Vladan: Ten příměr s příšerou za dveřmi se mi líbí. Ledacos vystihuje, ale nevěřím, že ateista je smířen se smrtí. Ateista nemůže být smířen se smrtí. Neznám ateistu, který by upřímně nad smrtí blízkého mávl rukou a řekl, no co no, tak zemřel. Já taky zemřu. Role smrti u nevěřících je naprosto zásadní. Je to jediná nekompromisní konstanta a číhá na každém rohu.

Vladan: Nu je taky na čase začít zkoumat ateismus. Je-li teismus romantickou pohádkou, je ateismus vpravdě katastrofickým hororem. K bodu 2.: Život tedy pro tebe nemá žáden cíl? Je bezúčelným nic, které nemá žáden význam? Proč teda žiješ? Co tvoje potomstvo? K čemu je dobré. Zemře a vesmír zanikne i s lidmi a tečka. Vůbec žáden význam to nemá. Takže je všechno lidské snažení naprosto k ničemu. Je úplně zbytečné žít, protože to není dobré žádnému vyššímu cíli. Neexistuje důvod, proč by měl člověk něco dokázat, protože je to odsouzeno k zániku a nebytí. Žiješ život bez budoucnosti a tvou chimérou je iluze užitku. Vznikl jsi z nuly a čeká tě rozpad do nuly. A mezi tím nuda a nihilismus. Je hloupé žít dobrý a šťastný život. Nebo nedej bože být společnosti prospěšný, protože z toho nekyne žádná odměna. Je to na nic. Ateismus je jedno veliké nic v ničem. Náboženství má aspoň nějaký cíl. Filozofická podstata ateismu je odhalit teismus jako největší lež pod sluncem. Dokázat, všemi dostupnými prostředky, že život je zbytečný, že nemá smysl. Proč? Jaký to má účel? Co z toho budu mít, když budu přesvědčen, že to všechno je k ničemu? Budu mít leda depku a ve stáří se budu děsit smrti.
To přirovnání k matematickému příkladu má ukázat, že celé ty dějiny náboženství mají nějaký cíl. Ateista by se o výledek nikdy nezajímal. Aplikovat jej do toho přirovnání ani nejde. Trval by na tom, že celý ten příklad nemá žádné řešení. Ateismus nemá ani žádné kouzlo. Je pustým světonázorem, který hledá pravdu, ale sám si není tou pravdou nikdy jistý. Ateismus je svou podstatou ještě větší zvědavost, jestli Bůh existuje, než jakékoli jiné náboženství, které je o tom přesvědčeno. Ateismus je jedním velkým ekvivalentem životního strachu a nejistoty.

Vladan: Napadlo mě přirovnat dějiny náboženství k dlouhému matematickému příkladu. Životním cílem je jakási nirvána - nalezení smyslu, pravdy, prostě výsledku. Od stvoření vesmíru až dodnes je to prekérně dlouhá řada celých čísel. A úžasné na tom, je, že jediným matematickým znaménkem je tady krát. Že jde o násobení. Výsledku je třeba se dopočítat stůj co stůj. Každý si sedne na začátek a počítá a počítá. Počítá celý život, ale Křesťan jen hledá a kontroluje čísla a nedojde ani na konec, usměje se a počítat přestane. Ne snad proto, že by ztratil zájem a energii, nýbrž proto, že zná výsledek dopředu. Jde si sednout a pije kafe a všichni ostatní pilně počítají a diví se, že to vzdává. Počítají dál. A on jim říká, je to marné. Zbytečně se namáháte. Jděte domů. Ale oni říkají, ty jsi blázen, tys to vzdal, my tě nebudeme poslouchat a počítají dál. Výsledek je jednoduchý, je to nula. Nebylo zapotřebí počítat. Stačilo v té řadě čísel najít nulu. Nula krát cokoliv je vždy nula. Řekl bych, že takovou křesťanskou nulou byl Ježíš. Nulou poměrně snadno přehlédnutelnou.

Docela pěkné přirovnání. Asi zase napíšeš, že utíkám od debaty intuitivním přirovnáním, které je zase mimo mísu. Ale docela třefně, dle mého názoru tuhle debatu charakterizuje.

