ty píšeš kroniku? To je moc zajímavá věc. Vlastně ani nevím, co se píše dneska do obecních kronik.

taron: Takže pravá láska má být nespravedlivá?

Průtrž citů? Spíš uzlíčky nervů.

Úf ta je záhadná. A ten konec je takový Vogónzní :-), nicméně jsi minimálně dosáhl toho, že si ji čtu už po osmé a pořád váhám nad významem.

Ano, teď už je to docela reprezentativní dílo. Dík za opravy.

Á pupen přišel, viděl a zvítězil, hm? COž zkusit zbavit svou poezii rýmů? Na téhle věci se zdá, že by to i šlo a třeba by ti to i svědčilo. Třeba vyhrát černobílou tužku v tombole bytí je myslím si skvělý básnický obrat. Jo a varuju: nepoužívat přechodníky. Za žádnou cenu nikdo už nikdy nepoužívejte přechodníky. Neumíte to. To ležíc je hrůza. Ovšem stranou všeho vidím pokrok v básníkově obrazovitosti. Řekl bych, Kakuzu, že začínáš nacházet poněkud neortodoxní pohledy na svět kolem.

Líbí se mi, že jako vlastenecká báseň je nenásilná a nikomu nevnucuje nějakou pseudopravdu.

Krásné. Hlavně ta část se rtutí a konec je taky dost vhodně sepsaný. A přitom to působí tak hutně a těžce.

Aby se neřeklo, že jsem další věc přeskočil bez komentování, tak se musím zmínit, že rád vidím, když spolu básníci spolupracují na tvorbě společných věcí. Vždycky je v tom víc. Výsledek někdy bývá kočkopsem, ale autorská individualita se rozplyne mezi řádky a vzejde z toho nová bytost. Homunkulus artis.

Ó. 20 slov. Umělec se ukázal. Vybral z milionového tezauru českého jazyka pouhých dvacet slov (počítám všechno co jde hláskovat) a vyrobil křehkou báseň plnou poetického jemnocitu. Úúú. Moc líbí.

Jak důležitě nás život smí zlákat? Tedy s touhle větou si lámu hlavu. Už ji mám úplně zlomenou. Jsem zmaten. Jinak tedy podařené. Rád vidím, že nejsem sám, kdo by se rád rozběhnul zasněženou pláni někde v horách....prostě jen tak, aby tam byly stopy. Tedy úplně zbytečně. Hm. Ale ten konec.... ten nechápu.