ó jak hluboké

hm, tahle mi nějak ušla. Dobrá.

Hezké počteníčko. Já jsem si dosud moc nevšiml, že je venku sníh. Jen jsem se podíval na teploměr a jak to bylo kolem mínus šestky, tak jsem si řekl, že to ani nestojí za pohled. Sakra rýma a ucpaný nos! Nemáme doma ani dost velkou kapacitu kapesníků! Úplně ze mně teče, nohy ně mrznou a hlas se mi ztrácí v přiškrceném chrapotu, kurňa! Jak vylezu ven a spadne na mě nějaká vločka, tak ji zabiju!

No jo, politické jablko sváru, tavicí kotel náboženské nenávisti Jeruzalém, město věčné. Pro veškerou prolitou krev pomalu se vytrácí z paměti lidí to, že je to místo plné zázraků a historie. A tahle tichá modlitbička to dneska trochu připomněla.

ano i mi utkvělo na jazyku to hedvábí. Příjemný příspěvek. Nic tak se vnucujícího. Lehká krátká, stručná a hedvábná, tak by to mělo vypadat ano.

ale měls cítit lásku a vášeň, takže i tahle selhala obsahově. Nikoliv však formou.

ten nápad s číselným odpočtem je zajímavý, ale málem jsem si ho nevšimul. jinak. Nesdílím nadšení ostatních. Šlo by to napsat líp. Tři řádky na začátku mohly být v jednom. Závorky ať jsou ohnuté jakkoliv jsou od toho, aby byl jejich text libovolně vypuštěn a že je v závorce skoro půlka všeho....no. Otazník mimo mísu, jako otázka strategického problému, který uvízl kdesi v podpeklí básníkovy složité duševní rozpoloženosti. Otevřeně přiznám
Není to dobré.
Máš lepší. mnohem.

na mě kapku těžké čtení. Ale čpí z toho euforie okamžiku. Zcela specifického okamžiku, ovšem do hlubiny poznání okamžiku i oné euforie je nejspíš třeba se více ponořit a na to nemám chuť.

jaksi vytrácíš z veršů tu šťavnatou popisnou sexuální oplzlost.

ježiši i mě to vyděsilo! Za jedno ten vzkaz, za druhně to, jak ženské strašně rády ničí zrcadla rtěnkami.

čistá láska, hmmm, klišé, hmm, obávám se, že láska se jinak než slovy označujícími se jako klišé, vyjádřit snad ani nedá, je to o způsobu vyjádření, o interpretaci lásky. Užít to klišé tak, aby to klišé nepřipomínalo.

Mi osobně se to líbí

Puero, řek jsem si, což si zase po čase přečíst něco od potulného barda Eriena? Přiznám se, že styl tohohle zasněnce s tváří jako měl zamlada David Gilmour, Tebe, je mi poněkud vzdálen, je to dost folkový styl, který se hodí do písniček. I tahle k nim patří. K pomalé klavírové rytmice. Dychtí z toho patos a fantasmagorie,....no a to já můžu.

vlastně to kulhat nemůže, páč to nemá nohy, na kterých by to mohlo stát. Veškerá filozofie toho všeho se skrývá v nepolapitelném temnu červeného světla. Hm, záhada nakolik je sebezbožštění obrazem vlastního charakteru a nakolik pouhé interpretace vlastních pocitů a myšlenek. A abych tyhle naplácané nesmysly přivedl do pořádného ex-psychedelického nekonečna, tak ještě dodám, že plný počet zaslouží už jen to, jak to zacloumalou mojí fantazií. Blabla.

želbohu avantgardy se nikdy netěšily přízni kritiky, za což jsou ji náležitě vděčny.

jako avantgarda dobrý.

přec není si jista a bude-li nad tím ještě chvíli takto bloumat, ztratí důvěru v jistotu, že tu iniciaci (nejspíš deflorativního rázu) vůbec prodělala, nemám pravdu? Jako mužský čtenář cítím se vystrčen na okraji zájmu a dojmut, že vlastně nemohu ani přidat vhodné okomentování.

Ach jak lehké a vzdušné, ivkajo. Ranní lomcovák. A až ráno vyjde Slunce, jak líně se zvedá od tmavomodrých Beskyd a růžoví město na konci pole jež tamní zovou Místkem, bude první má myšlenka patřiti těmto veršům.

Ámen.

a nebýti mužem leč ženou, byl bych jako čtenář rovněž zastával roli milence s mečem. (a už držím zobák)

budeš asi překvapená, ale do čokolády má ta šťáva ještě daleko.

Avšak slyšte, já kulturní úchyl Puero vyslovuji tomuto infrakrátkému dílku své sympatie (netoliko snad tím, že mám rád erotické básničky). Na malý moment byl jsem co čtenář uveden v roli nahého milence (s mečem) a uveden v krátký, leč napjatý příběh. Eh.

ach jaký jsem to kulturní úchyl