Vladan: Třeba je v té matoucí disproporci záměr?

Vladan: No to právě dělají i ty krajní případy věřících. Separují vědu od náboženství. Ale stojí na opačné straně barikády. Jsem v tomhle tak nějak mezi, spíš na straně vědy, ale nepřijde mi, že separuju pohádku a exaktní vědu. Spíš nahlížím na vědu jako na prostředek vysvětlování mýtů. Jako na pomůcku, která ukazuje náboženství v jasnějším světle. Být po mém, tak se všechno bádání zaměří na náboženství a potvorzuje a vyvrací. Ale ono si to jde všechno svou vlastní cestou.

A ještě je tady problém s proroky. Ten jsme ještě nenakousli. Takový Mohamed dal dokupy Korán, dočista sám, na základě božských vizí. Tenhle tradiční a zásadní způsob komunikace s Bohem by se měl nějak vědecky vysvětlit. Vymyslel si Mohamed všechno na základě halucinací a snů? Nebo ne? A proč on a ne někdo jiný? Na Koránu je úžasné, že je tak přímý a naturalistický. Není tam moc prostoru na filozofické polemiky, jako v Novém zákoně. No uznej, můžeš s čistým svědomím označit Mohameda za snílka a lháře? Jen na základě vnějšího pozorování to neodhalíš. Potíž s proroky je ta, že jim se napřed dostalo vidění, oni ho roztroubili po okolí a pak objevili důkaz. Ergo varovali jaksi a priori. A není to problém jen proroků, ale celkově věštců všeho druhu, pojem předtucha je něco tak nevědeckého, neempirického, ale kdo to nikdy neměl, neví o čem je řeč. Dejavi, prorocký sen. Nelze na to pokaždé aplikovat teorii kognitivní asociace.

Vladan: No, přijde mi to zavádění vědeckosti takové účinkem se míjející. Jako měřit délku oceánu krejčovským metrem. Navíc se obávám, že přesnějším definováním se dobereme jen většího chaosu. Museli bychom například začít v těch nejhlubších základech, daleko od náboženství. Museli bychom definovat hmotu a energii a antihmotu a stanovit, jak vznikají a vzhledem k tomu, že by to bylo jen další kupení teorie, dospěli bychom nutně k týmž teoriím, kterým věříme a které si moc podobné nejsou. Třeba já nejsem materialista, ale jen proto, že mám vlastní teorii, kterou dost možná nikdy nebudu moci jak dokázat.

Vladan: Mohli bychom ji stanovit. Ujednotit svoje definice. Já ale popravdě nemám energii to tady všechno sledovat.

Vladan: Ano ten rozpor taky vnímám. Člověk, zdá se, vždy rád sáhne po jednodušším řešení a mně osobně je to proti mysli. Já rád přemýšlým. Někdo nemusí. Někdo je rád, že za něj přemýšlel někdo před ním. Křesťané jsou v tomto ohledu ve valné většině pohodlnými konzumenty. To je na křesťanství věc, která mi šíleně vadí. Ta slabost ověřovat. Nicméně to už není otázka transcendetna a metafyziky, ale lidského naturelu a psychiky.

Tvůj pohled na moje pojmenovávání koček psy, respektuji. Ale nezměním se k vůli tomu.

Vladan: Inu, že Bůh stvořil člověka, nemusí nutně znamenat, že ho stvořil jednorázově. To samé svět a všechno. To je Genesis a o tom jsme se už bavili.
Moje představy jsou taky jen teorie. Nevěř jim. Ověřuj. TO by měl být, abych tak řekl základní princip víry. Vytvořit si svou kosmologickou (náboženskou) teorii o světě a ve světle důkazů a zkušeností, které člověk nabírá v průběhu života, si tuto teorii ověřovat, nebo vyvracet, případně zcela vyvrátit a vytvořit si lepší. Křesťanství jako teorie poskytuje svým přívržencům jednoduchá řešení, ale jsou za nimi složitější výpočty, které na venek vidět nejsou. A mě dosud tahle teorie oslovuje nejvíc. Pokud jde o fakt, měřitelný hmotný nebo časově doložitelný fakt, dokážu se nad něj povznést. Přes rok dělám tolik věcí, ale neznám složení snídaně z 15. října. Vím, že jsem snídal. Potřeba faktografické kompletnosti ustupuje primárnější prioritě skutečnosti. Ergo křesťan možná nepovažuje za důležité znát fakta. Vystačí si se skutečností, že církev ta fakta zaznamenala a střeží jako tradici. Třeba já se s tím nespokojím, potřebuju to vědět. Ty taky. Ale nemohu vyčítat jiným, že to nepotřebují. Zpomaluje to. Ověřovat teorie, které se nás přímo netýkají. Vždyť já nejsem ani kompetentní, abych ti něco vysvětloval. Já nejsem žádný misionář. Třeba by tě přesvědčil zázrak. Aspoň na chvíli, než by sis ho vysvětlil vědecky. :-) Historie zaznamenává zázraky. Dnes, jelikož už třeba nejsou aktivní, nelze jejich fyzickou podstatu doložit a optimálně vysvětlit. Ale jako historický fakt (byť o zázrak v pravém slova smylu nešlo) to faktem je.

Vladan: Třeba je Bůh oním principem přirozené evoluce? To je ale otázka definice pojmu Bůh. Sama logická zákonitost, která byla předpokladem vzniku života z neživého nic, může být tím nepoznatelným nač hledáme odpověď a zveme to Bůh. Proč by měl být Bůh dědulín v hábitu, který uplácal člověka z hlíny? Třeba to není smysly poznatelná entita. Pokud měl vesmír nějaký začátek a pokud se vyvíjí, jaký má potom smysl, že se nevyvíjí od složitých forem k jednodušším? Samotný smysl existence je důkaz. Proč něco existuje? Proč má sebenepatrnější etom nějaký smysl? Pokud je uprostřed nějaké vzduchoprázdné bubliny, která v jednom okamžiku vznikla a v jednom zanikne, jaký má potom smysl? Já se domnívám, že nic se neděje jen tak. Každá příčina musí mít svůj následek. A opačně. Stějně jako každá událost musí mít svůj reálný základ. Odpovědět, že Bůh prostě není, je jako říct, že prostě neexistuju. Jednoduše proto, že až vesmír zanikne, všechen čas, který byl důkazem jeho existence a vývoje, bude zrušen. Tento vesmír tedy neexistuje, protože není nic nad tím, žáden smysl existence, žádná forma bytí, pro kterou by měl tento prostor a čas nějaký význam. Mohu se klidně domnívat, že tento vesmír je opakováním dlouhé řady předešlých časoprostorů, ale nemohou se odehrávat stejně. Mám přece svobodnou vůli, neustále se rozhoduji a měním budoucnost každou vteřinou své existence. Všechny tyto časové odchylky musejí nezbytně někam vést. Mají tedy význam, smysl, ale jaký? Spočívá snad smysl mé existence v nekonečném opakování variací na stejné téma? Pokud ano, jaké má tedy smysl ono opakování? Mohlo by dojít k zastavení této sekvence? Pokud ano, byla by to zase bublina vedoucí od ničeho k nikam. Tedy beze smyslu, bez významu. Což je hloupé, protože mnohem snazší by bylo prostě nic nepodnikat. Nebýt ničím v ničem. Namísto toho, z nějakého důvodu se spustil kolotoč událostí, který nemůže být dokončen, neboť by to byla nuda. Tato nesmyslná bublina musí mít nějaký důvod a já zůstanu nešťastný, protože jej nikdy exaktně neodhalím. Takové zvíře si toho není vědomo. Proč já ano? K čemu mi to je ptát se po smysl toho všeho? Proč nemůžu být jako pes? Co vedlo opice, že se musely vyvinout v procesu evoluce v tvora, kterého zajímá smysl a podstata hmoty prostoru a času? Řekl bych, že tak jako všechno, prostě přirozená potřeba. Potřeba přežít. Ona potřeba je důležitý aspekt vývoje živých i neživých věcí. Aby vznikly hvězdy musely splnit základní potřebu energetické dispozice, aby vznikl vesmír, jakou měl potřebu ke vzniku? Hodně jsem odbočil od faktografie k filozofické polemice. Jenže náboženství a otázky víry jsou hlavně věcmi filozofie. Metafyzika a fyzika nejsou opaky. Vědecká fakta, pokrok a teologické pohádky spějí evolučním procesem odkrývání neznámého (každá jinými cestami) k tému základnímu poznání. Je to jako když se tři lidi hádají, jaké má voda skupenství. Jeden hlásá, že pevné, protože zná vodu jako led. Druhý že tekuté, protože ji zná tekutou. Jiný zase že plynné, protože ji zná jako páru. Všichni tři budou hledat důkazy toho, že jejich voda je tou pravou, ale nakonec se doberou shodného výsledku. Zjistí, že pravdu měli všichni tři zároveň, protože odhalí pravdu o vodě.

Vladan: Já vnímám nadpřirozeno jako jiný výraz pro nevysvětleno.
Je-li Bůh teorie - pohádka. Kolik důkazů musí přednést, aby se stal faktem? Nemůže být holá skutečnost, že existuje život ve vesmíru, důkazem Jeho existence? Bůh jako nepodložená teorie. Jako já a prapředek jehož nejsem schopen poznat jinak než podle samotné skutečnosti, že jsem? Nejhorší na tom je, že já nemohu svého neznámého prapředka žádat, aby mi poskytl nějaký reálný hmatatelný důkaz. Ovšem, kde je řečeno, že Bůh důkazy neposkytuje? Třeba je jeho faktologická doložitelnost obětí lidské dezinterpretace.

Vladan: Teorie nejsou pohádky. Teorie může být i potvrzena.

Historicky doložená nadpřirozena, to jsou všechny ty zaznamenané a dosud nevysvětlitelné záhady. Všechno to, co si neumíme vysvětlit. Ne na každou záhadu můžeš uplatnit přirozené řešení. Pak mluvíš o nadpřirozenu.

No, když na ostravsku dostaneš baňu, nedostaneš důl. Dostaneš po hubě.

Vladan: No, pak bude třeba brát jako historickou pravdu taky hromady postav dalších, pokud jde o to doložit je z jiných pramenů. Problém ale nastává v momentě, kdy pramen neexistuje a ten nemusí nutně existovat proto, že jeho hlavní hrdina nikdy nebyl, ale taky ho někdo zkrátka nemusel považovat za hodného zapsání. Nebo se prameny ztratily, zničily... a i kdybys našel pramen a podrobil ho kritice, a ne nezbytně písemný, ale třeba archeologický, pak to ještě není důkaz nějaké napřirozenosti. Na nadpřirozenost moc historických důkazů neexistuje. Takže co potom? Můžeš postulovat teorie a domněnky opírající se o logickou analýzu vedlejších a nepřímých dokladů, ale to už zklouzáváš za hranice exaktní vědy právě k těm pohádkám a fantaziím. Je to jako s vlastními předky. Já jsem živoucí důkaz jejich existence, ale historie mi jejich existenci nepotvrdí, udělám si rodokmen, ale dojdu tak maximálně do 17. století (když budu mít štěstí) a pak je už nebudu mít, jak najít. Nemohu ale tvrdit, že neexistovali. Jak se s takovým vědeckým faktem vyrovnat?

Vladan: No jo, ale kdo je od sebe odliší? Tedy historickou pravdu a fantasii nebo symbolický doplněk? Kdo je k tomu kompetentní?

Vladan: To jsem neřekl. Trvám na té směsici pohádky a historického faktu. Pohádky z Bible jsou ta pohádková část, ne ta Bible. To jen aby nedošlo k omylu.

Vladan: A není?

No, je to taková veršovaná výzva. Není to zlé, ale proč právě opus dei?

Třeba já znám perdu. Mít perdy ale značí mít rychlost. Herdu vidím poprvé. Ještě znám herku, hrču, baňu.... obohatilas mi slovník.

Herda - to slovo vůbec neznám.